Domů     Nejšťastnější mladá paní na celém světě
Nejšťastnější mladá paní na celém světě

Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku.

Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší.

Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem okouzlující jako Hamouzová, vtipná jako Mráčková, nevynikala jsem ve vybíjené a volejbale jako Rampová.

A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Není divu, že se mé spolužačky brzy provdaly, zatímco já zůstala na ocet.

Vyučila jsem se prodavačkou, a protože začínalo léto, nastoupila jsem, tak, jako každý rok, do kiosku u přehrady, neboť otec usoudil, že se tam v sezoně dost pije a podroušení rekreanti dávají vysoká dýška.

Takhle zblízka

A tam jsem ho zase spatřila. Toho kluka, kterého jsem si všimla i loni a předloni. Vypadal fantasticky, ale nikoli nafoukaně, což se mi líbilo. Byla jsem do něho tajně zamilovaná už třetím rokem, ale bylo mi to platné jako mrtvému zimník.

Když jsem ho potkala u přehrady poprvé, koupila jsem si v papírnictví tlustý sešit a začala si o něm psát deník. V podstatě nebylo o čem psát, neznala jsem ani jeho jméno. Ale to pro mě nebyl žádný problém.

Pojmenovala jsem si ho Patrik a podrobně jsem popisovala, kde jsem ho potkala a kolikrát. Jednou jsme přišly s kamarádkami k táboráku a on tam byl s několika dalšími mladíky, hráli na kytaru a zpívali.

Připadalo mi, jako by se na mě skrze odlesky plamenů usmál, zapsala jsem si to a na dvou stránkách rozebírala, zda se mi to třeba jen nezdálo, a co by to znamenalo, kdyby to byla pravda.

A když na mě po dvou letech mé tajné lásky poprvé promluvil, našla jsem tlustý sešit nadepsaný Patrik na dně šuplíku a pokračovala v zápiscích. Pravda, sice na mě promluvil, ale ne proto, aby mě pozval na kafe nebo tak.

Byla jsem přece ta prodavačka z kiosku, kdo si chtěl něco koupit, něco říct musel. Vyvalila jsem oči a otevřela pusu. Poprvé jsem ho viděla takhle zblízka.

Moc smutná

Hluboké oči, moc hezký úsměv. Přál si baterky do magneťáku, dvě limonády, čtyři piva, chleba a deset klobás. „Chleba už není,“ vypravila jsem ze sebe nešťastně. Zasmál se: „No tak se bez něj obejdeme.

Horší by bylo, kdyby nebylo pivo.“ Dlouze jsem za ním hleděla. Naházel nákup do batohu, ten si hodil na záda, spokojeně si pohvizdoval. Limonády svědčily o tom, že se společnost rozrostla o holky. Těžce jsem si povzdechla. Byla jsem smutná.

Jeden děda, který byl v kio­sku častým zákazníkem, na to dokonce poukázal. Koupil si dvacet deka gothajského salámu a pět rohlíků, a když hledal v otrhané portmonce drobné, povídá:

„Slečno, já vás tady už pěknou řádku dní pozoruju, copak že jste tak moc smutná?“ Mohla jsem mu říct, ať mi dá svatej pokoj, na druhou stranu mě téměř dojalo, že se o mne někdo zajímá.

Ale bylo by lepší, kdyby mu bylo o padesát let míň, měl vlastní zuby a nechodil o berlích. „Nejsem smutná,“ namítla jsem. „Ale jste,“ mínil. „To já poznám. Nechápu, jak můžou být ti mladí mužové tak blbí.

Copak nemají oči?“ Odpověděla jsem, že místní mladíci se zajímají o krásné rekreantky z Prahy, ne o obyčejné myšky z kio­sku, které nemají vlasy jako len a dokonalé postavy. „Podívala jste se někdy do zrcadla?“ na to. Byl hodný, asi mi chtěl zvednout sebevědomí.

Dobré srdce

Jenže já zírala do zrcadla dnes a denně a nadšená jsem z toho nebyla. Děda pravil, že kdyby byl mladší, hned by mě pozval na rande, ale ve svém věku si místo toho pustí v televizi fotbal a otevře lahváče. Byl to můj jediný nápadník.

Ano, tak špatně jsem na tom byla. Ráno se vinuly ke kiosku dlouhé fronty, kdo nepřišel včas, na toho nezbylo nic. Jedna maminka se mi tu rozplakala, co prý dá dětem, když jsem před ní doprodala poslední půlku chleba.

