Domů     Někde mezi jablky byla ukrytá i naše láska
Někde mezi jablky byla ukrytá i naše láska
7 minut čtení

Sedávala jsem na schodech a pozorovala, jak si Petr s tátou odvážejí v kárce pytel jablek. A marně si lámala hlavu, jak na sebe upozornit.

Kdysi jsem mívala podzim ráda, ale s léty se to změnilo, teď na mě jdou na podzim úzkosti. Avšak zamlada to bylo jinak.

Líbilo se mi, jak do mlhy studeně poprchává, jak vítr krade žluté listí jabloním a vzduch voní houbami václavkami a jakousi neurčitou nadějí. A taky si Petr s tátou chodili pro jablíčka, na to jsem se vždycky těšila. Někdo mlátil na vrata.

Vyběhli jsme s dědou do chladného, temného podvečera a spatřili vysokého vousáče v černém gumovém kabátě i klobouku, který převyšoval venkovská vrata o čtvrt metru. Když je děda otevřel, ukázalo se, že vousáč vede za ruku chlapečka asi v mém věku. Petr.

Tajná láska

Seděla jsem na schodech a hleděla na něj jako na svatý obrázek. „Jdu si pro ty jablka,“ oznámil dlouhán a hodil si na záda připravený pytel jablek. „Dobrý den,“ slušně pozdravil jeho malý synek, aniž se na mě podíval. Zato já ho očima přímo hltala.

Petr byl moje tajná láska. Odjakživa. A bylo mu to úplně jedno. Hodili pytel do dvoukoláku. Poslouchala jsem, jak se s hrkáním vzdaluje. „Tobě se ten kluk líbí, viď?“ smál se děda. Zuřivě jsem vrtěla hlavou: „Kdepak. Vůbec ne.

Ani trochu se mi nelíbí.“ Nevšímal si mě. Spíš jsem mu byla na obtíž, protože si možná přečetl zamilovaný vzkaz v mých očích a nebylo mu to vhod. Kdyby se to dověděli kluci, smáli by se mu. Ignoroval mě. Ani nedokážu vypovědět, jak moc to bolelo.

Na fotbale

Bylo mi třináct, seděla jsem na lavičce, které chyběla noha, a tak se povážlivě viklala, a koukala na plácek, kde hráli kluci fotbal. Petr mezi nimi. Připadalo mi, že hraje nejlíp ze všech, i když jsem tomu samozřejmě absolutně nerozuměla.

Ale určitě to tak bylo. Hrál nejlíp ze všech. Zářil jako Pelé. Byl hvězda a já oběžnice, o niž nestál. Byl kapitán týmu, kluci o něm mluvili s uznáním a holky s obdivem. Když během jednoho zápasu vstřelil čtyři góly, obsypaly ho zástupy fanoušků.

Hlavně fanynek. Klepaly mu na rameno, jásaly, tleskaly a Hamáčková mu dala pusu na tvář. Otočila jsem se a odcházela. Všem to bylo šumák, nikdo na mě nezavolal, on, Petr, už vůbec ne.

Byla jsem sama, urousaná malá holka, neboť poprchávalo, v nepadnoucích příšerných teplákách po starší ségře. Smutná jako listopadové svítání. Déšť sílil. Chodila jsem po lesní pěšině tam a zpátky, brečela a domů přišla mokrá jako vydra.

Do kina

„Chceš chytit zápal plic?“ zlobila se máma. Musel to vědět, slepému by to bylo jasné, ale byla jsem mu ukradená. Ubíhal jeden podzim za druhým a já byla pořád věrná jako pes klukovi, který, jak se zdálo, by si o mě neopřel ani vidle.

Ségra říkala, že jsem docela hezká, že si mě zítra, za týden nebo napřesrok určitě nějaký kluk všimne. „Ale já nechci nějakého kluka, chci Petra!“ ječela jsem. Krčila rameny: „To víš, to ti zaručit nemůžu. Holky po něm dost šílí.“

Zbledla jsem jako stěna: „Tys ho s nějakou viděla? Řekni!“ Chvíli zapírala, pak nerada připustila, že něco viděla. „Šel s Hamáčkovou,“ vysoukala ze sebe.

„Ale neboj,“ honem dodala, „nevedli se za ruce, nic takovýho. Jenom vedle sebe normálně šli. Takže to nemusí vůbec nic znamenat.“ Napadlo mě: „A kam šli? To může být důležité. Kam šli?“ Sklopila hlavu, očima provrtávala podlahu.

Popadla jsem ji za ramena a třásla jimi. Vytrhla se mi a hlesla, že šli do kina. „Do kina?“ zakvílela jsem. „Tak to je konec.“

Viděli to všichni

Byl, jak jinak, uplakaný podzim. Na baloňácích se nám třpytily kapičky deště. „Končím s ním!“ vyrazila jsem ze sebe. „Prosím tě,“ smála se ségra. „Vždyť jsi s ním vůbec nezačala.“ Jakýpak nezačala. Takových let jsem na něj myslela. Nic pro něj neznamenám.

