Domů     Vrátil se, když bylo potřeba!
Vrátil se, když bylo potřeba!
6 minut čtení

Myslela jsem si, že matkou nikdy nebudu. Když se narodila moje Lucinka, byla jsem nejšťastnější na celém světě.

Pohupovala jsem kočárkem. Málem bych byla šťastná, ale to jsem si nemohla dovolit, když jsem si vzpomněla na všechny svoje problémy. Zachmuřeně jsem sledovala spící miminko i všechno to veselí na zasněženém svahu. Siluety kousek dál ode mě jsem si všimla na poslední chvíli.

Rozený provokatér

Byl to mladík. Povídá: „To by mě zajímalo, kolik těch dětí vlastně máte?“ Trhla jsem sebou a vytřeštila na něj oči. Minulý týden jsem byla u doktora, vyslechla děsivý ortel, a teď takový provokativní dotaz! „Co to melete?“ zaútočila jsem.

„To jsou děti mojí kamarádky,“ neochotně jsem vysvětlila. „Hlídám je. A vůbec, co je vám do toho?“ Odpověděl: „Jen jsem chtěl nějak začít rozhovor.“ Zasyčela jsem: „Tak to jste ho začal hodně špatně!“ Pokrčil rameny a loudal se zpátky k silnici.

Jenom se mi posmíval

O několik dní později jsem ho potkala v trafice, vybírala jsem pohled pro synovce k svátku. Vzhlédla jsem od krabice s pohlednicemi, naše oči se setkaly. „Vy mě snad sledujete nebo co!“ štěkla jsem. „No samozřejmě,“ šklebil se.

„To jste si fakticky vybrala tenhle pohled?“ ukázal na hravá koťata v košíku. „Moje prateta by nevybrala horší.“ Zaplatila jsem trafikantce pohled pro synovce a vyšla ven do vánice, aniž jsem mu věnovala pozornost. Trefil mě sněhovou koulí do zad.

„To už snad nemyslíte vážně,“ sdělila jsem mu. Pokrčil rameny jako na svahu a řekl to své: „Jen jsem chtěl začít rozhovor.“

Vzpomínky na naše seznámení

A tak jsme ho večer ve vinárně začali. Skončilo to opravdovou katastrofou, domů mě dopravil tak, že si mě hodil na záda. Tímhle způsobem jsme se vlekli zasněženým parkem. Brečela jsem a opilecky mumlala:

„Nemůžu mít děti!“ Tak takhle jsme se my dva před lety seznámili. Ten večer jsem ztratila jednu rukavici. Letělo mi to hlavou, když jsem se dívala z okna do parku.

Nejšťastnější den v životě

I teď tam ležel sníh a svítily lampy. Ale všechno už bylo jinak. Úplně jinak. V dětském pokoji spala naše sedmnáctiletá dcera, jelikož se kupodivu ukázalo, že děti mít můžu.

Nejšťastnější den mého života přišel asi dva roky po svatbě, tehdy jsem se šťastnou novinku dozvěděla.

Nejbáječnější otec

Holčičce jsme dali jméno Lucie. Manžel ji zbožňoval, nebylo snad vzornějšího otce. Uměl se o ni starat, myslím, lépe než já. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že nás jednou opustí, dostala bych záchvat smíchu. Přesto se to stalo.

Nechal mě s dcerou samotnou a zrovna přišlo období, kdy jsem si nevěděla rady. S Lucií mydlila puberta nepředstavitelně. Nevěřila jsem svým uším, když mi přišla říct: „Mami, odejdu ze školy.“ Selhal mi hlas a na chvíli jsem přestala i dýchat. „Cože?

To nemůžeš!“ Nedbale pokrčila rameny, čímž mi rázem připomněla jejího otce. „Můžu,“ upozornila. „Jsem skoro dospělá. A chci se vdát.“

Mami, budu se vdávat!

