Domů     Nejšťastnější mladá paní na celém světě
Nejšťastnější mladá paní na celém světě
8 minut čtení

Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku.

Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší.

Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem okouzlující jako Hamouzová, vtipná jako Mráčková, nevynikala jsem ve vybíjené a volejbale jako Rampová.

A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Není divu, že se mé spolužačky brzy provdaly, zatímco já zůstala na ocet.

Vyučila jsem se prodavačkou, a protože začínalo léto, nastoupila jsem, tak, jako každý rok, do kiosku u přehrady, neboť otec usoudil, že se tam v sezoně dost pije a podroušení rekreanti dávají vysoká dýška.

Takhle zblízka

A tam jsem ho zase spatřila. Toho kluka, kterého jsem si všimla i loni a předloni. Vypadal fantasticky, ale nikoli nafoukaně, což se mi líbilo. Byla jsem do něho tajně zamilovaná už třetím rokem, ale bylo mi to platné jako mrtvému zimník.

Když jsem ho potkala u přehrady poprvé, koupila jsem si v papírnictví tlustý sešit a začala si o něm psát deník. V podstatě nebylo o čem psát, neznala jsem ani jeho jméno. Ale to pro mě nebyl žádný problém.

Pojmenovala jsem si ho Patrik a podrobně jsem popisovala, kde jsem ho potkala a kolikrát. Jednou jsme přišly s kamarádkami k táboráku a on tam byl s několika dalšími mladíky, hráli na kytaru a zpívali.

Připadalo mi, jako by se na mě skrze odlesky plamenů usmál, zapsala jsem si to a na dvou stránkách rozebírala, zda se mi to třeba jen nezdálo, a co by to znamenalo, kdyby to byla pravda.

A když na mě po dvou letech mé tajné lásky poprvé promluvil, našla jsem tlustý sešit nadepsaný Patrik na dně šuplíku a pokračovala v zápiscích. Pravda, sice na mě promluvil, ale ne proto, aby mě pozval na kafe nebo tak.

Byla jsem přece ta prodavačka z kiosku, kdo si chtěl něco koupit, něco říct musel. Vyvalila jsem oči a otevřela pusu. Poprvé jsem ho viděla takhle zblízka.

Moc smutná

Hluboké oči, moc hezký úsměv. Přál si baterky do magneťáku, dvě limonády, čtyři piva, chleba a deset klobás. „Chleba už není,“ vypravila jsem ze sebe nešťastně. Zasmál se: „No tak se bez něj obejdeme.

Horší by bylo, kdyby nebylo pivo.“ Dlouze jsem za ním hleděla. Naházel nákup do batohu, ten si hodil na záda, spokojeně si pohvizdoval. Limonády svědčily o tom, že se společnost rozrostla o holky. Těžce jsem si povzdechla. Byla jsem smutná.

Jeden děda, který byl v kio­sku častým zákazníkem, na to dokonce poukázal. Koupil si dvacet deka gothajského salámu a pět rohlíků, a když hledal v otrhané portmonce drobné, povídá:

„Slečno, já vás tady už pěknou řádku dní pozoruju, copak že jste tak moc smutná?“ Mohla jsem mu říct, ať mi dá svatej pokoj, na druhou stranu mě téměř dojalo, že se o mne někdo zajímá.

Ale bylo by lepší, kdyby mu bylo o padesát let míň, měl vlastní zuby a nechodil o berlích. „Nejsem smutná,“ namítla jsem. „Ale jste,“ mínil. „To já poznám. Nechápu, jak můžou být ti mladí mužové tak blbí.

Copak nemají oči?“ Odpověděla jsem, že místní mladíci se zajímají o krásné rekreantky z Prahy, ne o obyčejné myšky z kio­sku, které nemají vlasy jako len a dokonalé postavy. „Podívala jste se někdy do zrcadla?“ na to. Byl hodný, asi mi chtěl zvednout sebevědomí.

Dobré srdce

Jenže já zírala do zrcadla dnes a denně a nadšená jsem z toho nebyla. Děda pravil, že kdyby byl mladší, hned by mě pozval na rande, ale ve svém věku si místo toho pustí v televizi fotbal a otevře lahváče. Byl to můj jediný nápadník.

Ano, tak špatně jsem na tom byla. Ráno se vinuly ke kiosku dlouhé fronty, kdo nepřišel včas, na toho nezbylo nic. Jedna maminka se mi tu rozplakala, co prý dá dětem, když jsem před ní doprodala poslední půlku chleba.

