Poznali jsme se přes seznamku, ze začátku se mi jevil jako slušný muž. Vyklubal se z něj ale podvodník, který vyhledával přes internet osamělé ženy. Proto si tak střežil své soukromí.
Od rána jsem byla nervózní a myslela jen na to, jestli bude skutečně tak sympatický, jak se jeví na fotografiích, které mi posílal. Od mého rozvodu s despotickým manželem uplynuly čtyři roky a už jsem moc toužila po útulné mužské náruči.
Během posledních dvou let jsem se seznámila se dvěma muži, bohužel ani s jedním nevznikl mezi námi žádný vztah. Tak jsem doufala, že Adam, jehož jsem poznala na internetové seznamce, bude solidní muž. První setkání mě nezklamalo, byl sportovcem tělem i duší.
Zbytek zimy jsme strávili na lyžích, zjara začali podnikat dlouhé cyklovýlety. To bylo něco pro mě! Stihli jsme probrázdit snad všechny cyklostezky v našem kraji.
Jenom mi bylo líto, že bydlel téměř sto kilometrů daleko, a tím pádem jsme spolu trávili jen víkendy. A tak jsem se celé dny těšila, až zase nastane konec týdne a já budu moct opět obejmout svoji lásku.
Jezdil za mnou pravidelně každý víkend, někdy už i v pátek. Byla jsem do něj zamilovaná jak sedmnáctka.
Neměl peníze
„Chodíte spolu už několik měsíců a nikdy jsi nemluvila o tom, že jsi byla u něj doma. Pozval tě vůbec někdy k sobě?“ zeptala se mě kamarádka Jitka, když jsem při setkání s ní vedla monolog na téma, jaký je Adam báječný chlap. „Víš, že jsme to nikdy neřešili?
Já jsem si zvykla, že ke mně přijede na víkend a odtud vyrazíme někam na výlet,“ odpověděla jsem. Nepřišlo mi důležité to řešit. Bylo mi s ním tak dobře, že jsem se skutečně v myšlenkách nezaobírala tím, proč mě nikdy nepozval k sobě. Čas plynul dál.
Jednou, cestou z výletu, Adam natankoval benzin a za chvíli se vrátil od pokladny s tím, že nemohl zaplatit kartou, jelikož mu právě skončila její platnost. „Doufám, že mi brzy přijde nová,“ prohlásil.
„Mně přišla nová karta s dostatečným předstihem,“ kroutila jsem hlavou zatímco jsem šla k pokladně zaplatit účet sama. Tím ale trapas s penězi nekončil. O týden později v restauraci nemohl Adam najít svoji peněženku, nejspíš ji prý nechal doma a kartu měl v ní.
Zaplatila jsem veškeré výdaje tou svojí, znovu. V duchu jsem ho omlouvala, že se to může stát každému.
Proč se neozval?
Musela jsem v té době na drobný zákrok a chtěla jsem, aby mi jej udělali v nemocnici, která měla velmi dobrou pověst. Nacházela se shodou náhod ve městě, kde Adam bydlel. Čekal mě krátký, několikadenní pobyt.
Alespoň se za mnou Adam zastaví na návštěvu, pomyslela jsem si. Slíbil, že za mnou do nemocnice přijde. Čekala jsem marně, za celé dny se neobjevil, z nemocnice mě musel odvézt můj bratr. Bylo mi to moc líto.
Když jsem se Adamovi konečně po několika pokusech dovolala, jen stroze řekl, že nemá čas a že se ozve. Ozval se, ale až po třech týdnech, to za mnou zase přijel.
Nedokázal mi vysvětlit, co po celou dobu dělal, ani proč mu časově nevycházela návštěva za mnou v nemocnici. Znovu jsem mu uvěřila a nakonec jsme se scházeli dál.
„Zdá se mi to nenormální, že tě nikdy nepozve, divné je i to, že jsi mu ani nestála za návštěvu ve špitále. Co když je ženatý?“ začala zase Jitka. Navrtala mi brouka do hlavy. „Jak by asi manželce vysvětlil, že každý týden odjíždí z domova?“ řekla jsem. Tahle teorie se mi zdála až směšná.
Pochybnosti
Pak přišlo období, kdy jsem se necítila moc dobře a při pohledu do kalendáře jsem se vyděsila. Mé dny se zpozdily a já se začala obávat, že čekám dítě.
Měla jsem dospělou dceru, která se už osamostatnila a po dalším dítěti jsem ve svých dvaačtyřiceti letech netoužila. Také mi začal vrtat červíček pochybností o Adamovi, který se občas choval opravdu zvláštně.
