Domů     Nejšťastnější mladá paní na celém světě
Nejšťastnější mladá paní na celém světě
8 minut čtení

Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku.

Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší.

Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem okouzlující jako Hamouzová, vtipná jako Mráčková, nevynikala jsem ve vybíjené a volejbale jako Rampová.

A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Není divu, že se mé spolužačky brzy provdaly, zatímco já zůstala na ocet.

Vyučila jsem se prodavačkou, a protože začínalo léto, nastoupila jsem, tak, jako každý rok, do kiosku u přehrady, neboť otec usoudil, že se tam v sezoně dost pije a podroušení rekreanti dávají vysoká dýška.

Takhle zblízka

A tam jsem ho zase spatřila. Toho kluka, kterého jsem si všimla i loni a předloni. Vypadal fantasticky, ale nikoli nafoukaně, což se mi líbilo. Byla jsem do něho tajně zamilovaná už třetím rokem, ale bylo mi to platné jako mrtvému zimník.

Když jsem ho potkala u přehrady poprvé, koupila jsem si v papírnictví tlustý sešit a začala si o něm psát deník. V podstatě nebylo o čem psát, neznala jsem ani jeho jméno. Ale to pro mě nebyl žádný problém.

Pojmenovala jsem si ho Patrik a podrobně jsem popisovala, kde jsem ho potkala a kolikrát. Jednou jsme přišly s kamarádkami k táboráku a on tam byl s několika dalšími mladíky, hráli na kytaru a zpívali.

Připadalo mi, jako by se na mě skrze odlesky plamenů usmál, zapsala jsem si to a na dvou stránkách rozebírala, zda se mi to třeba jen nezdálo, a co by to znamenalo, kdyby to byla pravda.

A když na mě po dvou letech mé tajné lásky poprvé promluvil, našla jsem tlustý sešit nadepsaný Patrik na dně šuplíku a pokračovala v zápiscích. Pravda, sice na mě promluvil, ale ne proto, aby mě pozval na kafe nebo tak.

Byla jsem přece ta prodavačka z kiosku, kdo si chtěl něco koupit, něco říct musel. Vyvalila jsem oči a otevřela pusu. Poprvé jsem ho viděla takhle zblízka.

Moc smutná

Hluboké oči, moc hezký úsměv. Přál si baterky do magneťáku, dvě limonády, čtyři piva, chleba a deset klobás. „Chleba už není,“ vypravila jsem ze sebe nešťastně. Zasmál se: „No tak se bez něj obejdeme.

Horší by bylo, kdyby nebylo pivo.“ Dlouze jsem za ním hleděla. Naházel nákup do batohu, ten si hodil na záda, spokojeně si pohvizdoval. Limonády svědčily o tom, že se společnost rozrostla o holky. Těžce jsem si povzdechla. Byla jsem smutná.

Jeden děda, který byl v kio­sku častým zákazníkem, na to dokonce poukázal. Koupil si dvacet deka gothajského salámu a pět rohlíků, a když hledal v otrhané portmonce drobné, povídá:

„Slečno, já vás tady už pěknou řádku dní pozoruju, copak že jste tak moc smutná?“ Mohla jsem mu říct, ať mi dá svatej pokoj, na druhou stranu mě téměř dojalo, že se o mne někdo zajímá.

Ale bylo by lepší, kdyby mu bylo o padesát let míň, měl vlastní zuby a nechodil o berlích. „Nejsem smutná,“ namítla jsem. „Ale jste,“ mínil. „To já poznám. Nechápu, jak můžou být ti mladí mužové tak blbí.

Copak nemají oči?“ Odpověděla jsem, že místní mladíci se zajímají o krásné rekreantky z Prahy, ne o obyčejné myšky z kio­sku, které nemají vlasy jako len a dokonalé postavy. „Podívala jste se někdy do zrcadla?“ na to. Byl hodný, asi mi chtěl zvednout sebevědomí.

Dobré srdce

Jenže já zírala do zrcadla dnes a denně a nadšená jsem z toho nebyla. Děda pravil, že kdyby byl mladší, hned by mě pozval na rande, ale ve svém věku si místo toho pustí v televizi fotbal a otevře lahváče. Byl to můj jediný nápadník.