A tak se ta paní, která se zmocnila právě té poslední půlky, vzdala čtvrtky a věnovala ji té mamince. A to se už hroutila další maminka, na niž nezbyl ani drobek, tudíž jsem jí darovala půlku chleba ze své nákupní kabely. Jsme lidi a musíme si pomáhat.

Viděl to onen děda, můj jediný nápadník, a velice mě chválil. „Jste hezká slečinka s dobrým srdcem,“ řekl. „Nějaký mladý muž s vámi udělá velké štěstí.“ Dojímal mě.

Je konec

Bývala jsem často celá naměkko, zvlášť když jsem obsluhovala nějakou maminku s miminem v náručí, vedle čekal tatínek s nafukovacím kruhem, koupili si šátečky s tvarohem a zamířili na pláž. Usměvavá rodinka, po které jsem i já tolik toužila.

Co když ji nikdy nebudu mít? Ta otázka mě trápila den co den. A nejen to. Patrik chodil s nějakou holkou! Bylo to zjevné, vodili se za ruce, všude se objevovali spolu, i u mě v kiosku. Byla přesně taková, jaká já nikdy nebudu.

Vysoká, štíhlá, s nádhernými vlasy. Samozřejmě z Prahy, jak jinak. Světačka z hlavního města. Kouřila cigarety BT, kterým se říkalo bétéčka, a nosila minisukně, aby všechny kolem upozornila na svoje parádní nohy. No a to byl poslední hřebík do mé rakve.

„Vypadáte jako přízrak,“ upozornil mě můj jediný nápadník, dědula s falešným chrupem. „Jak můžete být tak smutná, když jste tak mladá?“ divil se. „Já kdybych byl ještě jednou mladý, tak to pořádně roztočím.“

Rezignovaně jsem pokrčila rameny. Bylo mi už všecko fuk. Patrik má hezkou holku a se mnou je konec.

Kdo hledá, ten najde

Zase už jsem se toužebně zadívala za sympatickou rodinkou, manželé měli dětičky hned dvě, mířili k vodě. Můj „nápadník“ zachytil můj pohled a hned věděl, která bije. „Uvidíte, že toho pravého najdete,“ ubezpečil mě. „Kdo hledá, ten najde. Můj vnuk taky hledá.

A našel si takovou fiflenu. Vidíte?“ K mému úžasu ukázal na dvojici, která se zrovna ruku v ruce blížila. „To je váš vnuk?“ hlesla jsem. „No jistě,“ pravil. „To je náš David. S tou fiflenou, která mi pije krev.“ Jmenovala se Simona.

Poručila si dvě deci vína, a děda jí povídá: „Odjakživa nesnáším ženy, které pijí alkohol.“ David zasyčel: „Ale no tak, dědo!“ A ona povídá: „Teď je jiná doba, dědečku.

Ženy jsou moderní, řídí auta a tramvaje a létají do vesmíru.“ Děda se zachechtal a vmetl jí do tváře:

„Tak tam, slečno, co nejrychleji odleťte, protože já jsem Davidovi našel jinou nevěstu.“ Vyjekla nad tou urážkou, popadla svého milého za ruku a rychle zmizeli.

Odjela

Neuplynulo ani dvacet minut a můj idol byl zpátky, celý pobledlý. „Tak ti pěkně děkuju, dědo,“ syčel. „Simonu jsi tak naštval, že odjela do Prahy.“ Děda odvětil něco v tom smyslu, buď rád, že ses jí zbavil. Vtom přivezli melouny.

To byl zázrak, k němuž došlo jednou, maximálně dvakrát za sezonu. Přibíhali lidé zdaleka i zblízka, děda i vnuk nelenili a začali mi v kio­sku pomáhat, aby to, jak se říká, odsejpalo. „Slečna umí vzít za práci,“ chválil mě děda. David se na mě usmál.

Naše oči se setkaly. Ten stařík byl asi pohádkový dědeček, nebýt jeho, tak se s Davidem jakživa neseznámím. Během melounové smršti mi David hodně pomohl a já ho za to pozvala na pivo a klobásu.

Na pláži

Potom jsme se šli projít na oblázkovou pláž. Byl to nejkrásnější večer, jaký jsem do té doby zažila, předčil veškeré mé sny a přání. Jen já a můj idol. Sedíme na pláži, pozorujeme hvězdy a povídáme si dlouhé hodiny.

