Když jsem se v 55 letech rozváděla s manželem, myslela jsem, že dalšího partnera už nenajdu. Ale objevil se ON!
Bylo mi 62 let, když jsem šla na oslavu narozenin manžela mé kamarádky. A tam byl i Karel. Byl vdovec, takže single, jak se dnes říká. A já také. Nenapadlo mne hned, že by mezi námi mohlo něco být, ale sympatický mi byl.
Proč bych se neseznámila?
Pár dní po oslavě mi kamarádka řekla, že se na mě Karel ptal. A to byla hned příležitost, aby nás dala dohromady. Já si nebyla jistá. Na to, jak jsem snila, že nebudu sama, jsem najednou váhala. Ale pak jsem si řekla, proč ne. Počátky byly hodně pozvolné, byli jsme opravdu jen kamarádi.
Byli jsme jen kamarádi
Trvalo asi čtyři měsíce, než jsme si dali polibek. A já zase cítila ty motýly v břiše. Už jsem nevěřila, že se budu někdy cítit jako v patnácti. Začali jsme spolu randit, občas jsme přespali jeden u druhého, každý jsme si zachoval svoji domácnost. Jen jsme spolu postupně začali trávit čím dál víc času.
Přišla ta hrozná zpráva
Na jedné z pravidelných prohlídek se něco nezdálo lékařce, proto mne poslala na další vyšetření. Po několika týdnech jsem se dozvěděla výsledky. Sice to není nemoc, která by mi výrazně zkrátila život, bohužel vyhlídky nejsou pěkné.
Co s námi bude dál?
Svalová hmota mi ubývá rychleji, takže za pár let budu asi nesamostatná, odkázaná na cizí pomoc. Jenže znáte to. Nikdy nevíte, nakolik jsou předpovědi lékařů přesné. Ani oni sami nevědí, jak se vše bude vyvíjet. Možná budu v pořádku.
A teď mám dilema, zda to říct Karlovi, protože bude mít na krku nemohoucí ženu. I když je na mne moc hodný a má mě rád, přesto nejsme celoživotní partneři, abychom k sobě měli takové pouto.
Potřebuji ho, ale on nic neví
Vlastně si tedy myslím, že on by při své dobrácké povaze do toho šel a neopustil mne. Jenže já řeším, jestli mu to mám udělat. Vystavit ho situaci, kdy by se cítil špatně, když by mě opustil. Když bych ho opustila já, tak to bude také špatně.
Mlčet o nemoci bude těžké a rovněž mi to přijde nefér. Jak z toho ven? Tolik se bojím budoucnosti a určitě by mi pomohlo, kdyby mě objal a řekl by, že to zvládneme.
Lenka T. (64), Plzeň