Žila jsem jen pro své dítě. Syn se ale nakonec oženil do ciziny a já zůstala sama. Nikomu jsem najednou nescházela…
Syn Jáchym byl pro mě vším. Od jeho osmi let jsem ho vychovávala sama. Jeho táta, můj muž, se zabil v autě. Manžela jsem milovala, a tak jsem žádného dalšího muže nechtěla. Byl tady náš syn a já musela být máma i táta v jednom. Syn byl hodný, měli jsme hezký vztah.
Opuštěná
Měla jsem pár známostí, ale vždy jsem tomu muži na rovinu řekla, že ho domů vodit nebudu. A tak se mnou Jáchym bydlel do svých dvaatřiceti let. V tu dobu si našel známost, děvče ze Skotska.
Vzali se, na svatbě jsem jim byla a ještě s malou Jill přiletěli na Vánoce do Čech. Jenže pak se narodil Danny, a tím se mladí odmlčeli. Já už nemám zdraví na to za nimi létat a oni se tady neukázali už tři roky. Zůstala jsem opuštěná.
Před rokem mi zemřela nejlepší kamarádka, a kdyby nebylo mého psa, asi bych už neměla vůbec pro koho žít. Sice si občas se synem voláme, ale i to je čím dál méně.
Kristýnka
Už je prostě nezajímám! Když mi letos zemřel i můj čtyřnohý přítel, padla na mě těžká deprese. Nejvíc se bojím svátků, zejména těch vánočních. Není nic horšího, než když jste na Vánoce sami.
Jako tělo bez duše jsem tohle léto chodila alespoň každý den do parku a tam vysedávala na lavičce. Před pár týdny si mě tam vyhlédla holčička. Taková veselá a náramný rozumbrada. Jmenuje se Kristýnka.
Myslela jsem si, že tam chodí s maminkou, ale byla to její teta. Holčičce zemřela maminka a tatínek měl jinou rodinu, Kristýnka ho moc nezajímala. Prarodiče už navíc žádné nemá.
S láskou
„Budeš moje babička?“ zeptala se mě před pár dny, když jsme si spolu zase povídaly. „To víš, že budu!“ slíbila jsem.
Tak se potkáváme čím dál častěji a každou neděli přijde se svou tetou, které je teprve dvacet, ke mně na čaj a koláč, který peču s velkou láskou. Říká mi nahlas babičko a mě to tak těší! Jako bych našla zase chuť žít a užívat si každého dne.
Blíží se Kristýnčiny narozeniny a já vyrážím do obchodů a vybírám pro ni dárky. Není na světě nic krásnějšího, než mít pro koho žít.
Vlasta (70), Olomouc