Nechala jsem si operovat oči, abych nemusela nosit brýle. Ale netušila jsem, co mě čeká.

Byl to můj velký a dlouhotrvající sen. Zbavit se brýlí. Nikoli kvůli vzhledu, ale kvůli jejich neustálému hledání. Musela jsem je střídat. Jiné na dálku a jiné na blízko. Bylo to k zbláznění. Usedla jsem k televizi a viděla rozmazaně.

Odešla jsem na nákup a stalo se totéž, jen z opačného důvodu. Potom se brýle rozbily a za chvíli ztratily. Prostě jsem ten svůj věčný chaos nesnášela. Začala jsem si spořit na operaci.

Trvala jsem na svém

Všichni mi ten zákrok rozmlouvali. Prý je drahý! A že už jsem na to dosta strará, a takové ty řeči, které nikdo nemá rád. „No a co, snad si také mohu dopřát nějakou tu radost?“ opáčila jsem manželovi, který šetřil na nové auto.

Dal mi za pravdu a už o operaci nepromluvil. Ani dcera nebyla velkým fanouškem laseru v oku. Prý že vždycky se může něco pokazit! Dokonce mi nabídla, že mi přidá na takové ty drahé brýle, které jsou na dálku i na blízko.

Netušila jsem, o čem mluví, ale stála jsem si na svém. Operace bude, a hotovo! A taky byla. Trvala chvilku, nebolela a povedla se na výbornou.

Nejsem tak nadšená

Už druhý den jsem viděla operovaným okem jako rys ostrovid. Když byly obě oči v pořádku, bylo to ještě horší. Ne že bych měla problémy, to ne, operace se zdařila. Jenže já viděla i to, co mě vůbec netěšilo! Třeba vrásky v mém obličeji.

A taky vrásky mého muže a k tomu jiné nedokonalosti. Prach na skříních a špinavá okna. Mola ve skříni a taky malinkaté dírky v noční košili. Stálo mě to spoustu peněz, ta moje bystrozrakost. Mám, co jsem chtěla, ale že uvidím úplně všechno, to mi vůbec nedošlo. Ale i tak jsem ráda, že vidím dobře.

Sylva T. (67), Mladá Boleslav