A tak se ta paní, která se zmocnila právě té poslední půlky, vzdala čtvrtky a věnovala ji té mamince. A to se už hroutila další maminka, na niž nezbyl ani drobek, tudíž jsem jí darovala půlku chleba ze své nákupní kabely. Jsme lidi a musíme si pomáhat.

Viděl to onen děda, můj jediný nápadník, a velice mě chválil. „Jste hezká slečinka s dobrým srdcem,“ řekl. „Nějaký mladý muž s vámi udělá velké štěstí.“ Dojímal mě.

Je konec

Bývala jsem často celá naměkko, zvlášť když jsem obsluhovala nějakou maminku s miminem v náručí, vedle čekal tatínek s nafukovacím kruhem, koupili si šátečky s tvarohem a zamířili na pláž. Usměvavá rodinka, po které jsem i já tolik toužila.

Co když ji nikdy nebudu mít? Ta otázka mě trápila den co den. A nejen to. Patrik chodil s nějakou holkou! Bylo to zjevné, vodili se za ruce, všude se objevovali spolu, i u mě v kiosku. Byla přesně taková, jaká já nikdy nebudu.

Vysoká, štíhlá, s nádhernými vlasy. Samozřejmě z Prahy, jak jinak. Světačka z hlavního města. Kouřila cigarety BT, kterým se říkalo bétéčka, a nosila minisukně, aby všechny kolem upozornila na svoje parádní nohy. No a to byl poslední hřebík do mé rakve.

„Vypadáte jako přízrak,“ upozornil mě můj jediný nápadník, dědula s falešným chrupem. „Jak můžete být tak smutná, když jste tak mladá?“ divil se. „Já kdybych byl ještě jednou mladý, tak to pořádně roztočím.“

Rezignovaně jsem pokrčila rameny. Bylo mi už všecko fuk. Patrik má hezkou holku a se mnou je konec.

Kdo hledá, ten najde

Zase už jsem se toužebně zadívala za sympatickou rodinkou, manželé měli dětičky hned dvě, mířili k vodě. Můj „nápadník“ zachytil můj pohled a hned věděl, která bije. „Uvidíte, že toho pravého najdete,“ ubezpečil mě. „Kdo hledá, ten najde. Můj vnuk taky hledá.

A našel si takovou fiflenu. Vidíte?“ K mému úžasu ukázal na dvojici, která se zrovna ruku v ruce blížila. „To je váš vnuk?“ hlesla jsem. „No jistě,“ pravil. „To je náš David. S tou fiflenou, která mi pije krev.“ Jmenovala se Simona.

Poručila si dvě deci vína, a děda jí povídá: „Odjakživa nesnáším ženy, které pijí alkohol.“ David zasyčel: „Ale no tak, dědo!“ A ona povídá: „Teď je jiná doba, dědečku.

Ženy jsou moderní, řídí auta a tramvaje a létají do vesmíru.“ Děda se zachechtal a vmetl jí do tváře:

„Tak tam, slečno, co nejrychleji odleťte, protože já jsem Davidovi našel jinou nevěstu.“ Vyjekla nad tou urážkou, popadla svého milého za ruku a rychle zmizeli.

Odjela

Neuplynulo ani dvacet minut a můj idol byl zpátky, celý pobledlý. „Tak ti pěkně děkuju, dědo,“ syčel. „Simonu jsi tak naštval, že odjela do Prahy.“ Děda odvětil něco v tom smyslu, buď rád, že ses jí zbavil. Vtom přivezli melouny.

To byl zázrak, k němuž došlo jednou, maximálně dvakrát za sezonu. Přibíhali lidé zdaleka i zblízka, děda i vnuk nelenili a začali mi v kio­sku pomáhat, aby to, jak se říká, odsejpalo. „Slečna umí vzít za práci,“ chválil mě děda. David se na mě usmál.

Naše oči se setkaly. Ten stařík byl asi pohádkový dědeček, nebýt jeho, tak se s Davidem jakživa neseznámím. Během melounové smršti mi David hodně pomohl a já ho za to pozvala na pivo a klobásu.

Na pláži

Potom jsme se šli projít na oblázkovou pláž. Byl to nejkrásnější večer, jaký jsem do té doby zažila, předčil veškeré mé sny a přání. Jen já a můj idol. Sedíme na pláži, pozorujeme hvězdy a povídáme si dlouhé hodiny.

Všechny stránky mého deníku byly ještě tu noc popsané. Zapsala jsem si vše, co jsme si řekli, i to, co jsme si slíbili.

