Domů     Zůstala jsem jen já a ta samota
Zůstala jsem jen já a ta samota
5 minut čtení

Sedávám na oprýskané lavičce před domem. Pamatuje víc příběhů než já sama. Cítím smutek, jak je vše pryč.

Dřív měla jemně modrý nátěr, dnes je barva dávno sloupaná a dřevo je poznamenané časem i počasím. Přesto v ní nacházím zvláštní krásu. Stala se mou každodenní společností, podobně jako kdysi rádio nebo knihy, které mi vyplňovaly ticho.

Už tam ale nevydržím sedět dlouho. Záda protestují a ruce občas neposlouchají tak, jak bych si přála. I tak ale zůstávám alespoň chvíli, protože večerní klid, pomalu mizející světlo a jemná vůně květin mi přinášejí pocit, že všechno má ještě svůj řád.

Ulice plná zcela cizích hlasů

Pozoruji ulici, kterou bych dokázala projít i se zavřenýma očima. Chodník je popraskaný, domy zestárly, ale dětský smích zůstal stejný. Jsou to jiné děti než kdysi, přesto mi jejich radost připomíná dávné časy.

Některé si mě dobírají, když se pomalu šourám s holí, jiné mě pozdraví s milým úsměvem. „Dobrý den, paní Aleno!“ volají na mě.

Občas cítím, že si ze mě dělají legraci, ale není v tom zloba. A vlastně jsem za to ráda. Horší by bylo, kdyby kolem mě procházely bez povšimnutí, jako by tam nikdo neseděl.

Léto, které vše změnilo

Jedno léto zůstalo ve mně zapsané víc než jiná. Nedokážu říct přesně kdy, čas pro mě postupně ztratil ostré obrysy. Vím jen, že tehdy se všechno zpomalilo a zároveň vyprázdnilo.

Vnučka přestala jezdit na návštěvy, syn se ozýval čím dál méně a dny se začaly podobat jeden druhému. Můj svět se scvrkl na pár místností a ticho mezi nimi. Přestala jsem i malovat. Celý život jsem malovala krajiny. Louky, lesy, řeky, kopce.

Ale tehdy jsem vzala štětec do ruky a nic nepřišlo. Barvy působily cize, jako by ke mně už nepatřily. Seděla jsem dlouho před prázdným plátnem, dokud jsem ho nakonec neodložila. Zůstalo schované a já měla pocit, že jsem tam s ním odložila i část sebe.

Jednoho rána jsem u schránky našla prázdnou plechovku. Někdo ji tam odložil bez přemýšlení, ale mně se zdála zvláštní. Byla od kompotu, s obrázkem meruněk a trochu pomačkaným okrajem. Vzala jsem ji domů, umyla a položila na parapet.

Návrat ke staré vzpomínce

Nevěděla jsem proč, ale nechtěla jsem ji vyhodit. Druhý den jsem do ní nalila vodu a přidala malou větvičku, kterou jsem našla pod stromem. Nečekala jsem nic, ale po pár dnech se objevily drobné kořínky.

Bylo to nenápadné, skoro neviditelné, ale přesto mě to potěšilo víc, než bych čekala. Najednou jsem měla pocit, že se starám o něco živého.

Vzpomněla jsem si na dětství, kdy jsem si hrála se semínky a sledovala, jestli vyrostou. Stačila krabička, trocha vlhka a trpělivost. Rozhodla jsem se zkusit to znovu.

Byl osamocený jako já

Našla jsem starou krabičku, připravila ji a vložila pár semínek. Nečekala jsem zázraky, spíš jsem chtěla vyplnit čas. Když se ale objevily první zelené lístky, do očí se mi nahrnuly slzy. Nebylo to jen o rostlině.

Bylo to o pocitu, že něco ve mně ještě nezmizelo. Že i teď může vzniknout něco nového. Postupně jsem začala sbírat další nádoby, plnit je hlínou a zkoušet, co všechno může vyrůst. Balkón se proměnil v malý kousek světa, který jsem si vytvořila sama.

Jedno odpoledne jsem u domu potkala chlapce. Seděl na schodech, drobný, s pihami a opotřebovaným batohem. Když mě zahlédl, snažil se skrýt slzy, ale bylo to zbytečné. Nechtěl mluvit, jen krčil rameny. Nabídla jsem mu ovoce, které jsem měla u sebe.

Přijal ho a tiše poděkoval. Druhý den tam byl znovu. A pak znovu. Postupně jsme spolu začali mluvit. Jmenoval se Lukáš. Říkal, že doma bývá sám, protože rodiče pracují dlouho do večera.

Ticho prý nemá rád, a tak zůstával venku. Jednou jsem mu dala pár semínek a ukázala, co dělám. Nadchl se víc, než bych čekala.

Malá zahrada, velká změna

Za nějaký čas jsme oba měli své malé „zahrady“. Každý v jiných nádobách, ale se stejnou péčí. Popisovali jsme si, co kde roste, a radovali se z každého nového lístku. Nosil mi prázdné kelímky a krabičky, které našel, a já je proměňovala v nové květináče.

