Koupila jsem dům na samotě, jen kousek od něho začínal nebezpečný močál. Jednou se v něm objevilo světélko a já šla za ním.
Močál se rozpínal mezi obřím meandrem řeky a severním okrajem lužního lesa. Domek, který jsem koupila od místního muže, byl „za babku“. Předešlý majitel ho získal od nějakého neznámého malíře, který zde hledal kulisy pro své strašidelné obrazy.
Objevila se hustá mlha
Močál začínal jen několik desítek kroků od domu. Dům jsem koupila proto, že jsem chtěla mít absolutní klid od všech lidí. Dokonale si vyčistit hlavu a teprve potom se vrátit zpátky do města.
Ten večer, kdy jsem seděla u stolu a četla knihu, z močálu stoupala hustá zelená mlha, která dokonale zatemnila výhled. Přesto jsem spatřila oknem vzdálené světlo. Chvílemi stálo na místě, chvílemi se pohybovalo.
Zvědavost mi nedala
Vyšla jsem z domu, popadla baterku, nazula holiny a rozhodla se, že se za světlem vydám. Nenapadal mě nikdo, kdo by se v tuto noční dobu toulal po blatech. Došla jsem k místu, kde stála rozpadlá barabizna, kterou si zde postavil kvůli zvěři místní myslivec.
Už dávno nikomu nesloužila. Světlo, které jsem hledala, se zastavilo uvnitř rozpadlé barabizny. Začalo pršet a já vešla s rozsvícenou baterkou dovnitř.
Podivná stařena
U stolu seděla žena! Měla drobnou, vrásčitou tvář. Měla velké, smutné a unavené oči. Byla oblečena do jednoduchých šatů, které se už dávno nenosily. Připadala mi jako z jiného světa, čekající za deště v rozpadlé chatrči na někoho nebo na něco.
Neřekla ani slovo. Když mě uviděla, popadla petrolejku a vyšla ven. Kráčela kamsi do středu močálu. Za několik vteřin jsem spatřila, jak se v dešti a cárech mlhy pohybuje jen světelný plamínek. Vznášel se nad nebezpečnými bahnitými vodami jako bludička.
Močál mě polykal
Kráčela jsem za ní. Určitě znala cestu přes močál! Udělala jsem jeden, dva brodivé kroky a najednou jsem si uvědomila, že stojím po pás ve vodě. Tlama močálu mě začala rychle polykat. Upustila jsem baterku a pokoušela jsem se vylézt z bahnitého hrobu ven. Místo toho se děl pravý opak!
Nečekaná záchrana
V poslední vteřině mi kdosi podal větev, které jsem se chytila! Jakmile jsem se vyškrabala z mokrého hrobu, spatřila jsem před sebou stát neznámého muže. Také on držel petrolejovou lampu, jako před chvílí ta žena. Naznačil mi, že mě vyvede z močálu. Kráčela jsem poslušně za ním.
Dávná tragédie
Až později jsem se dozvěděla o zdejší tragédii. Kdysi dávno se v močále ztratily při pronásledování chromé srnky dvě děti, chlapec a dívka. Už se nikdy nevrátily. Matka zešílela a odešla do močálu své dvě ratolesti hledat. Také ji močál nevrátil.
Poslední obětí byl otec ztracených. Jednoho dne zmizel a také se nikdy nevrátil. Od té doby se v močále objevují dvě světýlka. Matka a otec dosud chodí po močálu a hledají své děti.
Petra V. (62), jižní Čechy