S manželem jsme výborní houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačila k tomu chvilka nepozornosti.

O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. Pobudou vždycky čtrnáct dní a vzájemně se na sebe moc těšíme. Jednou se ale stalo něco hrozného. Je to pro mě zkušenost, že člověk musí s malými dětmi předvídat opravdu cokoli.

To osudové léto, dnes je tomu už patnáct let, bylo Jiříčkovi pět a Elišce osm. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší a našel by je snad i slepý.

Naše vnoučata chodila každý den s námi a každý den jsme přinesli dva košíky plné hub. Většinu z nich jsme sušili a jen občas jsme si udělali houbový den. Na všechny způsoby.

Úpal, nebo viróza?

Ten den celé odpoledne pražilo slunce a děti začaly v noci zvracet, bolelo je bříško a měly průjem. Vše nasvědčovalo úpalu. Dopoledne se stav ale nezlepšil, tak jsme se vydali k dětské lékařce.

Ta stanovila virózu, což byla fatální chyba. Odpoledne na tom byl Jiřík stejně, ale Elišce bylo mnohem hůře, a oční bělmo měla nažloutlé. Okamžitě jsme naložili děti do auta a vyrazili do nemocnice.

Tam odhalili otravu houbami. Zavolali jsme dceři. Během dvou hodin byla v nemocnici i s manželem. Zahrnuli nás samozřejmě výčitkami. Zprávy nebyly povzbudivé, i když Jiříkovi se udělalo lépe.

Porušil zákaz

Elišky stav byl ale nejistý. Primář říkal, že rozhodnou nejbližší hodiny. Díky chybné diagnóze místní lékařky se s léčbou začalo poměrně pozdě. Dcera byla zoufalá, lékař nám naordinoval nějaké léky na uklidnění.

Manžel se mi hroutil před očima, zeť byl arogantní, že kdoví, co jsme sebrali za prašivky. Jak se tohle mohlo stát? Kde se vzala mezi houbami taková, která neštěstí způsobila? Nemohli jsme tomu s manželem uvěřit. Začali jsme se pod tlakem nervozity a podrážděnosti hádat.

Vtom začal malý Jiřík zničehonic plakat, že za to může on. Jednu krásnou houbičku, kterou jsme mu zakázali sbírat, si přesto domů odnesl a v nestřežené chvíli přidal do guláše. A tak vyšla pravda najevo. Nikdy nevíte, co dítě napadne.

Naštěstí se z toho obě děti dostaly, ale zkušenost to pro nás je nezapomenutelná.

Lenka (71), Sušice