Najednou jsem měla důvod vstát, podívat se, co se změnilo, a někomu o tom vyprávět. Ne jako babička nebo matka, ale jako člověk, který má co sdílet.

Co zůstává, i když se všechno mění

Dnes už je z něj student a má svůj vlastní svět. Občas se zastaví, přinese semínka nebo jen zamává zdálky. Na balkoně ale pořád uchovávám jeho první pokus o pěstování. Už dávno nic neroste, ale má pro mě jinou hodnotu.

Připomíná mi, že i malé setkání může změnit víc, než bych čekala. Můj život není plný velkých příběhů ani zásadních okamžiků. Přesto jsem pochopila, že i drobnosti mohou mít hluboký význam.

Nenápadné, ale bolí to

Někdy stačí málo, pár slov, trocha zájmu, obyčejná přítomnost. Jen mě občas zabolí, že to nebyla vlastní rodina, kdo mi tyto chvíle dal. Měly patřit jim, společným dnům, vnoučatům, sdíleným okamžikům.

Místo toho přišly od někoho, kdo do mého života vstoupil náhodou. A i když za to cítím vděčnost, zůstává ve mně ta palčivá otázka, jaké by to bylo, kdybych nemusela čekat na cizího člověka, aby mi připomněl, že na světě ještě mám své místo. Napadne to i moji rodinu?