Všechny stránky mého deníku byly ještě tu noc popsané. Zapsala jsem si vše, co jsme si řekli, i to, co jsme si slíbili.

Po zbytek léta jsme se od sebe nehnuli, a když jsme se po naší oblíbené pláži šli projít o dva roky později, už s námi cupitala naše Anička a já byla nejšťastnější mladá paní na celém světě. Můj sen o pohádkovém princi a šťastné rodince se splnil.

Dana (61), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Láska kvete v každém věku. Poté, co mi zemřel celoživotní partner, jsem se přihlásila na seznamku a našla štěstí! Ráda bych vám vyprávěla příběh, který není smutný, ale dojemný. Dovedla mě k tomu moje sousedka, která, ač je jí jen lehce přes padesát let, nemá odvahu to změnit. Já jsem to udělala! Nerada chodím s kůží na trh a svěřuji se se svým životem, ale právě proto, že vím, že je spousta že
6 minut čtení
Vesnice neměla hospodu, prodejnu ani kostel. Byla tu jen kaplička, zchátralá autobusová zastávka a rybník s několika kachnami. Když jsem se od rodičů dozvěděla o tom stěhování, málem jsem spadla ze židle. Ani neumím vypovědět, jak moc jsem milovala městský život. Na můj názor se neptali Nejdřív jsem si myslela, že je to apríl a že je to vtip, protože taková pohroma se v mém životě přihodi
5 minut čtení
V mém věku už má každý něco za sebou. Já například chvíle plné lásky, dvě manželství, dvě bolestná zklamání i hluboké propady a také dva nechutné rozvody. Přesto jsem si řekla, že si zasloužím ještě jednu šanci. Život není jen o samotě, smíření a nostalgii nad tím, co bylo. Je o tom, co ještě může být… Po dvou rozvodech bych si mohla říct: „Stačilo. Muži jsou všichni stejní.“ Ale to bych se vzd
5 minut čtení
Vdala jsem se bez lásky. Doufala jsem, že časem se to změní. Až po letech jsem pochopila, že takhle to nefunguje. Nemůžu říct, že by můj manžel Filip byl špatný člověk. Je zodpovědný, stará se o domácnost a nikdy na mě nezvýšil hlas. Jenže to, co nás kdysi spojovalo, už dávno zmizelo. Naše manželství je spíš na papíře, ve skutečnosti žijeme jako dva cizí lidé pod jednou střechou. S jeho kamarád
4 minuty čtení
Potkat životního partnera v reálu, nikoliv přes seznamku, bývá ideální. Bohužel ne každý od života podobnou příležitost dostane. Můj životní příběh by se hodil jako románová předloha. Vystudovala jsem střední školu a od devadesátek pracovala na stále vyšších pracovních příčkách v bance. Takže na peníze jsem si nikdy nemohla stěžovat a spíše jen nechápavě kroutila hlavou nad tím, jak jiné holky
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Laboratorní vs. přírodní diamanty
iluxus.cz
Laboratorní vs. přírodní diamanty
Diamanty vznikají v extrémních podmínkách hluboko pod povrchem Země po dobu miliard let, ale dnes je možné je vytvořit během několika týdnů v laboratoři. Syntetické diamanty, tzv. lab-growny, se preze
Kouzlo toaletního stolku
rezidenceonline.cz
Kouzlo toaletního stolku
Každá žena touží po prostoru, v němž se může alespoň chvíli věnovat pouze sama sobě. Takové místo nabízí toaletní stolek, tradiční nábytkový doplněk ložnic nebo šaten. Při výběru se řiďte nejenom praktičností, ale i vzhledem. Toaletní stolek bývá jednou z věcí, které si do bytu pořizujeme jako poslední. Přitom je ideálním řešením ve chvíli, kdy
Náš pes mi pomohl vyhrát boj s nadváhou
skutecnepribehy.cz
Náš pes mi pomohl vyhrát boj s nadváhou
Vždy jsem se líbila chlapům, ale po dvou porodech jsem se se svou figurou mohla rozloučit. Přibrala jsem a kila nechtěla jít dolů. Pak přišel do mého života Drex. Když jsem čekala první miminko, byla jsem nekonečně šťastná. Ale taky jsem si začala všímat toho, že pro chlapy jsem se stala neviditelnou. A to pro mě byl
Arciloupežníka přikovali k pryčně
