Se svými dvěma dětmi jsem bydlela v domě se starším výtahem. Právě v něm jsem před lety zažila událost, která mi pořádně nahnala strach.
Tato hrůzostrašná příhoda se mi stala před zhruba třinácti lety. Po rozvodu s manželem Jaromírem jsem zůstala sama se dvěma dětmi, dcerou Pavlínou a synem Jakubem. Bydleli jsme v šestipatrovém domě s výtahem, který byl sice starší, zato jezdil celkem rychle.
Byt jsme měli až úplně nahoře, takže jsme ho denně využívali, hlavně při cestě nahoru.
Obyčejný večer
Byl tehdy chladný podzimní večer. Objednala jsem pro děti pizzu na večeři, kterou nám přivezli až před dům. Když kurýr zazvonil, přehodila jsem přes sebe bundu, přivolala si výtah a sjela dolů. Vše proběhlo hladce.
Vyzvedla jsem si jídlo, zaplatila sympatickému kurýrovi a chystala se zpátky. Nastoupila jsem do výtahu, zmáčkla šesté patro a mířila za dětmi. Nic zvláštního, nic neobvyklého. Jenže, když se výtah blížil k pátému patru, zničehonic se zastavil.
Výtah se nepohnul
Nic podobného se mi předtím nestalo, byť jsem v tom domě žila už léta. „No, to je paráda,“ soptila jsem v duchu. Držela jsem v ruce pizzu, navíc se mi chtělo na záchod. Zkoušela jsem znovu zmáčknout šesté patro, poté i jakékoliv jiné, jenže neúspěšně.
Výtah se nepohnul ani o kousek. Chystala jsem se stisknout zvonek a přivolat pomoc, když jsem najednou zaslechla podivné zvuky, které vycházely odněkud shora.
Podivné zvuky
Jakési skřípání, které se rozléhalo po výtahu. Nechápala jsem, co se děje. Skřípání se stupňovalo, chvíli mi připadalo, jako bych zaslechla i lidský hlas. Nedalo se to ale moc rozpoznat.
Třicet minut!
Tajemný zvuk trval podle mých odhadů zhruba pět minut, pak náhle ustal. Rozhodla jsem se ještě jednou zkusit štěstí. Stiskla jsem šestku, k mému úžasu se výtah skutečně rozjel a dovezl mě nahoru. Rychle jsem otevřela dveře a spěchala za dětmi.
Ty už byly trochu vystrašené. Ptaly se, kde jsem se zdržela tak dlouho, prý jsem byla pryč půl hodiny. Třiceti minutám jsem nechtěla věřit, ale hodiny nelhaly. Líčila jsem jim, co se mi stalo.
Přestěhovali jsme se
Trochu se bály, ale myslely si, že to prostě byla porucha a hlasy se mi jenom zdály. Já však vím, že se mi nic nezdálo. Přemýšlela jsem, co to vlastně bylo.
Proč se výtah zničehonic zastavil a jestli to mělo nějakou souvislost se záhadnými zvuky, které se mi často vybavovaly v hlavě. Každopádně jsem od té doby výtahem už raději nejezdila, přesto jsem ty děsivé zvuky na chodbě občas slýchávala a naháněly mi strach.
Po roce jsme se pak přestěhovali jinam, a tak už se naštěstí nic podobného nikdy neopakovalo.
Iva D. (57), Chomutov