Domů     Naší lásce bránilo, že jsme byli oba zadaní
Naší lásce bránilo, že jsme byli oba zadaní
7 minut čtení

Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou.

Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava.

Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho radovali. Holky oblékly povážlivě krátké sukně, všechno to působilo tak bezstarostně… ale byla to falešná idyla.

V mé hlavě duněl pohřební chór. Ke své hrůze jsem zjistila, že chodím s Edou. Zrovna s Edou! Nedokážu vysvětlit, jak se to stalo. Alespoň se o to pokusím. Byla jsem příliš slušně vychovaná na to, abych ze sebe dokázala vypravit ledové odmítnutí.

Máma pracovala jako vychovatelka ve školní družině a byla zvyklá mít disciplínu doma i v zaměstnání.

Vyžadovala, abych každého pozdravila, ale ne otráveně, naopak s úsměvem, abych pouštěla v autobuse stařenky sednout, abych doma pomáhala s nádobím, nakupováním a úklidem, abych chodila nemocné sousedce Kroupové předčítat denní tisk nebo knihy o Kájovi Maříkovi, které milovala…

Tak zhruba proto jsem tenkrát nedokázala říci zamilovanému Edovi, že s ním nebudu chodit, protože vypadá jako strašák do zelí, je menší a hubenější než já a občas se zakoktává, což vyvolává řadu trapných momentů.

Beznadějné

Tudíž byl můj život plný pohrom: chodila jsem s Edou, učila jsem se čím dál hůř, proto bylo nabíledni, že pokud vůbec odmaturuji, tak s hodně odřenými lokty, a ještě ke všemu jsem byla potají a nešťastně zamilovaná do Miloše.

To už je, myslím, docela solidní výčet katastrof. Miloš byl urostlý fešák, nosíval sluneční brýle, přitom v té době nebylo snadné je sehnat, taky koženkovou bundičku do pasu, a abych nezapomněla, hrál na kytaru. Problém tkvěl v tom, že Miloš měl jinou.

Chodil s Vendulou. Odjakživa, jejich rodiny se znaly a přátelily a bylo tak nějak předem domluvené, že se Miloš a Vendula vezmou. Bylo to mimo jiné i praktické, protože tyto rodiny patřily mezi nejbohatší a nejváženější v okolí.

Moje srdce patřilo Milošovi, ale bylo to úplně beznadějné. Naše rodina byla úplně obyčejná, neměli jsme vůbec nic. Máma vychovávala mládež v družině a táta pracoval v hodinářství. Se mnou by tedy synek bohatých rodičů terno neudělal.

V mraveništi

Šprtat se na maturitu se srdcem plným zmaru a beznaděje a navíc mít Edu pořád za zadkem bylo depresivní. Eda se vyučil opravářem zemědělských strojů, a i když si stěžoval, že je pořád co opravovat, času měl kupodivu habaděj.

Občas se někde neočekávaně zjevil, skoro jako by mě hlídal. Od té doby, co jsme spolu začali chodit, se vyskytoval stále někde poblíž. Pokaždé se vynořil jako duch a zíral. Trochu i jako duch vypadal, byl vyzáblý. Ale hodný kluk, milý, laskavý.

I proto jsem ho nedokázala odmítnout. Všechno začalo, když mě jakoby náhodou potkal v lukách u lesa. Klekl si a vyznal mi lásku, řekl, že mě miluje už dlouho, ale až teprve nyní sebral veškerou kuráž jít s pravdou ven. Udělalo se mi mdlo.

Nevěděla jsem, co říct, hlavou se mi honilo, že koktá a že je menší než já a že na to budou holky nemilosrdně po­ukazovat. Potom jsem si všimla, že klečí v kraťasech v mraveništi a po jeho nohách spousta těch mravenců lezla .

Ale nehnul brvou a oddaně na mě hleděl. Tak to mi dodalo. „No tak jo,“ špitla jsem rezignovaně.

Bez Venduly

Ale vyznání lásky jsem si představovala jinak a jinde. Ne v mraveništi. A úplně nejlepší by bylo, kdyby mi ji vyznal někdo jiný.