Ano, tak špatně jsem na tom byla. Ráno se vinuly ke kiosku dlouhé fronty, kdo nepřišel včas, na toho nezbylo nic. Jedna maminka se mi tu rozplakala, co prý dá dětem, když jsem před ní doprodala poslední půlku chleba.

A tak se ta paní, která se zmocnila právě té poslední půlky, vzdala čtvrtky a věnovala ji té mamince. A to se už hroutila další maminka, na niž nezbyl ani drobek, tudíž jsem jí darovala půlku chleba ze své nákupní kabely. Jsme lidi a musíme si pomáhat.

Viděl to onen děda, můj jediný nápadník, a velice mě chválil. „Jste hezká slečinka s dobrým srdcem,“ řekl. „Nějaký mladý muž s vámi udělá velké štěstí.“ Dojímal mě.

Je konec

Bývala jsem často celá naměkko, zvlášť když jsem obsluhovala nějakou maminku s miminem v náručí, vedle čekal tatínek s nafukovacím kruhem, koupili si šátečky s tvarohem a zamířili na pláž. Usměvavá rodinka, po které jsem i já tolik toužila.

Co když ji nikdy nebudu mít? Ta otázka mě trápila den co den. A nejen to. Patrik chodil s nějakou holkou! Bylo to zjevné, vodili se za ruce, všude se objevovali spolu, i u mě v kiosku. Byla přesně taková, jaká já nikdy nebudu.

Vysoká, štíhlá, s nádhernými vlasy. Samozřejmě z Prahy, jak jinak. Světačka z hlavního města. Kouřila cigarety BT, kterým se říkalo bétéčka, a nosila minisukně, aby všechny kolem upozornila na svoje parádní nohy. No a to byl poslední hřebík do mé rakve.

„Vypadáte jako přízrak,“ upozornil mě můj jediný nápadník, dědula s falešným chrupem. „Jak můžete být tak smutná, když jste tak mladá?“ divil se. „Já kdybych byl ještě jednou mladý, tak to pořádně roztočím.“

Rezignovaně jsem pokrčila rameny. Bylo mi už všecko fuk. Patrik má hezkou holku a se mnou je konec.

Kdo hledá, ten najde

Zase už jsem se toužebně zadívala za sympatickou rodinkou, manželé měli dětičky hned dvě, mířili k vodě. Můj „nápadník“ zachytil můj pohled a hned věděl, která bije. „Uvidíte, že toho pravého najdete,“ ubezpečil mě. „Kdo hledá, ten najde. Můj vnuk taky hledá.

A našel si takovou fiflenu. Vidíte?“ K mému úžasu ukázal na dvojici, která se zrovna ruku v ruce blížila. „To je váš vnuk?“ hlesla jsem. „No jistě,“ pravil. „To je náš David. S tou fiflenou, která mi pije krev.“ Jmenovala se Simona.

Poručila si dvě deci vína, a děda jí povídá: „Odjakživa nesnáším ženy, které pijí alkohol.“ David zasyčel: „Ale no tak, dědo!“ A ona povídá: „Teď je jiná doba, dědečku.

Ženy jsou moderní, řídí auta a tramvaje a létají do vesmíru.“ Děda se zachechtal a vmetl jí do tváře:

„Tak tam, slečno, co nejrychleji odleťte, protože já jsem Davidovi našel jinou nevěstu.“ Vyjekla nad tou urážkou, popadla svého milého za ruku a rychle zmizeli.

Odjela

Neuplynulo ani dvacet minut a můj idol byl zpátky, celý pobledlý. „Tak ti pěkně děkuju, dědo,“ syčel. „Simonu jsi tak naštval, že odjela do Prahy.“ Děda odvětil něco v tom smyslu, buď rád, že ses jí zbavil. Vtom přivezli melouny.

To byl zázrak, k němuž došlo jednou, maximálně dvakrát za sezonu. Přibíhali lidé zdaleka i zblízka, děda i vnuk nelenili a začali mi v kio­sku pomáhat, aby to, jak se říká, odsejpalo. „Slečna umí vzít za práci,“ chválil mě děda. David se na mě usmál.