historyplus.cz
Arciloupežníka přikovali k pryčně
„Peníze, nebo život!“ vykřikne bandita a bambitkou namíří na překupníka, vezoucího zboží na tržiště. Přepadený ani neprotestuje, s rukama nad hlavou sleze z kozlíku a prosí o život. Má štěstí. Vůdce loupežnické bandy, obávaný Jan Nepomuk Karásek, ho ušetří. Jen sebere, co se dá, a pak i se svými kumpány uhání pryč. Spravedlnosti ale přece
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
Nejlépe se pro tento recept hodí hříbky nebo lišky. Suroviny 4 lžíce másla 1 cibule 250 g čerstvých hub 200 ml smetany 2 lžíce hladké mouky 3 lžíce strouhaného parmazánu 500 g těstovin sů
Boží voda u Mladé Boleslavi: Na zázračném místě stály slavné lázně
epochanacestach.cz
Boží voda u Mladé Boleslavi: Na zázračném místě stály slavné lázně
Nenápadné místo v lese, v jehož centru je léčivý pramen Boží voda, pamatuje časy nebývalé slávy. Vydejte se s námi do někdejších proslulých lázní, kam lidé chodili za klidem i za zázraky! Pokud se vydáte z Mladé Boleslavi do Dobrovic, zpozorněte v úseku mezi obcemi Jemníky a Bojetice. Na úpatí zdejšího vrchu Chlum se totiž nachází pramen, který proslul jako
Společné hnízdečko na obzoru? Lutovská s novým přítelem řeší bydlení
nasehvezdy.cz
Společné hnízdečko na obzoru? Lutovská s novým přítelem řeší bydlení
Zase září štěstím, užívá si života. Iveta Lutovská (41) po boku přítele Vojty jen kvete. Dokonce to vypadá, že padne poslední překážka, aby vztah posunuli zase o něco dál! Ještě nedávno to vypadalo
V zajetí biorytmů: Řídí celý náš život?
epochalnisvet.cz
V zajetí biorytmů: Řídí celý náš život?
Jakmile se narodíme, začíná se údajně odvíjet pravidelný cyklus biorytmů, který bude oscilovat ustáleným způsobem celým naším životem.   Každý z našich dnů, všechny významné propady, které nejsou zaviněné zvenčí, i naše osobní úspěchy, vše má jasnou periodu: 23 dní trvá fyzický cyklus, 28 emoční a ten intelektuální je pro změnu 33denní. A kdo je schopný
Skutečně na Kašperku bloudí duše tragicky zemřelých hradních obyvatel?
enigmaplus.cz
Skutečně na Kašperku bloudí duše tragicky zemřelých hradních obyvatel?
Hrad Kašperk byl nejvýše položeným královským sídlem v České republice. Až do dnešních dnů zde zůstala brána a hlavní palác, sevřený dvěma mohutnými čtyřhrannými věžemi. [gallery ids="152430,152429
S kolagenem je kůže svěží
nejsemsama.cz
S kolagenem je kůže svěží
Bavíme se o základní bílkovině, která je stavebním kamenem naší pokožky. Co pro ni umí zajistit kolagen, nesvede nikdo jiný. Hlavně pevnost, pružnost a hydrataci. Zbystřit byste měla tehdy, když si všimnete čím dál větších známek stárnutí. Začíná to jemnými linkami kolem očí a rtů, pak nastoupí hlubší vrásky a nakonec pleť ztrácí plnost. To se hladina kolagenu v těle
Znečištění ovzduší může chránit před rakovinou kůže, ale za strašlivou cenu
21stoleti.cz
Znečištění ovzduší může chránit před rakovinou kůže, ale za strašlivou cenu
Na první pohled to může znít paradoxně – znečištění ovzduší, které je spojováno s celou řadou vážných zdravotních problémů, by mohlo mít i jeden nečekaný ochranný účinek. Nedávná studie naznačuje, že
Paracelsus: Alchymii povyšuje na vědu, ranhojičství na lékařství
epochaplus.cz
Paracelsus: Alchymii povyšuje na vědu, ranhojičství na lékařství
Stává se jedním z mála alchymistů, kterým nešlo hlavně o bohatství získané novým objevem. Prohlašuje, že alchymie není určena jenom k výrobě zlata a stříbra. Podle něho by měla být využita hlavně v lékařství. Švýcar Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus z Hohenheimu zvaný Paracelsus (1493-1541) se zabývá merkurosulfurovou teorií, podle které kovy tvoří merkurium a sulfur, dvě substance, které ale