Když mi učení nelezlo do hlavy doma, zkoušela jsem koukat do knih a papírů na oblíbené lavičce u řeky, a světe, div se, jednou si to kolem šinul Miloš, moje tajná láska. A bez stíhačky Venduly. „Kde máš Vendulu?“ nedalo mi to.

Jen pokrčil rameny, bez vyzvání usedl vedle mě a koukal na řeku. Vypadal báječně. „Ženský v konzumu říkaly, že se budete brát,“ nadhodila jsem a po očku na něj zkoumavě pohlédla, co to s ním udělá. Znovu nedbale pokrčil rameny.

„Vendula už si vybírá šaty,“ ucedil. Tak to mi sklaplo. Cítila jsem se jako po ráně palicí do hlavy. Ale pak jsem sebou trhla, protože ukřivděně dodal: „A mě se ani nikdo nezeptá, jestli se vůbec chci ženit.“ Namítla jsem nevěřícně:

„No to se tě ale budou muset zeptat, nebo ne?“ Odpověděl, že si všichni myslí, že automaticky napochoduje k oltáři a poslušně bude se vším souhlasit. Vykulila jsem oči. „Ale proč bych se měl hnát v devatenácti do chomoutu?“ tázal se odbojně.

„Jenom proto, aby měl fotr radost?“ Systematicky jsem pokračovala ve výslechu otázkou: „Ale Vendulu máš rád, ne?“

Všechno kvetlo

Následovala podezřele dlouhá pauza a potom odvětil, že už to nějak vyšumělo, nebo co. „Chodíme spolu od patnácti. Už si ani nemáme co říct,“ poznamenal zachmuřeně. Cestou od řeky mě chytil za ruku a zeptal se mě na Edu.

Řekla jsem popravdě, že s Edou chodím, protože je mi ho líto. Překvapeně hvízdl: „Teda my jsme dvojka. Já si mám brát Vendulu kvůli její zazobaný rodince a ty chodíš s blbounem Edou, protože ho lituješ.“ Dali jsme se do smíchu.

Dodala jsem, že mám i jiné starosti a nejspíš neodmaturuji, protože umím kulový. Miloš maturoval loni, teď chodil na hnojárnu neboli na vysokou zemědělskou. „Jestli chceš,“ nabídl se velkoryse, „můžu ti nějak pomoct, vyzkoušet tě nebo tak.

Nebo vysvětlit matiku.“ Radostně jsem souhlasila. Jak by řekl klasik, všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty…

Větrníky a kremrole

Vendula nás načapala hned na naší první lekci venku před zavřenou hospodou. Seděli jsme na terase na dřevěných lavicích a probírali mnohoúhelníky, když na nás padl její stín. Vypadala opravdu rozzuřeně.

„Takhle se připravuješ na svatbu?“ zaburácela směrem k Milošovi. „My se spíš připravujeme na maturitu,“ ustrašeně hlesl, ale poté si patrně uvědomil, že je přece jenom chlap a že ho zvědavě pozoruji, a tak radikálně změnil chování.

Vstal a temně na svou nastávající houkl: „Jo a jen tak mimochodem, aby bylo jasno, já se na svatbu ještě necítím.“ Užasle vydechla: „Jo, tak ty se necítíš? A že jsem byla u švadleny a že jsou už objednaný větrníky a kremrole, to je ti fuk?

Už píšu pozvánky, chápeš to?“ Mávl rukou: „Všecko zruš, já se ženit nechci!“ S pláčem odběhla.

Překážky

Co horšího, zanedlouho se ze dveří jejich vily vyřítila Milošova potenciální tchyně. Hrnula se k nám jako velká voda, vyzbrojena paličkou na maso. Spasili jsme se útěkem.

Pro lásku je zkrátka třeba překonávat překážky, naštěstí ne vždy tak děsivé jako mohutná Milošova skorotchyně s paličkou na maso.

Kupříkladu loučení s Edou nebylo zdaleka tak dramatické a nehrozilo fyzické napadení, zato mi bylo smutno, protože v Edových očích se třpytily slzy. „Mám tě tak rád,“ šeptal a pohladil mě po vlasech. Asi to bylo vlastně ještě horší než ta palička na maso.

Ale překonala jsem to, odmaturovala a dalších několik let čekala na svatbu s Milošem, která se konala hned po jeho promoci.

