Bylo to, jako bych se dívala na známou tvář i sama na sebe. Ochránce z jiného světa měl podobu středověkého zbrojnoše.
O strážných andělech se toho napsalo a napovídalo už hodně. Někteří lidé na ně věří stále, jiní je přivolávají v kritických situacích. Já věřím tomu, že k těmto tajemným bytostem nás váže nějaké zvláštní pouto z minulosti.
Mám pro tuto víru svoje opodstatněné důvody. Přesvědčila jsem se totiž na vlastní kůži o tom, že nás hlídají tajemné dobré síly. Vlastně jsem to poznala i na vlastní oči. Můj strážný anděl mi o sobě dal vědět jednoho chladného deštivého podzimního večera.
Stalo se to už před mnoha lety. V práci jsem se zdržela déle, byl už podvečer, stmívalo se, a protože jsem chtěla být co nejdříve doma, kráčela jsem skoro překotně. Najednou jsem ve tmě zaslechla mužský hlas. Naprosto zřetelně mi domlouval, ať se na chvíli zastavím.
Nikde v okolí nikdo nebyl
Rozhlížela jsem se kolem sebe. Chtěla jsem zjistit, odkud ten hlas pochází, ale nikoho jsem neviděla. Byla jsem z toho zmatená. V první chvíli jsem si dokonce pomyslela, že se jedná o nějakého ukrytého lupiče, který mě chce přepadnout. Každopádně jsem se zastavila.
Auto vjelo na chodník
A dobře jsem udělala, protože mi to zachránilo život. V následujících vteřinách se totiž kolem mě po silnici přehnalo auto. Jeho řidič nezvládl řízení a vůz skončil na chodníku – přesně v místech, kam bych bývala došla, kdybych pokračovala v chůzi dál.
Můj strážný anděl?
Celá jsem se rozklepala. Postupně mi totiž docházelo, že jsem mohla být už po smrti. Poděkovala jsem nahlas tomu neznámému muži, ať už se skrýval kdekoliv.
Cestou domů jsem pak nad celou událostí ještě přemýšlela a uvědomila jsem si, že jsem nejspíš mluvila se svým strážným andělem. Moje pokusy navázat s ním další spojení byly ale už marné.
Bylo to moje tajemství
Čím delší doba od té tajemné události uplynula, tím více jsem byla přesvědčená, že mi život skutečně zachránil nějaký můj strážný anděl. Byla jsem ráda, že ho mám, a dodávalo mi to odvahu v různých situacích.
Nechávala jsem si to ale pro sebe, dokonce i před manželem a dětmi. Nejspíš by jen chápavě pokývali hlavami a mysleli si svoje.
Operace se zkomplikovala
Na další setkání s mým tajemným strážcem jsem si musela počkat několik let. Byla jsem tehdy objednaná do nemocnice, kde jsem měla podstoupit banální chirurgický zákrok. Ten se ale změnil v drama, když se přidaly nečekané komplikace.
Byla jsem při vědomí a věděla jsem, že mi jde o život. Snažila jsem se svého strážného anděla přivolat.
Zahlédla jsem mlhavý přízrak
Po krátké chvilce jsem opravdu znovu slyšela stejný hlas jako tenkrát na ulici. Můj strážce mi říkal, že všechno dobře dopadne a že se mám uklidnit. Dodalo mi to energii. Operace nakonec dobře dopadla a po ní jsem se celkem rychle uzdravovala.
Svému andělovi jsem pak nahlas v nemocničním pokoji poděkovala. Odpověděl mi a já spatřila v rohu místnosti mlhavý přízrak. Vypadal jako rytíř odněkud ze středověku. Zahlédla jsem jeho tvář jen na malou chvíli, ale dobře jsem si ji zapamatovala.
Malý starý kostel
Uplynul opět nějaký čas. Zcela jsem se uzdravila, žádné problémy mě už netrápily. Jednoho léta jsme se vydali s manželem do Francie. Cestovali jsme tam po celé zemi a mimo jiné navštěvovali i staré památky.
Jednoho dne jsme přijeli i k takovému velmi starému kostelu na malé vesnici v Bretani. Vypadal kouzelně.
Podoba byla až děsivá
Když jsme s manželem vešli dovnitř, všimla jsem si dobové rytiny u vchodu. Pozorně jsem si ji prohlédla a v tu chvíli se mi skoro zastavilo srdce. Zcela jasně jsem totiž poznala tvář rytíře, kterou měl tenkrát v nemocnici můj strážný anděl.
Rytíř tam nebyl vyobrazen sám, klečel před nějakou šlechtičnou. V ní jsem poznala sebe samu! Také můj muž si povšiml oné podoby šlechtičny se mnou. Viděl, jak na rytinu reaguji, ale myslel si, že jsem rozrušena pouze z toho.
Obraz jsem nemohla dostat z hlavy
Ještě chvíli jsme tam stáli a hleděli na ten starodávný výjev. Vyfotit se v tom šeru moc dobře nedal a vlastně jsme se o to ani nesnažili. Mně osobně se ten obraz vryl až moc dobře do paměti a nemohla jsem se ho v následujících dnech a týdnech zbavit.
Myslela jsem na to, že lidé asi opravdu přicházejí znovu na svět v různých časech a některá spojení trvají věčně.
Už se nebojím
Od té doby jsem se sice se svým strážcem už nesetkala, ale vlastně k tomu ani nebyl důvod. V žádném nebezpečí jsem se neocitla. Věřím ovšem, že pokud by se tak stalo, znovu ho uslyším a možná i uvidím. Teď už mě to ale nevyleká. Naopak se na to setkání těším.
Stanislava J. (60), Uherské Hradiště
