Od školy jsem snila o princi na bílém koni, a když jsem viděla film Pretty Woman, umínila jsem si, že můj život bude také jako z pohádky.
Vždy jsem si říkala, že láska je asi o něčem jiném než o penězích, ale když se žena zamiluje do boháče, tak je to plus. A já ani do svých pětadvaceti let nepotkala nikoho, kdo by mi ukradl srdce.
A tak jsem se rozhodla vybrat si dle svých preferencí, což znamenalo najít si bohatého muže. Když se v mém životě objevil David, velmi bohatý podnikatel, bylo mi jasné, že to je osud! On se do mě zamiloval okamžitě a já vzápětí do luxusu, který nabízel.
Rozhodně nebyl šetřílek
Přišel jednou do zlatnictví, kde jsem prodávala, a chtěl náušnice pro svou matku. V té chvíli mě ještě nenapadlo, že přede mnou stojí můj princ na bílém koni. Jen mě zaujal jeho úsměv. Když mě pozval na schůzku, tak jsem souhlasila.
Pamatuji si to jako dnes, podíval se na mě opravdu něžným a možná trochu ostýchavým pohledem a zeptal se mě: „Krásná neznámá, nešla byste se mnou na večeři? Moc by mě to potěšilo!“ Já ještě zavtipkovala, jestli na tu večeři bude mít, když se u nás tak
plácl přes kapsu. „Myslím, že budu,“ odpověděl s tím, že na mě večer počká po práci.
Vzal mě do podniku snů
Nikdy dřív jsem v tak luxusní restauraci nebyla. Očividně se bavil mými rozpaky nad množstvím příborů, které ležely kolem mého talíře. Vyprávěl mi, jak pracuje v otcově podniku a bydlí v bytě v centru.
To, že jeho otec je už po smrti a jeho firmu zdědil právě on, mi prozradil až později, když se mi přiznal, že je do mě zamilovaný.
Také šel s pravdou ven o tom, že ten byt v centru není pronajatý, ale je jeho, a kromě toho má za městem pořádnou vilu, kam jezdí na víkendy. Ze začátku jsem si ani nepřipouštěla, že můj chlap je pohádkově bohatý.
Přivázal mě doma
Byla jsem do něj zamilovaná a nic kolem nemělo pro mě takovou cenu jako jeho objetí. Ale časem jsem si uvědomovala, jaké mám štěstí, a začala jeho peněz více využívat. Po roce vztahu jsem kývla na jeho nabídku, abych dala v práci výpověď a zůstala doma.
Zdůvodnil to tím, že se nehodí, aby jeho přítelkyně pracovala jako prodavačka. To, že prodavačka ve zlatnictví, nemělo žádnou váhu. Tak jsem na něho dala. A můj život se úplně změnil. Chodila jsem do kina, kaváren, na procházky.
Ale David mi časem tento styl života začal vyčítat. „Rád bych po příchodu domů cítil teplo domova a ženu, která mě tam čeká s večeří,“ řekl přímo. O svatbě ale nepadlo ani slovo! I když jsme to neplánovali, otěhotněla jsem a můj partner dítě chtěl.
Všechno pro naše dítě
Když se narodil Daniel, byla jsem opravdu ráda, že mám dobře zajištěného chlapa. Mohla jsem pro dítě kupovat jen to nejlepší. Dali jsme ho do nejkvalitnější placené školky v okolí. A také jsme ho přihlásili na plavání a hokej.
„Jednou z něj možná bude slavný hokejista,“ řekl mi David, když jsem namítala, jestli na to není příliš malý. Ohledně výchovy dítěte jsme se sice začali hádat, jenže oproti Davidovi jsem neměla žádné slovo. On měl peníze a pravdu. Podle něj to nejlepší je jen to nejdražší.
Zůstala jsem sama
A tak nám můj muž hodně dával, ale stejně tak hodně očekával. A rozhodl se, že se náš syn začne učit ve svých čtyřech letech francouzsky. Začala k nám docházet učitelka, samozřejmě ta nejlepší. Chce mít dokonalého syna. A dokonalou manželku.
Takže jsem se učit francouzsky musela i já. Začal mi dokonce diktovat, co mám nosit a jak se líčit. Měla jsem sice peníze, ale svobodu žádnou. Pořídit si obyčejné triko, které by se mi líbilo, nepřipadalo v úvahu.
Vždy jsem musela nosit jen ty nejdražší kostýmky, ve kterých jsem se dobře necítila. A že bych si vyrazila jen tak popovídat s kamarádkami? Ani náhodou. A tak časem všechny mé kamarádky zmizely. Zůstala jsem sama s mužem, který si mě nechtěl vzít, a dítětem.
Ven jsem mohla jen s ním nebo na písek se synem. Pak jsem se dozvěděla, že má manžel milenku.
Milenka k tomu patří
„Každý, co něco znamená, musí mít milenku,“ sdělil mi suše. A že to nemám brát osobně. To byla poslední tečka a já se rozhodla z téhle klece utéct. Už jsem měla dost té zlaté klece, do které jsem vlezla v naivní myšlence, že se budu mít líp.
Jenže jsem v pasti. Práci jsem před lety opustila a mám tedy praxi leda tak v domácnosti. Peníze své také nemám, všechny jsou jeho a on rozhodně nechce přijít o výhodnou hospodyni, kterou si vychoval. Protože nejsme manželé, o nějakém vyrovnání nemůže být řeč.
Co bude dál?
Bohužel si uvědomuji, že jsem si už na život v přepychu přece jen zvykla a nebude snadné se ho vzdát. Navíc syn, který studuje na vysoké škole, určitě otce neopustí! Už jen proto, že se tu má dobře a David ho stále něčím uplácí.
Dávno jsem u těch dvou ztratila autoritu. Přesto jsem si už vyhlédla malý byt k pronájmu a začala chodit na pracovní pohovory. David o tom nemá tušení. Bojím se ale jeho, i synovy, reakce. Pokud odejdu, odejdu s holým zadkem, jak jsem přišla.
To už jsem párkrát ve vyhrocené hádce slyšela. Možná toho budu litovat. Ale takhle žít taky nechci.
Nikola S. (54), Brno