Na svatbě

Vendula se tu pochopitelně neukázala, zato nám přál hodně štěstí bledý Eda. Abychom mu po všem tom žalu udělali radost, pozvali jsme ho na hostinu a věnovali mu štědrou výslužku, plnou krabici větrníků. „Taky najdeš tu pravou, Edo.

Věř mi, já to nejsem, já patřím k Milošovi,“ řekla jsem mu, když jsme si připíjeli domácí mandlovicí. A nemýlila jsem se! Za dva roky jsem Edovi šla na svatbu. Se svou vyvolenou je dodnes, jako já se svým Milošem.

Věra (70), jižní Morava

Související články
5 minut čtení
Když mě první manžel odkopl jako nepotřebnou věc, ocitla jsem se na dně. Moje kamarádka ale zasáhla a díky ní jsem dnes zase šťastná. Na období před deseti lety nevzpomínám ráda. Prožívala jsem skutečné peklo. Zjistila jsem tehdy, že mě manžel po třiceti letech manželství podvádí se svou asistentkou. To ale zdaleka nebylo všechno. Nejen že mě opustil, ale dokonce mě chtěl vystěhovat do bytu, kd
3 minuty čtení
Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že je to předem ztracený boj a že se tam ani nedostanu, ale asi byl toho
5 minut čtení
S mým prvním mužem Viktorem jsme se brali na konci sedmdesátých let. Byl vysoký a vtipný, k tomu mě vroucně miloval, stejně jako já jeho. Myslela jsem, že je to navěky. Měli jsme spolu dvě děti, malý domek po rodičích na kraji města a zahradu plnou mých milovaných růží. Lásce k nim mě naučila má babička a já jsem v její tradici pokračovala. Množila jsem je, šlechtila a jezdila s nimi po výstavá
3 minuty čtení
Když mi zemřel táta, zůstala jsem sama. Chodila jsem si s ním povídat na hřbitov. Dvakrát týdně. Bylo mi tam dobře. Mám ráda předjaří, kdy na řekách plují ledy a babičky na náměstích prodávají kytičky sněženek. Vyrůstala jsem jenom s tátou, který mi vždy v ten čas sněženky nosil. Umřel, když mi bylo devatenáct. Od té doby jsem se nedokázala podívat na prodavačky sněženek, aniž bych neměla oč
3 minuty čtení
Být matka samoživitelka není legrace. Málo peněz, hodně starostí, spousta bezesných nocí. Naštěstí se našel někdo, kdo se mi stal oporou. Byla jsem na dceru sama, to je velká zodpovědnost. Její táta se vypařil, když byly Haně tři roky, od té doby jsem vše táhla vlastními silami, peníze rozpočítané na koruny. Z Hany rostla krásná a chytrá holka a já jsem byla pyšná, protože to byla z velké části
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Má za Čvančarovou snad náhradu?
nasehvezdy.cz
Má za Čvančarovou snad náhradu?
To jsou nám ale věci! Dosud nebylo zmínky o tom, že by manželství herečky Jitky Čvančarové (48) a tanečníka Petra Čadka (47) neklapalo. Naopak, herečka známá ze seriálu Černé vdovy se vždy tvářila,
Zeleninová polévka s těstovinami
tisicereceptu.cz
Zeleninová polévka s těstovinami
Zeleninová polévka je v zimě vždy dobrý nápad. Pokud vám vývar nestačí, udělejte si k němu i těstoviny, ty vám žaludek nezatíží. Ingredience 4 lžíce olivového oleje 1 stroužek česneku 1 cibule
Jak se starat o textil? Základní péče není složitá
nejsemsama.cz
Jak se starat o textil? Základní péče není složitá
Chodit v čistém oblečení samozřejmě neznamená, že bychom museli neustále kupovat nové. Když se o to stávající budeme správně starat, bude dokonalé. Základní péče přitom není až tak složitá, jak si mnozí myslí. Stačí jenom dodržet několik hlavních zásad. Druhy textilu se liší Jako první byste se měli seznámit s tím, jaký druh textilu vlastně máte –
Tajemství kletby: Je možné někoho jen tak proklít? A jak se kletby zbavit?
enigmaplus.cz