Zaskočilo mi sousto jablka. Sípavě jsem zvolala: „Řekni, že si děláš legraci!“ Řekla, že si nedělá legraci. Zamilovala se a zprvu se chtěla provdat tajně, protože to je romantické, ale nakonec se ze soucitu rozhodla, že mi to přece jenom řekne. Bude se vdávat.

Pouze se svědky a s prstýnky z trávy. Šaty už si koupila, jen jednoduché, krátké. Vřískala jsem tak, že na nás bouchali sousedi. Nakonec mi váhavě prozradila, kdo vlastně je její vyvolený.

Kluk ze sousedství

Byl to chlapec z našeho baráku, jen z jiného vchodu. Nedávno oslavil osmnácté narozeniny, Lucii do nich zbýval měsíc. Hned pak se vezmou. Ona odejde ze školy, on ji uživí, pracuje v samoobsluze jako pomocný prodavač.

Bylo to příliš mnoho informací na moji ubohou hlavu. „Jdi si lehnout, Lucie,“ zasípala jsem.

Hádali jsme se jako psi

Uvařila jsem si čaj, nalila do něj rum a udělala přesně to, o čem jsem byla přesvědčená, že to nikdy neudělám. Zavolala jsem Petrovi. Ženský hlas ve sluchátku se mě nevrle zeptal: „Víte, kolik je hodin?“ Zasyčela jsem:

„Dvacet tři třicet a dejte mi okamžitě Petra, jde o jeho dceru.“ Okamžitě mi ho dala. „Mám pro tebe skvělou novinku. Lucie tě zve na svatbu. Bude si za měsíc brát chlapce z vedlejšího vchodu.“ Za dvacet minut zvonil dole na zvonek.

Po zbytek noci až do rána jsme se hádali jako psi, ale tlumenými hlasy, abychom Lucii nevzbudili.

Vymysleli jsme plán

Hledal se viník nynější katastrofy. Kolem páté hodiny ranní vše nasvědčovalo tomu, že se popereme. Nakonec jsme se usnesli na tom, že se Petr neprodleně odebere do sousedního vchodu a uspořádá tam zemětřesení. Tato myšlenka mě uklidnila. Asi hodinu jsem spala v křesle.

Nekonečná noc

Petr se z trestné výpravy vrátil v dobré náladě. Kluk se ženit ve skutečnosti nechtěl, zamilovaná Lucie viděla jejich vztah v příliš růžových barvách. Petr nápadníka navíc přivlekl k nám domů, aby si to s Lucií vyříkali.

Když naše dcera pochopila, že se mladíček do svatby nehrne, ječela na něj a div mu nevyškrábala oči. Petr ji pak, zuřivě se bránící, odvezl do školy. Potom se k mému úžasu vrátil a nabídl, že mě odveze do práce. Odpověděla jsem, že tam dnes nejdu, neboť se budu léčit ze šoku.

Stačila jedna rána

Nabídl, že se můžeme léčit ze šoku spolu. Vyzvala jsem ho, ať se léčí s tou hroznou ženskou, ke které se odstěhoval, a bylo mi řečeno, že po zralé úvaze zůstane raději doma s námi, protože já to tady očividně nezvládám. Pak se to stalo.

Majzla jsem ho lahví do hlavy. Byla prázdná, tak to přežil. Celkem rozumně uznal, že si to zasloužil. Střepy jsme uklidili společně. A je nám spolu zase dobře.