Takže končím. Moje pomstychtivost neznala mezí. Vjela do mě činorodost. Skoro jsem se nepoznávala. Náhodou, taky jsem měla ctitele.

Byl to vnuk dědova kamaráda a jmenoval se Zoubele, což mě mírně zneklidňovalo, neboť jsem si nebyla jista, jak bych se jmenovala, kdybych se stala jeho ženou.

Děsilo mě, že bych se jmenovala taky Zoubele, ale ségra namítala, že bych byla nejspíš Zoubelová, na čemž přece není nic špatného.

Ale ten kluk, na rozdíl od Petra, hrál fotbal jako ponocný, neuměl na kytaru a měl, což bylo ze všeho nejhorší, dost protivnou povahu. Nicméně když jsme si to spolu kráčeli do místního biografu, viděli to všichni.

O samotě

A kdo to čirou náhodou neviděl, tomu se to řeklo. Byla jsem na sebe pyšná. Jen mě trochu zaskočilo, že mě můj společník nechal zaplatit oba lístky do kina, obě limonády i pytlík burských oříšků. To bylo nestandardní.

Když požádal také o karamely, zamračeně jsem se na něj podívala, ale nereagoval. Přišla jsem tak o kapesné na celý měsíc. Nepočínal si jako džentlmen, ale jako buran a vidlák. Naštěstí mě za okamžik vtáhl do děje dobrodružný film.

Zlí bandité honili hodné indiány, a tak jsem na chvíli pozapomněla, že jsem v kině s pitomcem. A tak šel čas dál. Vítr hnal na okna dešťové kapky, bubnovaly, abychom si my za okny uvědomili, že zas už přišel podzim a bude studeno a sychravo.

Někdo mlátil na vrata. Vyběhli jsme s dědou z tepla rudých kamen a zaznamenali, že urostlá postava v gumovém kabátě za vraty není protentokrát Petrův táta, ale sám Petr. „Táta má chřipku,“ vysvětlil stručně a dodal obvyklé zaklínadlo:

„Jdu si pro ty jablka.“ Děda ukázal do rohu ke garáži: „Támhle, chlapče.“ Hned pak se zdejchnul a nechal nás o samotě. Hnala jsem se za ním, ale Petr na mě promluvil, takže jsem zkameněla a nedokázala se ani pohnout.

Nejkrásnější

Trčela jsem na schodech do baráku jako špatně vyřezaný svatý. „Ty s ním chodíš?“ řekl nedbale. „S kým?“ zachrčela jsem. Déšť mi máčel vlasy. „No s tím…“ hodil hlavou směrem, kde bydlela rodina toho trouby, který mě doprovázel do bijáku.

„Já?“ zoufale jsem vrtěla hlavou. „Já ne! My jsme spolu jen… koukali na napínavý film.“ Poprvé v životě se na mě usmál. Vylovil z pytle veliké jablko a podal mi ho. Zmateně jsem poděkovala.

Hodil si pytel na záda a donesl ho za vrata ke dvoukoláku, který se pak s hrkáním vzdaloval. Bezmyšlenkovitě jsem kousla do jablka. Byla jsem najednou šťastná. Pak mě něco napadlo, něco šíleného.

Rozrazila jsem vrata a křikla za vzdalující se kárkou: „A ty chodíš s Hamáčkovou, že jo?“ Z dálky se ozvalo: „Ani náhodou!“ Byl to snad nejkrásnější den mého života.

Podzimní

A tak se dá bez přehánění prohlásit, že nás dva dala dohromady naše jabloň Ontario, původně kanadská. Její plody jsou velké, sladké, šťavnaté. Obsahují hromadu vitaminu C. Sklízeli jsme je na zahradě od poloviny října.

A tak naše láska nezačala jako letní láska, nýbrž jako láska podzimní, neboť den poté, co si Petr u nás vyzvedl jablka, mě pozval na rande. Málem jsem štěstím omdlela, ještě než jsem mu na to kývla.

Chodili jsme do kina pod deštníkem, případně jsme se drželi za zmrzlé ruce, zachumlaní v pláštěnkách anebo v teplých kabátech s kapucemi. Ptala jsem se ho, proč si mě předtím vůbec nevšímal, odpověděl, že si mě všímal, ale tak, abych si toho nevšimla.

Také jsem se ptala, proč mě tedy neoslovil, odvětil, že se styděl a že se bál, že ho pošlu do háje. Řekla jsem, že bych ho nikdy do háje neposlala. „Ale jak jsem to mohl vědět?“ namítl. Kdyby nás někdo poslouchal, pomyslí si, že jsme praštění.

Anebo k smrti zamilovaní, což jsme také byli. A stále jsme. Po jeho boku jsem prožila už pěknou řádku let a vím, že on je ten nejlepší chlap pod sluncem.