Alena T. (75), Chrudim

Související články
3 minuty čtení
Když se moje kamarádka vdávala, byla jsem jí na svatbě za svědka. Bylo pro mě těžké si připustit, jak moc je mi ženich sympatický. Celý život jsem hledala lásku, ale marně. Vdala jsem se za agresivního opilce, který neměl se svými blízkými ani za nehet soucitu. Když se vracel k ránu z hospody, míval špatnou náladu, řval, hulákal, proklínal všechny a všechno kolem sebe, hlavně mě. Po nocích j
3 minuty čtení
Když jsem odešla do důchodu, můj život se výrazně zpomalil. Ale našel se člověk, který ho mohl zrychlit… Najednou jsem měla spoustu času sama pro sebe. Zpočátku mi to vyhovovalo. Věnovala jsem se zahradě, četla knihy a občas se sešla s několika známými. Jenže většina mých přátel měla vlastní starosti, rodiny nebo zdravotní problémy, a tak jsme se nevídali tak často jako dřív. Čím dál více jsem
5 minut čtení
Pamatuji si to dobře. Blížila jsem se ke třicítce a měla pocit, že mi život utíká mezi prsty. A tak jsem se přestěhovala. V menším městě, kde jsem vyrůstala, jsem si nedokázala představit svou budoucnost, a tak jsem se rozhodla začít jinde. Šla jsem do velkoměsta. Kde jinde bych našla to, po čem jsem toužila? Praha mi nabízela vše. Netušila jsem, jak moc se moje představy budou lišit od reality
3 minuty čtení
Když jsem přišla na to, že jsem celý rok žila ve lži, bylo to, jako bych se propadla do ledového, zamrzlého jezera. Takový podraz jsem nečekala. Rok jsem žila ve lži. Ne v nějaké malé, kterou člověk časem přejde, ale v té nejodpornější, jakou znám. Byla středobodem mého vesmíru Po smrti manžela jsem zůstala sama. Syn žil v Plzni a dcera kousek ode mne, ale měla vlastní starosti. Nejvíc js
3 minuty čtení
Minulost je potřeba nechat spát, netrápit se tím, co mělo být, a nebylo, nebo co nemělo být, a bylo. To bychom se jinak úplně utrápili. Nikdy jsem se tak úplně nesmířila s faktem, že jsme se s Alešem rozešli. Skoro pořád jsem na něj myslela. Neodpustila jsem mu tehdy, že si našel holku, i když mi přísahal, že to byl omyl, jakási zaslepenost, a že spolu ani nic neměli, jen byli párkrát na víně a
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V nové práci jsem doslova omládla
nejsemsama.cz
V nové práci jsem doslova omládla
Do nové práce jsem šla s obavami, že tam budu nejstarší a úplně mimo. Místo toho se cítím živější než kdy dřív a mám obrovskou chuť do života. Přiznám se bez mučení, že jsem se první den v nové práci cítila trochu jako vetřelec. Ne proto, že by mě někdo odmítal, ale protože jsem si sama připadala, jako bych
Nikdy jsem se k lásce k němu nepřiznala
skutecnepribehy.cz
Nikdy jsem se k lásce k němu nepřiznala
Když se moje kamarádka vdávala, byla jsem jí na svatbě za svědka. Bylo pro mě těžké si připustit, jak moc je mi ženich sympatický. Celý život jsem hledala lásku, ale marně. Vdala jsem se za agresivního opilce, který neměl se svými blízkými ani za nehet soucitu. Když se vracel k ránu z hospody, míval špatnou náladu, řval,
Tesla versus Tesla: Češi Elonu Muskovi pěkně zavařili
epochaplus.cz
Tesla versus Tesla: Češi Elonu Muskovi pěkně zavařili
Americký technologický vizionář Elon Musk se netají tím, že by svůj důchod mohl trávit například na Marsu. Patrně se bude jednat o nějaký bungalov s nezbytnou garáží pro elektrické vozítko. Než se tak stane, jeho elektromobily značky Tesla Motors se úspěšně šíří na všechny kontinenty. V nedávné minulosti však pro tesly nastal velký problém a mohli za
Zahrada plná zlatých a stříbrných květin
rezidenceonline.cz
Zahrada plná zlatých a stříbrných květin
Otevřenost a víra v sebe. Asi tak by bylo možné stručně vyjádřit motto, jež stojí za podnikatelskou filozofií Milady Bláhové. Po patnácti letech práce fotografky se věnovala tvorbě šperků, v roce 2019 pak přišel její manžel s nápadem založit značku GIYOU, zaměřenou na unikátní květiny ze stříbra a zlata. Šperkařina byla přitom jenom jednou stránkou projektu, důležitý byl i jejich užitek a emoce,
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
epochanacestach.cz
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
Na první pohled to může působit paradoxně. Jedna z nejfotografovanějších krajin Dolomit se rozhodla, že návštěvníků nechce více, ale méně. Alpe di Siusi, největší vysokohorská louka v Evropě, zavádí od léta 2026 nová pravidla příjezdu, která mají jediný cíl – zachovat místo, kvůli němuž sem lidé přijíždějí. Nejde o boj proti turistům. Jde o ochranu
Počasí jako nepřítel pilotů! Za nejhorší leteckou havárií v tuzemsku stála mlha!
21stoleti.cz
Počasí jako nepřítel pilotů! Za nejhorší leteckou havárií v tuzemsku stála mlha!
V říjnu 1975 přilétalo do Prahy civilní letadlo McDonnell Douglas DC 9. Na jeho palubě se nacházeli hlavně Čechoslováci, mířící domů z dovolené v přímořském letovisku na území dnešní Černé Hory. Okříd
Pitter je ze hry! Vozí se už s novým přítelem?
nasehvezdy.cz
Pitter je ze hry! Vozí se už s novým přítelem?
Zajímavé zprávy se poslední dobou vynořují kolem hvězdy seriálu Místo zločinu Zlín Jitky Schneiderové (53). Údajně totiž měla být viděna ve společnosti neznámého muže. S dotyčným měla nasednout do au
Legendární fantom opery: Co když vážně existoval?
enigmaplus.cz
Legendární fantom opery: Co když vážně existoval?
Pro všechny je to naprostý šok. Dne 20. května roku 1896 se v pařížském operním domě Palais Garnier utrhne jedno z protizávaží lustru a prorazí strop do hlediště. Zabije přitom jednoho člena publika.
6 kuriózních smrtí slavných: Aischyla skolila želva, papež podlehl mouše
historyplus.cz
6 kuriózních smrtí slavných: Aischyla skolila želva, papež podlehl mouše
„Přemysl však vojácké měl srdce a řek, že radši přijmout smrt chce…Ten osud ho věru neminul, nazítří hned v boji zahynul“. Toť líčí Dalimilova kronika skon udatného českého krále Přemysla Otakara II., který naposledy vydechl roku 1278 v bitvě na Moravském poli. Ne všechny historické osobnosti však měly to „štěstí“ a zemřely takto chrabře.  
Poctivá bramboračka
tisicereceptu.cz
Poctivá bramboračka
Takhle má podle nás vypadat poctivá bramboračka! Suroviny 2 lžíce přepuštěného másla 1 cibule 2 mrkve 2 stonky řapíkatého celeru 3 stroužky česneku 4 velké čerstvé hřiby 3 lžíce hladké mou
Konec divokých rozluček se svobodou? Novým trendem jsou zážitky v přírodě
iluxus.cz
Konec divokých rozluček se svobodou? Novým trendem jsou zážitky v přírodě
Párty noc v klubu už není jedinou představou poslední oslavy před svatbou. Stále více nevěst a ženichů dává přednost pobytu v přírodě, společným zážitkům a odpočinku s nejbližšími. Rozlučka se svobodo
Před 70 lety americká města pokryla záhadná mlha. Byl to tajný vojenský experiment!
epochalnisvet.cz
Před 70 lety americká města pokryla záhadná mlha. Byl to tajný vojenský experiment!
Desítky měst v USA a Kanadě opakovaně zahaluje hustá, chemikáliemi páchnoucí mlha…Na kůži tomu, kde se do ní vydá, ulpívá zvláštní substance neznámého původu, stejná látka pokrývá také silnice, auta či střechy domů a lidé hlásí různé zdravotní potíže včetně pozdější rakoviny. O 70 let později pravda o původu této mlhy vychází najevo. Víme ale