Domů     Svou spřízněnou duši jsem našla až ve vnučce
Svou spřízněnou duši jsem našla až ve vnučce
5 minut čtení

Celý život jsem se potkávala s nepochopením. Miluji umění a naprosto jsem se zbláznila do malování. Už od dětství jsem malovala každou volnou chvíli. Bohužel, má racionálně založená rodina mě nikdy nepochopila.

Jako malá holčička, která vyrůstala na vesnici, jsem byla vždycky tak trochu černá ovce rodiny. Moje maminka byla učitelka fyziky a tatínek profesorem matematiky v Praze.

Třikrát v týdnu odjížděl do Prahy, aby zde přednášel na vysoké škole budoucím inženýrům stavařům. Snad je tehdy v jejich mládí spojila láska právě k číslům a počítání. Nechápu, jak se to mohlo stát, ale já byla úplný opak těch dvou.

Počítání a matiku jsem k smrti nenáviděla. Byly jsme nepřátelé na život a na smrt, ačkoliv jsem se snažila dělat svým rodičům radost. Každý svůj volný čas jsem trávila s tužkou v ruce, snila o světě a nechala se unášet fantazií.

Svoje sny jsem přenášela na papír, později na plátno, a to mě naplňovalo. Rodiče a sourozenci však mojí zálibu viděli úplně jinak…

Je bláznivá a divná!

Pro své okolí jsem byla vyvrhel. Nejhorší to bylo v pubertě, kdy jsem si naplno žila ve svém světě, přímo jsem do svých snů unikala. Neustále jsem byla zamyšlená a představovala si různé fantazijní obrazce.

Matiku jsem nesnášela a neměla v ní žádnou zálibu, ba naopak, propadala jsem. Rodiče to nenechalo klidné, potýkala jsem se nejprve s doučování a nakonec s řadou nadávek a dokonce s opovržením. Neustále jsem se setkávala s poznámkami, že jsem úplně mimo realitu.

Že jsem snad dokonce blázen. Nakonec si začali myslet, že ujíždím na drogách. Každá jejich slova mi nesmírně ubližovala, a tak jsem se stáhla do sebe. Můj sen a koníček tak upadl v zapomnění.

Trpěla jsem na škole s matematickým zaměřením a byla nešťastná, ale rodiče na mě byli konečně hrdí. Smířila jsem se s osudem a říkala si, že by stejně mou cestu umělce nikdy nepochopili.

Čísla kam se podívám

Jediné pozitivní na celé té hrůzné škole bylo, že jsem zde objevila svou životní lásku – Jindřicha. A s ním jsem už zůstala celý život. Narodili se nám úžasné tři děti. Když jsem mu řekla o své vášni k malování, moc nadšený nebyl.

Nechtělo se mu utrácet peníze za zbytečné chození po výstavách. Nic mu to neříkalo. Nakonec jsem chodila do galerií sama. Podporoval sice moje koníčky, ale pro něj to byla ztráta času a moje „díla“ pouhé čmáranice.

Naši synové rostli jako z vody a my se nakonec přestěhovali do Prahy. Manžel šel totiž ve šlépějích mého otce, ke kterému cítil velký obdiv. Začal nakonec také přednášet na vysoké škole. Nejstarší syn Daniel už v brzkém věku vyhrával matematické soutěže.

Měla jsem radost, že je šťastný. Druhý syn se zamiloval do fyziky, oba se dostali na ČVUT a můžu říct, že úspěšně dostudovali. Ten nejmladší byl asi nejvíce odlišný. Svou lásku našel v chemii. Z našich synů vyrostli inteligentní a vzdělaní dospělí muži.

Nikdo mě nechápal

Oba starší kluci si našli skvělé partnerky, se kterými mají pohádkové vztahy. Nejmladší synek se ale stal takovým vlkem samotářem. Občas sice nějaký ten krátký vztah měl, ale rychle se vždycky rozpadl. Když oslavil třicítku, pohltila jej práce docela.

Starší synové nás velmi záhy potěšili malými přírůstky do rodiny. Nejstarší syn nám nadělil dva krásné vnuky. Jak ale rostli, vnímala jsem to staré rodinné prokletí – zase tíhli k matematice. Byla jsem pro ně bláznivá babička se šílenými nápady.

Takový poděs rodiny. Moje vtipy a hry nechápali. Uvnitř mě trápilo, že nemám nikoho, kdo by mi rozuměl. Občas jsem toužila utéct pryč od veškeré logiky, matematiky, čísel. Jenže to mi zřejmě nebylo přáno. A tak jsem se s osudem smířila.

Kdo ví, po kom vůbec jsem? Proč jsem se nepovedla?

Hurá – je to černá ovce!

Vše jsem vzdala a smířila se s věčným nepochopením. Osud mě ale odměnil mou nejmladší vnučkou – Sárinkou. Už jako maličká holčička byla tak kreativní a nápaditá! To je konečně můj člověk! A tak jsme spolu začaly tvořit.

