Po celý život jsem byla k druhým laskavá, věřila jsem lidem a dávala jim důvěru. Vždy jsem byla ta, která pomáhala. A doplatila jsem na to.
Starala jsem se a věřila, že rodina je ta nejcennější věc, kterou máme.
Moji tři sourozenci
Až do dne, kdy jsem zjistila, že i ti, kterým jsem věnovala nejvíce, mi mohou ublížit.Narodila jsem se jako prostřední ze tří sourozenců. Měla jsem starší sestru Alenu a mladšího bratra Petra.
Naše velká rodina
Naše rodina si byla vždy blízká, i když jsme si prošli těžkými časy. Když naši rodiče zemřeli, zůstali jsme na všechno sami.
Starala jsem se o ně
Od té doby jsem se starala o vše kolem domu, péči o jejich majetek a později, když jsem byla starší, i o jejich důchody. Věnovala jsem se jim, protože to byla přirozená součást rodinných vztahů.
Nečekaný zvrat
Když jsem před několika lety začala mít problémy se zdravím, věděla jsem, že už se nemohu o všechno starat sama. Oslovila jsem Alenu a Petra, aby mi pomohli. Sice už měli svoje vlastní životy, ale očekávala jsem, že rodina to zvládne.
Byla to jen přetvářka
To, co následovalo, jsem nikdy nečekala. Alena a Petr, kteří se vždy tvářili jako ti nejvěrnější, mi začali dávat najevo, že jsem na ně příliš náročná. Říkali, že je to pro ně těžké a že jsem je příliš omezila.
Nechápala jsem to, byla jsem na ně zvyklá, vděčná za každou pomoc, kterou mi poskytli. Ale jak se ukázalo, to vše bylo jenom naoko.
Začali mne okrádat
Několik měsíců poté jsem zjistila, že Alena a Petr si začali rozdělovat náš rodinný majetek. Ne že by mě okradli o všechno. Postupně mizely věci, pak mne tlačili do úkonů, které se mi naprosto nelíbily, ale bála jsem se ozvat.
Třeba když si bratr vymínil podíl svého syna na našem domě. Pro mě to byl šok. Snažila jsem se najít slova, abych to pochopila, ale nic z toho nedávalo smysl.
Proč se to stalo?
Petr mě klidně ujistil, že to dělá kvůli lepší budoucnosti a že prý nemám být tak úzkostná. Alena se zase vymluvila na nedostatek času.
V tu chvíli jsem pochopila, že zradili moji důvěru, že mi vzali to, co bylo pro mě nejcennější, tedy pocit, že patřím k rodině, která mě bude podporovat, nejen využívat.
Nekonečný boj o dům
Dnes už žiji bez pomoci sourozenců. Dohadujeme se o dům a nemá to konce. Bohužel už ani nemají snahu se přetvařovat. Jejich sobeckost a jistá zlost naše vztahy zcela zničily. Vůbec netuším, kde se to vzalo. Proč jsou takoví? Kdo je tak vychoval?
Byla jsem moc naivní
Naučila jsem se, že důvěra, kterou jsem jim dávala, byla moc naivní. Mým jediným bohatstvím je moje vlastní síla a schopnost začít znovu. Bez nich. Ale jsem z toho hrozně smutná.
Helena T. (71), Zlín