Zuzana J. (60), Děčín

Související články
3 minuty čtení
Na pionýrský tábor se mi nechtělo, nebyla jsem kolektivní typ. Plánovala jsem útěk, ale dnes jsem moc ráda, že se mi nepodařil. Začalo léto, naši mě poslali na pionýrský tábor. Brečela jsem kvůli tomu. Bylo mi čtrnáct a byla jsem hodně samotářská, rodiče to nerespektovali a stále se mě snažili zapojovat do nejrůznějších kolektivů. Táta se bál, že kdo má rád samotu, spěje do blázince. Byla to
3 minuty čtení
Po maturitě jsme s kamarádkou Lenkou přemýšlely, kde a jak najít lásku. A pak najednou jsme je uviděly. Dva neobyčejné fešáky. Seděly jsme takhle jednou s kamarádkou Lenkou v zahradní restauraci, bylo nám tehdy osmnáct. Měly jsme čerstvě po maturitě a doufaly jsme v nějakou prázdninovou lásku. Jenomže kde ji vzít? Venkovská hospoda čtvrté cenové skupiny byla plná starších, břichatých pánů, řekn
4 minuty čtení
Musela jsem se změnit, abych pochopila, že vzhled je také důležitý, nejen duše. Nechtěla jsem dělat vnukům ostudu, tak jsem na sobě zapracovala. Nebyla jsem sice velká krasavice, ale ošklivá taky ne. Můj muž mi od začátku říkal, že mu na vzhledu nezáleží, že mě miluje takovou, jaká jsem. Přestala jsem o sebe pečovat Dnes zpětně si říkám, že mi ty nesmysly věšel na nos určitě z pohodlnosti
5 minut čtení
Osm let jsme tvořili stabilní pár. Až nečekané srovnání se sestřiným akčním vztahem mě přimělo jednat. Rozhodla jsem se naplánovat rande. Honza je skvělý přítel, kterého by mi kdejaká žena mohla závidět. Je hodně pracovitý a zodpovědný, mám s ním jistotu stabilní domácnosti a vím, že kdykoliv by můj příjem z nějakého důvodu vypadl, on by mě podpořil. Povahou je úplný kliďas, skoro nikdy se nehá
3 minuty čtení
Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že se protiklady doopravdy přitahují. S manželem jsme každý úplně jiný, no a klape nám to báječně. Byla jsem rozmazlovaný, zhýčkaný jedináček, měla jsem a dostala všechno, na co jsem si jen pomyslela. Později to platilo i o klucích. Byla jsem hezká, a tak stačilo ukázat prstem, a každý kluk za mnou okouzleně kráčel. Teď mluvím o středoškolských letech. Al
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Žalostné vytí psa nás dlouho děsilo
skutecnepribehy.cz
Žalostné vytí psa nás dlouho děsilo
S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Bylo to divné, dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili jsme si menší domeček na vesnici. Ruch velkoměsta nás zkrátka přestal bavit. Zatoužili jsme po klidu.
Tipy na pomazánky z celé Evropy
tisicereceptu.cz
Tipy na pomazánky z celé Evropy
Všechny dobře víme, že nejrychlejší způsob, jak nakrmit hladové krky, je krajíček chleba s „něčím“. Zkusme zapomenout na oblíbenou klasiku máslo – šunka a podívejme se, jak a čím vylepšují mazané chl
Nevěstinec pro prominenty: V Chicagu se hřešilo za zvuků zlatého klavíru
historyplus.cz
Nevěstinec pro prominenty: V Chicagu se hřešilo za zvuků zlatého klavíru
Připravili pro něj bohatý program. Bratr pruského císaře Viléma II. však v Chicagu zamíří do proslulého luxusního pánského klubu. Jeho majitelky sestry Everleighovy mu tam uspořádají povyražení, na které nezapomene. Ve slušné společnosti se o tomto místě nemluví. Přesto ho navštěvují pánové, kteří v Chicagu patří ke smetánce. Luxusní nevěstinec sester Ady (1864–1960) a Minny (1866–1948) Everleighových
Proč namáčet ořechy před konzumací a jak je správně skladovat, aby nežlukly?
epochalnisvet.cz
Proč namáčet ořechy před konzumací a jak je správně skladovat, aby nežlukly?