Mé podezření na těhotenství mi nedalo spát, tak jsem si šla koupit test, byl naštěstí negativní. O pár dní později jsem ho opakovala, opět se stejným výsledkem.
Nakonec se mé dny dostavily a mně spadl pořádný kámen ze srdce, Adamovi jsem raději nic neříkala, měla jsem strach, jak by reagoval. Občas jsem o našem vztahu přemýšlela.
Na jednu stranu jsem ho měla ráda, měli jsme spoustu společných zájmů, na druhou stranu mi vrtalo hlavou, proč za mnou nepřišel do té nemocnice a pak se mi tak dlouho neozval. „Adame, co když budeme další víkend u tebe? Mohla bych za tebou přijet vlakem.
U tebe je určitě taky zajímavé okolí, které bych ráda poznala,“ navrhla jsem mu. Odpověděl, že se ještě domluvíme.
Byl to on!
Neozval se, když jsem mu zavolala já, nebral telefon, který byl nakonec nedostupný. A pak se ozvalo, že volané číslo neexistuje. Žádný další víkend jsme se už neviděli. Asi za měsíc ke mně náhle Jitka přiběhla:
„Ten tvůj Adam je pěkný prevít,“ spustila na mě už ve dveřích. „Na jedné seznamce má fotku, hledá si další známost,“ řekla mi celá rozčilená.
Také dlouho hledala nějakou spřízněnou duši, seznamku jsme si kdysi zakládaly spolu a ona tam nyní narazila na mého Adama. „Proto se ti tenkrát tak dlouho neozval, zřejmě poznával další ženské,“ přemýšlela nahlas.
Hned jsme sedly k mému počítači a na seznamku se podívaly. A opravdu, byl tam. Vydával se za zklamaného rozvedeného muže, vychvaloval se tak, že jen ta svatozář mu chyběla.Nechtěla jsem tomu věřit, vždyť jsme si tak rozuměli!
Myslela jsem, že mě šálí zrak, z fotky na seznamce se usmíval Adam alias Dušan. Byl v zimním oblečení, v rukou lyže, když jsem ho poznala já, byl vyfocený s kolem.
Kde je řetízek?
Uvědomila jsem si, že ani neznám jeho adresu, pouze mi řekl město, kde bydlí, ovšem pokud mluvil pravdu. My jsme si vlastně pořád jenom volali nebo psali maily.
„Takže vystupuje i pod jiným jménem,“ řekla jsem a vyhodila mu několik kousků oblečení, které měl u mě, do popelnice. Vůbec se už neozval, zřejmě si stihl najít jinou. Co však bylo nejhorší, že mi zmizel starožitný řetízek i s náramkem po babičce.
Nejen, že měl finanční hodnotu jako starožitnost, pro mě to byla rodinná památka. Na policii jsem jít nechtěla, co bych tam řekla, když jsem nevěděla, kde bydlí? Styděla jsem se, že jsem naletěla podvodníkovi.
Ještě, že neznal moje heslo do bankovnictví nebo PIN k mé kartě. Byla jsem z hledání známosti vyléčená, sice mi bylo smutno, ale bylo to lepší, než riskovat, že zase potkám nějakého podivného chlapíka, okrádajícího osamělé ženy.
Spadla klec
Jednoho dne jsem z televize zaslechla zprávu o hledaném muži, podvodníkovi, který se formou inzerátů seznamuje se ženami, které připraví o peníze. Představuje se pod různými jmény. Lže i ohledně bydliště.
Na obrazovce se objevil chlápek s knírkem a bradkou, poznala jsem v něm Adama. Nezaváhala jsem ani na chvíli a vydala se na policii, kde jsem jim mohla poskytnout jen strohé informace. Ale jednu cennou jsem nakonec měla.
V jeho autě se totiž kdysi válely desky s logem firmy, ve které pracoval. Když jsem si jich všimla, honem je uklidil. Prý je tam zapomněl kamarád, kterého nedávno někam vezl.
Adam byl velmi pečlivý na pořádek, doslova pedant, nikde nenechal nic válet, asi proto, aby na sebe nic neprozradil. Teď spadla klec, chytili ho. Cítila jsem se skvěle. Se seznamováním přes internet jsem ale navždy skončila, tahle zkušenost mi stačila.
Nakonec mě přece jen potkala láska. Můj soused, který bydlel o patro výš a o kterém jsem věděla jen to, že mu před mnoha lety zemřela žena, mě jednou svezl autem domů z města, když byl venku hrozný slejvák.
Tehdy jsem zjistila, že žiju pod jednou střechou s pravým gentlemanem. Před pár lety jsme se vzali a jsme spolu moc šťastni.
Jana (55), Jeseníky