Když se řekne závislost, myslí většina lidí na drogy, alkohol nebo třeba hraní na počítačích. Jenže závislost může být mnohem méně nápadná a přitom stejně škodlivá.

Ani já ani manžel nemáme vysokou školu. Oba ale odjakživa milujeme knihy a umění a dobré vzdělání pro děti pro nás bylo na prvním místě.

Obě holky jsme vedli k lásce ke knihám a přesvědčovali je, že to, co mají v hlavě jim nikdo nevezme, takže by měly studovat, dokud to jde. Nina s Karolínou tak vystudovaly pedagogiku.

Starší Nina učí na druhém stupni základní školy, Karolína, která už odmala měla výtvarný talent, učí na základní umělecké škole. Na obě máme proč být pyšní. Každá mince má ale dvě strany. Odvrácenou stranou učitelského povolání jsou peníze.

Učením nezbohatnete a když jsou v rodině učitelé hned dva, je to hodně velká honička, aby dětem nic nechybělo.

Starší dcera se vdala dobře

Nina měla svým způsobem štěstí. Její manžel Karel je matematik. Když spolu začali chodit, strachovali jsme se s manželem, jak se uživí. Ale Karel toho hodně umí také s počítači. Co přesně dělá, to jsem nikdy úplně nepochopila.

Jisté je, že ještě předtím, než se jim narodil první syn Samík, začal pracovat v zahraniční firmě. S penězi, které má, si Nina nikdy nemusela dělat starosti. Klidně mohla být s klukama doma, jak bylo potřeba.

Karolína se se svým nastávajícím manželem Filipem také seznámila na vysoké škole. Filip studoval historii. Nechyběla mu ctižádost, maloval si, jak bude psát knihy s vysokou odbornou úrovní, ale přitom tak zábavné, že se budou prodávat jako housky na krámě.

Karolína mu věřila. Věřila, že má schopnosti, aby něco takového zvládl a ve všem stála za ním. Když se vzali, nastěhovali se do přízemí našeho domku.

Její sestra s manželem se odtamtud právě odstěhovali, protože Karel na tom byl tak dobře, že si mohl vzít hypotéku a pořídit jim vlastní bydlení.

Chtěl napsat úspěšnou knihu

To s Filipem to bylo horší. Právě si dodělával doktorát. Vydělával si vlastně různými příležitostnými pracemi, jen tak tak že se s Karolínou uživili. Navíc právě tou dobou přišla naše dcera do jiného stavu. Filip byl natěšený a zklamaný zároveň.

On totiž dítě tak brzo neplánoval. Počítal s tím, že občas něco napíše pro nějaké odborné časopisy, na malý úvazek bude učit, na další pracovat v muzeu a hlavně bude pracovat doma na svém historickém veledíle, díky kterému se proslaví a zbohatne.

Miminko mu do těch plánů nezapadalo. Co teď? Karolína na něj nijak netlačila. Teprve později mi řekla, že měla špatné svědomí, protože antikoncepci vysadila, aniž by mu něco řekla.

Snažil se zaopatřit rodinu

Filip věděl, co je jeho povinnost. Šťastný z toho nebyl, ale kvůli stálému příjmu nastoupil u nás v městečku do archivu. Práce to byla špatně placená, ale přece jen to byl stálý příjem.

Jenže jak musel každý den trávit osm hodin v zaměstnání a doma ho čekala žena s dítětem, práce na knize se mu nedařila. I já, když jsem k nim přišla na návštěvu, jsem viděla, jak je nervózní a takový podivně zatrpklý.

Všechno se ještě zhoršilo, když po roce od narození syna Toníka přišla Karolína znova do jiného stavu. Bylo jasné, že se dvěma dětmi to budou mít ještě mnohem složitější. S manželem jsme se jim sice snažili pomoci, ale sami nejsme žádní boháči.

Alespoň jsem mohla Karolíně Toníka s Mášou hlídat, takže do práce nastoupila celkem brzy.

Měl pocit, že rodině obětoval kariéru

Filip měl děti rád. Věnoval se jim, byl zábavný táta se spoustou nápadů. Ale občas bylo znát, že cítí, jak moc ho děti brzdí. A co horšího, jak čas běžel, dával to čím dál tím za vinu Karolíně.

Nemluvila o tom s námi, ale když bydlíte v jednom domě, tak moc dobře víte o hádkách o patro níž. Kvůli tomu, že mají málo peněz a že Filip nemůže dělat to, co by chtěl, se to mezi nimi pomalu ale jistě zhoršovalo.

Poslední kapkou bylo, když Filipův kolega z vysoké napsal knihu o Karlu IV. Nejen, že měla výborné kritiky, ale navíc se i dobře prodávala. Pro Filipa to byla rána. Tou dobou začal nakupovat každou knihu, která vyšla a která ho byť jen trošku zajímala.

Tvrdil, že se potřebuje vzdělávat. Tenhle jeho nový koníček spolykal tolik peněz, že jsme si to nedokázali ani představit. Navíc Karolína o tom nemluvila. Zatnula zuby, začala víc šetřit na jídle a našla si brigádu, aby měl Filip to, co potřebuje.

Jenže ony to nebyly jenom knihy. Na sedánky s kolegy taky padlo dost peněz, protože na sucho se špatně povídá. Není divu, že Karolína měla co dělat aby vyšla. Nejen, že jí Filip skoro žádné peníze nedával, ještě si od ní nějaké bral.

Nevím, jestli jim dokážu pomoci

Před dvěma lety umřel můj muž. Hrozně se mě dotklo, že Filip hned po obřadu začal řešit dědictví. Karolína se mi za to omlouvala. Jenže i ona sama přišla měsíc na to za mnou, že by potřebovala půjčit peníze z vkladní knížky po tátovi.

Jenže dědické řízení ještě nebylo u konce. Teprve teď jsem se od ní dozvěděla, jak to u nich doma je. Že peníze z jejích dvou zaměstnání dávno nestačí, jak Toník s Mášou potřebují čím dál tím víc a jak se bohužel od tatínka naučili jenom natahovat ruku.

Kolik peněz každý měsíc utopí Filip v knihách, které nakonec ani nečte a jak už práci na nějaké knize dávno vzdal. Přijde mi hrozné, v čem dcera žije a vím, že peníze z dědictví jí pomůžou jen na chvilku. Chápu ale, že otce svých dětí opustit nechce. Jaký konec to vezme, si nedokážu a dost možná ani nechci představit.

Libuše (67), Brno