Každou návštěvu jsme kreslily a tvořily, neuvěřitelně jsem si to úžívala. Najednou jsem cítila velký příliv energie, jako bych omládla o dvacet nebo možná třicet let! Na rozdíl od všech, byla Sára plná nápadů, životních plánů, energie a aktivity.

I jako dospívající slečna za mnou chodila často a s radostí. Vždycky jsme si měly o čem vyprávět. Až jednoho dne se mi tato mladá dívenka koukla do očí ,,Babičko, ty mě jediná chápeš. Chtěla bych moc jít na uměleckou střední školu.

Miluji malování.“ Byl to tak úžasný pocit. Viděla jsem v té holčině sebe před padesáti lety!

Vnučka je umělkyně

Na školu se dostala s přehledem. Nyní je už na samotné akademii výtvarných umění a je opravdu skvělá! Jsem hrdá na svého syna, který i přesto, že je jeho dcera úplně jiná než on a všichni ostatní z rodiny, ji nadšeně podporuje.

Škoda, že jsem se tehdy já nesetkala doma s takovou přízní, jako Sára. Vím, že můj syn je chytrý chlap a jsem pyšná, že jsem z něj vychovala tak moudrého člověka, že nestojí dceři v cestě. Všechny své vnuky miluji, jsou to moji drahouškové.

S vnučkou se ale můžu uvolnit a relaxovat. Teď na mě přišla dokonce s návrhem naší společné výstavy. Že bych se snad přece jenom nakonec – na stará kolena – realizovala?