Helena (62), Chomutov

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Polévka z rajčat a paprik
tisicereceptu.cz
Polévka z rajčat a paprik
Výborná zeleninová polévka s bylinkami plná vitaminů a vlákniny. Suroviny na 6 porcí 1,2 l zeleninového vývaru 400 g loupaných rajčat 1 červená paprika 1 zelená paprika 2 žluté papriky 1 ci
Sice spálená, ale pořád stylová
nejsemsama.cz
Sice spálená, ale pořád stylová
Někdy vás slunce miluje až příliš a dá vám to najevo barvou, kterou jste neplánovala. My naštěstí víme, co s tím. I když už jste hezky opálená, neznamená to, že se na slunci nemůžete spálit. Stačí vyjet k moři či na hory, nebo se jen zapomenout namazat, a vaše kůže se záhy ocitne jako v ohni. Jakou jí
V bitvě u Cassana utrpěl Evžen Savojský jedinou porážku
epochalnisvet.cz
V bitvě u Cassana utrpěl Evžen Savojský jedinou porážku
Je to pro něj jako hra kočky s myší. Tu předstírá ústup, jindy zase útok, aby soupeře oklamal. Jen jedinkrát to princi Evženovi Savojskému nevyjde podle jeho představ…   Po smrti bezdětného krále Karla II. (1661–1700) se v Evropě rozhoří válka o španělské dědictví. Bojuje v ní Francie proti alianci tvořené habsburskou monarchií, potažmo Svatou
Sumo: Budoucnost starobylého bojového umění
epochaplus.cz
Sumo: Budoucnost starobylého bojového umění
Navzdory obrovské popularitě, které se vrcholoví sumisté v Japonsku těší, čelí tento starobylý sport výzvám, které ohrožují jeho budoucnost. Zájemci o kariéru sumisty ubývají, a to především kvůli přísným tradicím a náročnému životnímu stylu, který tento sport vyžaduje. Jaké jsou hlavní důvody klesajícího zájmu a co to znamená pro přežití suma v moderním světě? Vrcholoví
Mystická moc Buddhy: Dokázal silou myšlenky způsobit zemětřesení?
enigmaplus.cz
Mystická moc Buddhy: Dokázal silou myšlenky způsobit zemětřesení?
V meditacích našel cestu k osvícení, silou myšlenky uměl ovládnout hmotu a zázraky ho provázely už od narození. Takový měl být otec nového východního náboženství Siddhártha Gautama, kterého pozdější s
Nový Flagship Store značky Crystalex spojuje tradici s vizí budoucnosti
iluxus.cz
Nový Flagship Store značky Crystalex spojuje tradici s vizí budoucnosti
Česká sklářská značka Crystalex, která už více než půl století formuje tvář českého sklářského průmyslu, otevřela svůj exkluzivní Crystalex Flagship Store v jedinečné budově Masaryčky od světoznámé ar
Hanychová líčí past na svého bývalého
nasehvezdy.cz
Hanychová líčí past na svého bývalého
Vypadá to, že Agáta Hanychová (40) se spojila s exmilenkou Jaromíra Soukupa (56) a pořádně si na něj brousí drápky. Tahle válka ještě zdaleka nekončí! Na první pohled by se mohlo zdát, že se situac
Odhalili Němci princeznu-špionku díky zradě?
historyplus.cz
Odhalili Němci princeznu-špionku díky zradě?
Vyrazila poslední mříž z okna, vylezla ven a spolu s dalšími dvěma utečenci se opatrně pohybuje po střeše. Vtom ticho noci přetrhne ohlušující siréna. „Ale ne, nálet právě teď?!“ Uprchlíci bojují s časem. Za chvíli jejich věznitelé zjistí, že zmizeli.   Mladá krásná Američanka poprvé pohlédne do očí indického hudebníka s královskými kořeny. V roce 1910 se do sebe zamilují
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Ten dům zasáhlo tornádo? Ne, byl to downburst!
21stoleti.cz
Ten dům zasáhlo tornádo? Ne, byl to downburst!
Od katastrofy, při níž se Hodonínskem a Břeclavskem na jižní Moravě prohnalo tornádo, uplynuly v červnu 2025 čtyři roky. Při hrozivém neštěstí zemřelo tehdy několik lidí. Zároveň byly poškozeny stovky
Duše nešťastníka pozoruje okolí
skutecnepribehy.cz
Duše nešťastníka pozoruje okolí
Radost z nového bytu mi kazil tajný obdivovatel. Pak jsem ovšem zjistila, že jde o duši nešťastného sebevraha. Svůj nový malý byt v přízemí jsem si oblíbila na první pohled. Výhodou byla malá zahrádka, na kterou se dalo vyjít přímo z pokoje. Výhled do zelení prorostlého vnitrobloku jsem uvítala já i moje kočka. Nejprve jsem trávila většinu času venku. Sedávala jsem na zahrádce
Chcete netradiční zážitek? Navštivte úžasný obří sud
epochanacestach.cz
Chcete netradiční zážitek? Navštivte úžasný obří sud
Máte-li rádi nevšední restaurace a zajímavé hotely, nenechte si ujít návštěvu obřího dřevěného sudu na Javorníku. Historicky starší z dvojice sudů vznikl již v roce 1899 na vrcholu Javorníku u obce Dlouhý Most nedaleko Liberce. Původně šlo o atrakci, která byla součástí Jubilejní výstavy Vídeň 1898 na oslavu 50 let vlády Františka Josefa I. Gigantický dřevěný sud sloužil jako