Po zbytek léta jsme se od sebe nehnuli, a když jsme se po naší oblíbené pláži šli projít o dva roky později, už s námi cupitala naše Anička a já byla nejšťastnější mladá paní na celém světě. Můj sen o pohádkovém princi a šťastné rodince se splnil.

Dana (61), jižní Čechy

Související články
23.9.2024
Bylo to nejkrásnější léto mého života. Na takové se zkrátka nezapomíná. Ani na tu bolest, když mi můj milovaný oznámil, že už se nikdy neuvidíme. S odstupem času jsem si uvědomila, že jsme byli opravdu skoro jako Danny a Sandy ze slavného filmového muzikálu Pomáda, největší pecky pro mládež na přelomu sedmdesátek a osmdesátek. S tím rozdílem, že letní láska těch dvou se odehrávala na břehu moře
23.9.2024
Většina roku 2024 už je za námi a do toho nového nám zbývá už jenom pár měsíců. Někteří z vás možná budou bilancovat, co se podařilo a co ne, jiní už možná s napětím čekají a ptají se, co jim přinese rok 2025. Čeká nás bouřlivý rok Jaké události nám přinese pohyb planet v roce 2025 a co čeká jednotlivá znamení? Saturn se bude ještě pohybovat v Rybách, ale na čas se přesune do znamení Berana.
17.9.2024
Po dvou rozvodech už jsem nepočítala s tím, že bych mohla být šťastná. Životní zklamání ve mně zanechalo nejistotu a nedůvěru. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Tehdy jsme si s Tomášem mysleli, že jsme pro sebe stvoření. To, že tomu tak není, jsem zjistila až po devíti letech. Zatímco já chtěla zakládat rodinu a usadit se, Tomáš to viděl jinak. Naše názory na budoucnost se rozcházely
17.9.2024
Do lázní jsem jela s tím, že potřebuji ulevit od bolesti a trochu si odpočinout. Netušila jsem, že se domů vrátím zamilovaná. Místa v lázních se nerozdávají zadarmo. A já potřebovala pomoc s páteří, která mě trápila čím dál tím víc. To samé platilo i o mých kolenou. Před cestou jsem byla nervózní, protože jsem nikdy nikam necestovala. Snad jen na zahrádku se svým manželem, kterého jsem ale už n
14.9.2024
Byl hubený, nemožně oblečený, a navíc ráčkoval, ale něco se mi na něm líbilo. Nic pro něj nebyl problém, se vším si hravě poradil. Byla to moje první brigáda v životě. Mizerně placená, ale to mi bylo fuk. Mohla jsem si představovat, že jsem princezna, a kolem se pohybovalo kluků jako máku. Nespouštěli ze mě nadšené oči, anebo mi to alespoň tak připadalo. Tak tohle bych dělala klidně i úplně zad
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voňavý domácí chléb
tisicereceptu.cz
Voňavý domácí chléb
Upečte si s námi dvakrát kynutý domácí chléb. Příprava je trochu delší, ale věřte, že výsledek opravdu stojí za to! Suroviny 1 kg pšeničné chlebové mouky + trochu na hnětení 1 kostka čerstvého
Jezdecký ranč brazilské tomodelky
rezidenceonline.cz
Jezdecký ranč brazilské tomodelky
Nemovitost koupila Gisele Bündchen kvůli své mladší dceři, nadšené „koňařce“. Areál totiž kromě čerstvě zrekonstruovaného domu s devíti ložnicemi, fotbalového hřiště, tenisových kurtů, bazénu s nekonečnou hladinou a vodními prvky, vířivkou a fontánkami, zahrnuje především dva jezdecké okruhy a desítku stání pro koně. Southwest Ranches, který se nachází poblíž Everglades, zhruba na půl cesty mezi
Francouzské pekařství PAUL oslaví Mezinárodní den kávy netradiční specialitou
iluxus.cz
Francouzské pekařství PAUL oslaví Mezinárodní den kávy netradiční specialitou
Mezinárodní den kávy je oslavou lahodně hořkého nápoje, bez kterého si většina z nás nedokáže nebo spíš nechce svůj den ani představit. To dobře ví ve francouzských pekařstvích PAUL, kde pro zákazníky
V českých botanických zahradách procestujete celý svět
epochanacestach.cz
V českých botanických zahradách procestujete celý svět