Helena (67let), Praha

Související články
5 minut čtení
Je mi sedmdesát a čím jsem starší, tím víc se vracím do domu svého dětství. Mého falešného dětství. Vrací se mi pach toho domu. Studená podlaha, dveře do kuchyně, které jsem otevírala opatrně, abych na sebe zbytečně neupozornila. Už jako malá jsem věděla, že tam jsem nějak navíc. Otec měl přísný pohled, ale myslela jsem, že to tak prostě má. Když přišel z práce, sestra mu běžela naproti. Zvedl
5 minut čtení
Fungujeme den po dni. S nadějí. Se strachem. S láskou. A já si říkám, že když tohle přežijeme, tak už nás se sestrou nic nerozdělí. Nikdy. Byl to obyčejný večer, když mi Lucka volala z práce. Hlas měla unavený, trochu chraplavý, ale smála se, jak vždycky, když se snažila něco zlehčit. „Víš, já jsem dneska málem usnula u počítače. Asi jsem jen přepracovaná,“ prohodila jakoby nic. Protože jsem sv
5 minut čtení
Jsem už dost stará na to, abych věděla, jak to na světě chodí, že staří lidé bývají nemocní a odcházejí na věčnost. Na to, jak to vyřešil můj těžce nemocný táta, ale nikdy nezapomenu. Tehdy bylo hrozně horké léto. Můj táta zrovna slavil čtyřiaosmdesátiny. Byl to pořád kus chlapa. Stále chodil rovně, denně si sám holil vousy a rád to komentoval slovy: „Muž, co se nechá oholit cizí rukou, už není
5 minut čtení
Vladimír byl největší ze třídy a chodil na judo. Ve třídě měl od začátku dobrou pozici. Kluci se s ním od prvního dne kamarádili a holky z něj byly celé pryč. Když jsme se kdysi ve škole poznali, byli jsme ještě děti. Tehdy se Vláďa s rodiči přistěhoval do městečka a učitelka ho přivedla do naší třídy: „Děti, to je Vladimír, bude teď vaším spolužákem.“ Ve třídě všichni zmlkli a obdivně na něj h
2 minuty čtení
Jsme čtyři sourozenci. Naše rodina byla vždycky plná lásky, ale i těch malých škrábanců, které čas nezahojí. Žijeme v malém městečku. Můj bratr Karel, sestra Marie a náš nejmladší brácha Petr. Teď, když jsme všichni v důchodu, scházíme se pravidelně u mě. Měla by to být idylická setkání postarších sourozenců, ale ukázalo se, že to může probíhat úplně jinak. Každý na to měl vlastní názor V
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tři slavná zjevení a jejich poselství: V Lurdech, Fátimě i Garabandalu
enigmaplus.cz
Tři slavná zjevení a jejich poselství: V Lurdech, Fátimě i Garabandalu
Jedenáctého února 1858 jde černovlasá dívka Bernadette Soubirous (1844–1879) z jihofrancouzské vesničky Lurdy na klestí k Massabiellské jeskyni ležící u řeky Gavy. V růžovém keři před jeskyní se jí ú
Je čas myslet na královny
epochalnisvet.cz
Je čas myslet na královny
Ano, lilii se říká královna květin. Než se ale budeme moci voňavými kráskami kochat a pyšnit, musíme pro to něco udělat. A pokud nebude tuhá zima, od února do začátku března už se můžeme dát do práce.   Možná jste lilie zasadili už na podzim, ale pokud ne, teď máte další příležitost. První, co bude
Augustiniánský dům: Luxus, který začíná časem pro sebe
iluxus.cz
Augustiniánský dům: Luxus, který začíná časem pro sebe
V dnešní době je skutečný luxus čím dál vzácnější. Nespočívá v okázalosti, ale v prostoru, klidu a kvalitě prožitku. Právě takový komfort nabízí Wellness & Spa hotel Augustiniánský dům****S v Luha
Špekáčky na černém pivu
nejsemsama.cz
Špekáčky na černém pivu
Špekáčky s hromadou cibule, papriky a dobrého piva se promění v lahodné jídlo z jednoho pekáče. Na 4 porce potřebujete: ✿ 6 špekáčků ✿ 2 cibule ✿ 500 ml černého piva ✿ 4 lžíce kečupu ✿ 4 stroužky česneku ✿ 1 kapii nebo červenou papriku ✿ 2 chilli papričky ✿ 2 feferonky ✿ 1 lžičku mletého kmínu ✿
Vitamínová alchymie: Co spolu funguje, co se hádá a kdy to má smysl
21stoleti.cz
Vitamínová alchymie: Co spolu funguje, co se hádá a kdy to má smysl
Jsme to, co jíme, a jíme to, co jsme. S každým soustem a s každým lokem se rozjíždí neuvěřitelná továrna biochemie. Do toho mluví tuky, cukry, bílkoviny, také procesy, prostředí, přírodní látky a chem
Čtyři divy sluneční soustavy: Čím skóruje matička Země?
epochaplus.cz
Čtyři divy sluneční soustavy: Čím skóruje matička Země?
A je to tu! Cestovní kancelář pro sluneční soustavu má tu čest představit vám jediný div sluneční soustavy, který může navštívit každý pozemšťan. Takové plochy povrchové vody skutečně jinde nenajdete. Navíc hýřící nespočtem života! Oceány pokrývají celkem 361 100 000 km², což dělá 70,8 % zemského povrchu. Pokud by vás zajímala jejich průměrná hloubka, tak
Okouzlující krása Sázavy: Pohled, který vás dostane
epochanacestach.cz
Okouzlující krása Sázavy: Pohled, který vás dostane
Na první pohled je hrdý a majestátní. Stojí nad řekou, což dělá z ČESKÉHO ŠTENBERKA dominantu celého okolí. Pohled na něj vás naplní úžasem Nejlépe bude, když se kvůli nádhernému výhledu na jeden z našich nejlépe dochovaných gotických hradů vydáte nejprve na protilehlý svah nad nádražím v Českém Šternberku. Odtud uvidíte skvostnou památku v celé její mohutnosti. Její krása
Holíková doufala v zásnuby, ale přišlo velké zklamání
nasehvezdy.cz
Holíková doufala v zásnuby, ale přišlo velké zklamání
Hvězda Ulice Natálie Holíková (34) sice prožívá radostné období po narození svého prvního syna, ale podle zákulisních drbů její štěstí není tak bezstarostné, jak se na první pohled zdá. Tajně doufa
11 kuriózních rozmarů mocných králů: Prohýřili za své záliby horentní sumy?
historyplus.cz
11 kuriózních rozmarů mocných králů: Prohýřili za své záliby horentní sumy?
„Veličenstvo,“ usměje se komoří na postaršího muže v záplatovaném pracovním plášti, „za chvíli se bude podávat večeře.“ Císař však jako by ho ani nevnímal. Právě se urputně lopatkou noří do hlíny, aby mohl zasadit cizokrajnou rostlinu, kterou mu přivezla jedna z expedic, jež vyslal do exotických krajů s cílem obohatit jeho zahrady. Lov, hra na
Vajíčkové tousty se sušenými rajčaty
tisicereceptu.cz
Vajíčkové tousty se sušenými rajčaty
Vydatná nedělní snídaně přímo jako stvořená k začátku babího léta. Užijte si ji v posteli či na terase. Suroviny pro dva 4 vejce 1 cibule 4 kusy krájené veky 2 lžíce kečupu 1 lžíce hořčice
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Už vím, proč mě otec nemiloval
skutecnepribehy.cz
Už vím, proč mě otec nemiloval
Je mi sedmdesát a čím jsem starší, tím víc se vracím do domu svého dětství. Mého falešného dětství. Vrací se mi pach toho domu. Studená podlaha, dveře do kuchyně, které jsem otevírala opatrně, abych na sebe zbytečně neupozornila. Už jako malá jsem věděla, že tam jsem nějak navíc. Otec měl přísný pohled, ale myslela jsem,