Tajemství kletby: Je možné někoho jen tak proklít? A jak se kletby zbavit?
Pokud vás někdo naštve, nebo vám ublíží, máte chuť ho někdy proklít? Nebo jste to už někdy udělali a přáli mu to nejhorší? Či někdo vám? Rozhodně nejste jediní! Skutečně to ale může fungovat? [gall
Luminox rozšiřuje partnerství s Navy SEAL Foundation
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje partnerství s Navy SEAL Foundation
Luminox, uznávaná švýcarská značka analogových hodinek, na kterou nedají dopustit elitní vojenské jednotky po celém světě, odhaluje novinku inspirovanou uměním taktického utajení. Nový model z řady Na
Francie na šest dní ovládne Kampu
epochanacestach.cz
Francie na šest dní ovládne Kampu
Od 14. do 19. července se pražská Kampa promění v malé francouzské město. Již 19. ročník Francouzského trhu přinese do samého srdce metropole oslavu gastronomie, vína, hudby a životního stylu, který si Francouzi dokázali povýšit na umění. Pod korunami stromů s výhledem na Vltavu budou návštěvníci objevovat chutě jednotlivých regionů Francie, ochutnávat speciality od samotných
Spáchala mafie na operního pěvce bombový útok?
epochalnisvet.cz
Spáchala mafie na operního pěvce bombový útok?
Havanským operním domem se ozve ohlušující rána. Exploze je tak mohutná, že Enrica Carusa, který si připíná plášť, srazí na zem. Jeviště je v plamenech, všude jsou trosky a je slyšet křik.   Uslzená Dorothy Carusová (1893–1955) má sepjaté ruce a už poněkolikáté se modlí. Právě telefonovala s reportérem z United Press. „Dostali jsme zprávu, že dnes večer
Budil Slavín u veřejnosti rozpaky?
historyplus.cz
Budil Slavín u veřejnosti rozpaky?
Monumentální hrobka na východní straně Vyšehradského hřbitova je skoro hotová. Jde o Slavín, panteon českých osobností. Části tehdejší veřejnosti se ale nelíbí. „Okázalý až přespříliš,“ vytýkají mu lidé. Podle jednoho z iniciátorů stavby se Slavínu začíná posměšně říkat Fišerka. Na adresu hrobky však padnou i mnohem ostřejší slova… Pohřbeno je v něm 56 osobností. Tou zatím poslední
Kriticky ohrožený levhart: V olomoucké zoo se daří jeho odchov
21stoleti.cz
Kriticky ohrožený levhart: V olomoucké zoo se daří jeho odchov
Levhart mandžuský, poddruh levharta skvrnitého, je velmi vzácnou kočkovitou šelmou. Tito impozantní predátoři se vyskytují v lesích Dálného východu. Jsou přizpůsobeni drsným podmínkám, které v dané čá
Tajemství biblické Golgoty: Kde skutečně ležela?
epochaplus.cz
Tajemství biblické Golgoty: Kde skutečně ležela?
„Ježíš Nazaretský, král židovský,“ hlásá trojjazyčná cedulka nad jeho hlavou. Ukřižují ho na vrchu Golgotě. Zřejmě nejvýznamnější místo Nového zákona najdeme v Jeruzalémě. A na první pohled by se zdálo jasné, kde. Ale jen zdálo… Starodávná legenda praví, že Golgota, v překladu z aramejštiny „lebka“, dostane svůj název pro to, že právě sem je přenesena
Vyznání lásky, na které nikdy nezapomeneme
skutecnepribehy.cz
Vyznání lásky, na které nikdy nezapomeneme
Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že
Opulentní klasika dubajské vily
rezidenceonline.cz
Opulentní klasika dubajské vily
Rezidence navržená studiem Covet House, situovaná v srdci „Města zlata“, je oslavou dokonale propracovaného designu. Mistrná kombinace vznešenosti a sofistikovanosti v ní vytváří prostory, odrážející osvědčenou zdejší tradici v kontextu s aktuální modernou.   Nádheru klasického designu podtrhují mramorové detaily, současný nábytek, osvětlení a doplňky z bohaté nabídky Covet House pak vnášejí do interiérů potřebný