Vychovala jsem je tak, jak jsem nejlépe uměla. Obětovala jsem se jim a nikdy jsem si nenašla muže, který by mi byl po tom mém nevěrníkovi oporou.
Už když jsem stála s mým budoucím nastávajícím před oltářem, věděla jsem jistě, že dělám obrovskou chybu. Den před obřadem mi totiž dal facku. Velkou. Měla jsem dost práce zamaskovat modřinu.
Pořád jsem jen dřela
Samozřejmě se mi hned omluvil, ale já mu nevěřila. Bil mě čím dál víc. Nakonec začal chodit za ženskými. Ani jsem nežárlila. Hlavně když nebyl doma. Nakonec se se mnou rozvedl. Málem jsem se vznášela radostí, když jsem spěchala od soudu domů.
Domů, za svými dvěma krásnými dětmi. Kluk a holka, narození po roce, byli pro mě vším. Žila jsem jen pro ně. Také na nic jiného nebyl čas. Jejich otec platil výživné, jen když se mu zachtělo. Pracovala jsem ve dne i v noci, abych nás všechny tři uživila.
Z úklidu jsem někdy šla rovnou, bez chvilky odpočinku, přímo do továrny k pásu, kde jsem celý den stála.
Nechápu, co se stalo
Děti byly samostatné a nikdy nijak významně nezlobily. Kluk byl trochu divočejší, ale kdo v pubertě není? K Vánocům jsem se snažila pořídit všechno, po čem děti toužily, aby se necítily mezi spolužáky méněcenné.
Možná byla chyba, že jsem přikládala těm věcem takovou váhu. Možná jsem se jim měla víc věnovat a nebýt stále v práci. Když obě děti vyrostly a já si mohla konečně trochu orazit, nastal teprve ten správný horor. Jedna špatná zpráva za druhou. Dcera se začala živit jako tanečnice u tyče a kluk kšeftoval s ojetinami.
Měli šanci
Nejhorší na tom všem bylo, že oba byli vyučení a mohli se celkem lehce živit poctivě. Dcera coby cukrářka mohla vydělávat dost, byla moc šikovná. A syn, vyučený automechanik, jakbysmet. Nemohla jsem pochopit, kde se to v nich vzalo.
Byla jsem zklamaná a dost jsem jim jejich pochybné konání vyčítala. Jenže to nejhorší mě mělo teprve čekat.
Starám se hned o dvě děti
„Mami, jsem těhotná, ale nenechám si to. Nechci si kvůli děcku zkazit život,“ oznámila mi dcera jakoby nic. Pohádaly jsme se. Nakonec si dítě nechala. Bohužel jen rok a potom ho jaksi u mě zapomněla. Byla pryč a já zdědila její miminko.
Stále jsem doufala, že se Katka umoudří a k dítěti se vrátí, ale nestalo se tak. Navíc si i syn pořídil dítě s takovou pochybnou holkou. Začal s ní chodit po barech a opíjet se. Jeho chlapečka jsem hlídala současně s dceřiným.
Doba letěla jako splašená a ze mě se opět stala máma, vlastně babička, na plný úvazek. Díky všem příspěvkům, které mi zařídila moje opravdu hodně hodná sociální pracovnice, jsem už nemusela do práce a byla jsem s dětmi zase doma.
Nehraju si na hodnou
Rozhodla jsem se, že si chování svých dětí nenechám líbit. Když se chovají tak hrozně, budu i já hrozná. Nebudu si hrát na chudinku ublíženou. Naopak. Budu to já, kdo jim ukáže, jaký život umí být. Na obě svoje děti jsem podala trestní oznámení.
Vymáhám z nich výživné, a to v té největší výši. Proč bych měla všechno odnést za ně? Svoje vnoučata nevedu k zášti, ale narůžovo jim taky nic nemaluji. Nezahrnuji je dárky jako syna a dceru.
Dcera mi napsala nenávistný dopis a syn se mnou úplně přestal komunikovat. Ani jeden z nich nechodí svoje potomky navštěvovat. Jsem ráda. Mám je pro sebe a snad je vychovám lépe než jejich rodiče!
Alice R. (57), Liberec