Naše oči se setkaly. Ten stařík byl asi pohádkový dědeček, nebýt jeho, tak se s Davidem jakživa neseznámím. Během melounové smršti mi David hodně pomohl a já ho za to pozvala na pivo a klobásu.

Na pláži

Potom jsme se šli projít na oblázkovou pláž. Byl to nejkrásnější večer, jaký jsem do té doby zažila, předčil veškeré mé sny a přání. Jen já a můj idol. Sedíme na pláži, pozorujeme hvězdy a povídáme si dlouhé hodiny.

Všechny stránky mého deníku byly ještě tu noc popsané. Zapsala jsem si vše, co jsme si řekli, i to, co jsme si slíbili.

Po zbytek léta jsme se od sebe nehnuli, a když jsme se po naší oblíbené pláži šli projít o dva roky později, už s námi cupitala naše Anička a já byla nejšťastnější mladá paní na celém světě. Můj sen o pohádkovém princi a šťastné rodince se splnil.

Dana (61), jižní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Neměla jsem ráda hromadné firemní akce. Jenže jeden výlet do lesa spojený s houbařením úplně všechno změnil. Nikdy jsem neměla ráda firemní teambuildingy. Vždycky mi připadaly umělé a plné falešných úsměvů. Les, který měl být naším cílem, se však zdál být ideálním místem k útěku od kancelářské rutiny. A když jsme navíc měli v plánu jít na houby, byla jsem ochotná vydržet to. Můj kolega Michal v
3 minuty čtení
Bylo mi teprve šestnáct. Do tanečních jsem se zoufale netěšila. Pak jsem tam ale poznala toho milého kluka. Jmenoval se Ota. Vdát se za první lásku je trochu risk, protože se říká, že první lásky nemohou dlouho vydržet a že se na ně jen s úsměvem vzpomíná. Ale existují výjimky, které potvrzují pravidlo, a my s manželem jsme naštěstí jedna z nich. Seznámili jsme se v tanečních, kam se mi nechtěl
3 minuty čtení
Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po
5 minut čtení
Poznali jsme se čistou náhodou, jako by naše cesty svedl sám osud. Ten se však o několik měsíců později také postavil proti nám. Byla jsem tak moc šťastná. Myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Nebyla jsem už žádná dvacítka, takže jsem v takovou lásku už ani nedoufala. Ale osud mi byl nakloněn. Jedno letní seznámení na vodě přerostlo v krásný vztah, který vypadal jako z pohádky. Jenže id
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Můj život ve svetru
skutecnepribehy.cz
Můj život ve svetru
Není to obyčejný kus oblečení. Ten svetr pamatuje mnohé, především ale ruce mé maminky. Leží složený v dolní polici skříně. Všechno kolem se za ta léta měnilo. Nábytek, byt, dokonce i já, vyrostla jsem. Ale ten svetr zůstal. Vlněný, hrubě pletený, na lokti trochu odřený, a přesto pevný. Má barvu vybledlé šalvěje, takovou, jakou maminka milovala. Vždycky říkala, že ta
Jaké jídlo můžeme označit za superpotravinu?
epochaplus.cz
Jaké jídlo můžeme označit za superpotravinu?
Superpotraviny. Slovo, které zní skoro magicky, že? Jenže pod lesklým pojmem se neskrývají exotické plody z druhého konce světa, ale často docela obyčejné suroviny, které máme běžně v kuchyni. Superpotravinou může být totiž každé jídlo, které nabízí výjimečně vysoký obsah živin na malé množství kalorií a zároveň je vědecky doloženo, že prospívá našemu zdraví. Když
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
5 geniálních projektů, které komunisté stopli: Unikátní kombajn, motorka & město budoucnosti
historyplus.cz
5 geniálních projektů, které komunisté stopli: Unikátní kombajn, motorka & město budoucnosti