Víte, že Česká republika patří k velmocem, co se týče botanických zahrad? Máme jich desítky, některé se dokonce mohou pochlubit výpěstky světového významu. Pojďme si některé oázy zeleně představit blíže. Největší a zřejmě také nejznámější českou zahradou je pražská botanická zahrada, kterou naleznete v Tróji nedaleko zoo. Návštěvníkům se chlubí obří sbírkou 15 tisíc druhů
Další modelka do televize!
nasehvezdy.cz
Další modelka do televize!
Zdá se, že se historie opakuje. Hokejista Jaromír Jágr (52) si najde modelku a ta poté skončí v televizi jako ostře sledovaná moderátorka. Své o tom ví nejen jeho bývalé partnerky Iva Kubelková (47
Můj půlnoční lektvar lásky
skutecnepribehy.cz
Můj půlnoční lektvar lásky
Na chlapy jsem měla smůlu. Uchýlila jsem se proto k bílé magii. Uprostřed tvorby kouzelného lektvaru se pan Pravý objevil u dveří. Od rozvodu uběhlo patnáct let. Nevěděla jsem, že bude tak těžké někoho blíž poznat. Fajn chlap nikde, a tak jsem přečetla mnoho knížek, které radily, jak na to. Byla jsem dokonce i na kurzu hledání lásky. Nakonec
Legenda O sedmi spáčích: Komu patří obrovské hroby v Tunisku?
enigmaplus.cz
Legenda O sedmi spáčích: Komu patří obrovské hroby v Tunisku?
Na jihu Tuniska se nachází slavná osada Chenini, kam se sjíždějí turisté z celého světa. Neláká je sem pouze dávné skalní město, ale i bílá mešita Sedmi obrů, v jejímž okolí se nacházejí podivné obrov
7 tajemství úplňku
nejsemsama.cz
7 tajemství úplňku
To, že má úplněk vliv na naše tělo, věděli již naši předci. Šamani ten čas využívali pro svá kouzla, babky bylinkářky na sběr vzácných bylinek. O tomto magickém čase ale kolují nejrůznější fámy. Co je pravda a co lež? Blížící se úplněk v mnohých z nás podvědomě často vyvolává podráždění. Kromě toho vnímavější lidé pociťují urputné bolesti hlavy, emoční labilitu, problémy s tlakem,
Až 39 milionů lidí by v příštích 25 letech mohly zabít odolné superbakterie
21stoleti.cz
Až 39 milionů lidí by v příštích 25 letech mohly zabít odolné superbakterie
Objev antibiotik představoval pro lidstvo dlouhou dobu spásu, odhaduje se, že jen samotný penicilin zachránil 82 milionů životů. Jenže živé organismy se vyvíjejí, bakterie nevyjímaje, a tak si proti a
7 nejmocnějších králů na křížových výpravách: Uctívaní hrdinové, prospěcháři, dobrodruzi s manželkou za zády
historyplus.cz
7 nejmocnějších králů na křížových výpravách: Uctívaní hrdinové, prospěcháři, dobrodruzi s manželkou za zády
Mamlúkové ustupují. „Za nimi!“ volají úspěchem povzbuzení křižáci. Pronásledují nepřítele až do nepřehledného bludiště ulic, a to se stane jejich zkázou. Rozdrobené oddíly ztrácejí veškeré taktické výhody. Křižáci jsou nemilosrdně pobiti, osud sedmé křížové výpravy zpečetěn. Egypťané pak inkriminované město v deltě Nilu nazvou Al-Mansura, Vítězné.   Zažít dobrodružství, prokázat odvahu, proslavit se, vydělat jmění
Nevyřešená vražda otce rodiny: Policie stále pátrá po vrahovi
epochaplus.cz
Nevyřešená vražda otce rodiny: Policie stále pátrá po vrahovi
Rodinná dovolená v kalifornském kempu se pro Tristana Beaudetteho a jeho dvě malé dcery změnila v noční můru. Muž byl během spánku zastřelen a jeho dcery spaly nevědomky vedle jeho mrtvého těla. Policie stále pátrá po vrahovi a rodina vypsala vysokou odměnu za jakékoli informace vedoucí k jeho dopadení. Dcery klidně spí vedle mrtvého otce
Energetičtí upíři: Denně chodí kolem nás, aniž bychom o tom věděli
epochalnisvet.cz
Energetičtí upíři: Denně chodí kolem nás, aniž bychom o tom věděli
Také jste se báli upírů, když jste byli dětmi? To jste ještě nevěděli, že skutečně existují. Akorát tihle jsou obtížně rozpoznatelní a nesají krev. Místo ní z nás mají sát energii, a to je prý činí mimořádně nebezpečnými! Upíři jsou pro spisovatele a filmaře mimořádně vděčným tématem. Jen málokdo nezná legendární román Drákula z pera