Ořechy jsou skvělým zdrojem zdravých tuků, bílkovin a minerálů. Přestože je většina z nás jí přímo ze sáčku, málokdo ví, že jednoduchý krok – namáčení ve vodě – dokáže výrazně zvýšit jejich stravitelnost a odemknout v nich ještě více živin. Jak přesně tzv. „aktivace“ funguje a co dělat pro to, aby vám zásoby doma nevydaly
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
epochanacestach.cz
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
Dominantou města je barokní zámek Benátky nad Jizerou, v jehož zdech se psaly dějiny a pobývali skuteční velikáni. Fenomenální dánský astronom Tycho Brahe tu prováděl svá slavná astronomická měření a za zavřenými dveřmi laboratoří hledal elixíry pro lidstvo. Došlo zde i k osudové spolupráci s jeho přítelem, slavným Janem Keplerem. Tímto historickým setkáním je inspirována
Zbavte se celulitidy  v pár krocích
nejsemsama.cz
Zbavte se celulitidy v pár krocích
Trápí vás nevzhledné dolíčky na stehnech a hýždích? Máme pro vás skvělou zprávu. Celulitidu lze snadno sprovodit z těla díky těmto několika domácím rituálům. Celulitida je estetický problém způsobený zejména nepravidelným zvětšením tukových buněk, nedostatečným okysličením tkání, stresem a genetickou predispozicí nebo i činností hormonů.Naštěstí existuje způsob, jak se jí zbavit. Stačí si udělat čas na menší každodenní rituál.
Nejzáhadnější otravy v dějinách. Smrt přichází tiše a pachatel často mizí beze stopy
enigmaplus.cz
Nejzáhadnější otravy v dějinách. Smrt přichází tiše a pachatel často mizí beze stopy
Jed v dějinách zabíjí tišeji než meč. Nezanechává krvavou stopu, často nemá svědky a po staletích se jen obtížně prokazuje. Není divu, že právě otravy patří k největším historickým záhadám. Některé př
Kožené doplňky Montblanc v nové sezoně sázejí na uvolněné tvary a zemité tóny
iluxus.cz
Kožené doplňky Montblanc v nové sezoně sázejí na uvolněné tvary a zemité tóny
Montblanc představuje novou kolekci kožených doplňků pro nadcházející sezonu, v níž měkké konstrukce a variabilní tvary doplňuje paleta hlubokých přírodních odstínů – tmavě hnědého ebenu, červenohnědé
Chatboti a hranice reality: když umělá inteligence potvrzuje bludy místo toho, aby je brzdila
21stoleti.cz
Chatboti a hranice reality: když umělá inteligence potvrzuje bludy místo toho, aby je brzdila
Umělá inteligence se stále častěji tváří jako empatický partner, který naslouchá, chápe a radí. Jenže právě tahle domnělá vstřícnost má i svou temnou stránku Nová studie výzkumníků z City Universi
Most mezi kuchyní a obývákem
rezidenceonline.cz
Most mezi kuchyní a obývákem
Kuchyňský ostrůvek je architektonický prvek, který propojuje funkci s estetikou, kulinářské zázemí s obývacím pokojem a práci s odpočinkem. V interiéru působí jako tichý koordinátor prostoru. Nabízí mnohem více než jen pracovní plochu. Může sloužit jako varné centrum, mycí zóna, úložný prostor nebo místo pro neformální stolování. V dobře navrženém interiéru se stává přirozeným komunikačním
Proč mají džíny malou kapsičku? Původně se v ní schovávají kapesní hodinky, ne mince
epochaplus.cz
Proč mají džíny malou kapsičku? Původně se v ní schovávají kapesní hodinky, ne mince
Najdete ji téměř na každých džínách, přesto se do ní sotva vejde palec. Malá kapsička nad pravou přední kapsou budí zvědavost už celé generace. Někdo do ní schovává mince, jiný zapalovač nebo sluchátka. Její skutečný původ je ale mnohem starší než mobilní telefony i drobné do automatu. Vzniká kvůli předmětu, bez něhož si muži 19.
Velkolepý návrat Eriky Stárkové k indiánovi?
nasehvezdy.cz
Velkolepý návrat Eriky Stárkové k indiánovi?
Herečka ze seriálu Most! by mohla být ztělesněním přísloví o tom, že stará láska nerezaví. I když se Erika Stárková (41) před časem rozešla s peruánským indiánem Césarem Chunkem, tak už jsou prý rodič