První vesnička SOS v Doubí se otevírala se vší slávou. Tu druhou, ve Chvalčově u Kroměříže, už ale novináři vesměs ignorují. Nechtějí si přidělávat problémy. Stát dal totiž jasně najevo, že s tímto „zápaďáckým nesmyslem“ do budoucna nepočítá…   Komunistické Československo kreativním nápadům nepřeje. Poslušně plní politické a hospodářské dohody zemí východního bloku, i když jsou pro
Proč se dílo Českého Bacha nesmělo opisovat?
epochalnisvet.cz
Proč se dílo Českého Bacha nesmělo opisovat?
Pražské Klementinum bouří nadšením a na pódiu se spokojeně uklání dirigent a autor hudby. Jeho monumentálnímu alegorickému dílu ze své lóže aplauduje i císař.   V rodných Louňovicích pod Blaníkem se budoucímu hvězdnému skladateli vrcholného baroka dostává hudebního vzdělání od otce, místního kantora a varhaníka. To ale brzy talentu Jana Lukáše Zelenky (1679–1745) přestává stačit, a
Barevné zeleninové lasagne
nejsemsama.cz
Barevné zeleninové lasagne
Vyzkoušejte lasagne plné zeleniny s ricottou. Ideální jídlo, pro všechny, kteří chtějí jíst zdravě a přesto chuťně. Potřebujete: ✿ 9 ks lasagní ✿ 200 g ricotty ✿ 1 cuketu ✿ ½ brokolice ✿ 1 oranžovou papriku ✿ 2 stroužky česneku ✿ 1 cibuli ✿ 400 g rajčatového pyré ✿ 100 g mozzarelly ✿ 50 g parmazánu ✿ olivový olej ✿ sůl, pepř ✿ čerstvé bylinky 1. Mozzarellu a parmazán nastrouhejte.
Kučisake-onna a další děsivé legendy: Jaká pravda se skrývá v jejich pozadí?
enigmaplus.cz
Kučisake-onna a další děsivé legendy: Jaká pravda se skrývá v jejich pozadí?
Každá kultura si nese své vlastní městské legendy – příběhy, které dokážou stejně děsit jako fascinovat. Japonská Kučisake-onna, americký Slender Man či československá Černá sanitka mají společný moti
Jak chutně využít zbytky cukety? Na chipsy, nebo polévku!
tisicereceptu.cz
Jak chutně využít zbytky cukety? Na chipsy, nebo polévku!
Cuketové chipsy Předehřejeme troubu na 210 °C. Plech si důkladně vyložíme pečicím papírem, případně ho můžeme ještě postříkat olejem ve spreji, ale není to nutné. Z cuket odkrojíme konce a nakrájím
Outdoor bez kompromisů: Thule odhalilo budoucnost dobrodružství
iluxus.cz
Outdoor bez kompromisů: Thule odhalilo budoucnost dobrodružství
Švédské Malmö se v listopadu na jeden večer proměnilo v pulsující centrum outdoorového designu. Značka Thule zde přivítala tisícovku hostů a ve stylu velkolepé módní show představila více než dvacítku
Lidé a zlatí retrívři mají překvapivou genetickou vazbu. Vysvětluje to i jejich povahu
21stoleti.cz
Lidé a zlatí retrívři mají překvapivou genetickou vazbu. Vysvětluje to i jejich povahu
Nová studie z dílny Cambridgské univerzity ukazuje, že lidé a zlatí retrívři sdílejí až překvapivě podobné genetické mechanismy ovlivňující chování, citlivost i reakce na stres. Výsledky naznačují, že
Manžel od Dykové utíká za fanynkami!
nasehvezdy.cz
Manžel od Dykové utíká za fanynkami!
O problémech v manželství herečky Tatiany Dykové (47) a Vojtěcha Dyka (40) se šušká už nějakou dobu. Ještě nedávno Vojtěch přiznával, že prožívá krizi středního věku a na manželce mu vadí skoro vš
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
epochanacestach.cz
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
Toužíte po skutečné vánoční atmosféře? Vydejte se do Německa, kde mají adventní trhy dlouhou tradici a patří k těm nejpůvabnějším v Evropě. Ty nejbližší českým hranicím najdete v Drážďanech – začínají 26. 11. 2025 a potrvají do 24. 12. 2025. A stojí za to je zažít na vlastní kůži. S norimberským Christkindlesmarktem se drážďanské vánoční trhy