Domů     Ve vlaku jsem našla svoje štěstí
Ve vlaku jsem našla svoje štěstí
5 minut čtení

Měla jsem celkem spokojený život, který mě ale příliš nenaplňoval. Pak ovšem přišel někdo, kdo mi otevřel oči.

Letos to bude dvacet let, kdy se můj život změnil v pohádku, která trvá dodnes. Ráda bych se s vámi o své štěstí podělila a zavzpomínala na dobu, kdy se to všechno stalo.

Unáhlený sňatek

Žila jsem tehdy v klidném, ale studeném manželství. Vdávala jsem se brzy, už v osmnácti letech. Manžel Roman byl můj spolužák ze střední, se kterým jsem chodila dva roky. Pak jsem zjistila, že jsem těhotná, a tak jsme se vzali.

Narodil se nám syn Jiří, který se už od nás ale odstěhoval do Brna kvůli studiu na vysoké škole.

Cesta vlakem

Jako každému člověku, i mně přebývalo v duši několik nesplněných snů. Na všechny jsem ale už rezignovala, smířená s tím, že mě čeká jen běžný život. Mezi ty sny patřilo i cestování.

Jednoho dne jsem se ve vlaku při návratu z pracovní cesty dala do řeči s mužem, který mě zaujal. Představil se mi jako Luděk.

Rozhovor, který mi otevřel oči

Shodou okolností se vracel také ze služební cesty, ovšem ze zahraničí. Byli jsme v kupé sami. Najednou jsem cítila potřebu svěřit se tomu neznámému se svými pocity a sny. Ani nevím proč, ale byl mi hrozně blízký, přitom jsme se vůbec neznali.

Luděk mi prozradil, že před časem měl podobné pocity, že už ho nic zajímavého nečeká. Dokázal ale svůj život změnit. Rozvedl se a dělal všechno, co předtím odsunul do kategorie nesplněných cílů.

Vyměnili jsme si čísla

Když jsme se pak o hodinu později loučili, dal mi svoji vizitku. Řekl, že by mě někdy rád ještě viděl, pokud budu chtít. Já jsem mu po kratším váhání rovněž předala spojení na sebe.

Zbytek cesty domů jsem strávila přemýšlením, co vlastně ze života mám, co mi chybí a jestli jsem také schopná nějaké změny.

Manželství ze zvyku

V dalších dnech jsem na Luďka myslela častěji, než jsem předpokládala. A při těch vzpomínkách na naše setkání jsem přistihla samu sebe, jak se usmívám. Srovnávala jsem ho s Romanem.

Uvědomovala jsem si, že jsme spolu vlastně už jen ze setrvačnosti a že se ve skutečnosti už nemilujeme. Jednalo se jen o zvyk a pohodlnost. Luďkovi jsem se ozvala za dva týdny. Dali jsme si sraz v jedné restauraci.

Oba jsme cítili, že naším setkáním překračujeme určitou hranici, kterou jsme ale překročit chtěli. Ačkoliv prvotní zájem přišel z jeho strany, ten můj následný si s ním nijak nezadal.

Začínala jsem chápat, jak moc mi v životě chybí někdo, koho bych měla ráda doopravdy, z vlastní vůle – a ne jen proto, že se jedná o manžela, s nímž jsem řadu let.

Už nejen přátelství

Takto jsme se s Luďkem sešli během následujícího měsíce ještě třikrát. Vznikalo mezi námi stále hlubší pouto. Snad by se dalo nazvat přátelstvím, ale kdesi v hloubce už klíčila i láska. Začala jsem na sobě pozorovat změnu.

Jako by mi ta setkání s Luďkem vlévala do žil novou radost a sílu k životu. Bála jsem se, že si toho všimne i manžel a začne se zajímat, odkud můj náhlý optimismus pramení.

Ale on si dál vězel ve své ulitě, a dokud věci běžely podle svého řádu, neměl důvod se zabývat mými náladami.

Musela jsem se rozhodnout

Postupně jsme se s Luďkem do sebe bláznivě zamilovali. Brala jsem ho jako prince, který odvede princeznu ze zajetí všednosti. Jen jsem si to zatím nedovedla představit v praxi. Udržovali jsme náš tajný vztah půl roku. Pak nastal klíčový zlom.

Luděk měl odjet na rok do ciziny a chtěl, abych tam jela s ním. Bránila jsem se, že vdaná žena přece nemůže odjet s jiným mužem někam na dlouho pryč. Řekl mi, ať se rozvedu.

Možná bych to stačila udělat do Luďkova odjezdu, kdybych včas podala žádost, k tomu jsem však stále neměla dost odvahy.

Rozvod proběhl v klidu

Docházelo mi, že rok odloučení může náš vztah zničit. Přesto jsem nakonec Luďka se slzami v očích doprovodila na letiště. Psali jsme si e-maily a já brzy po jeho odjezdu dospěla ke konečnému rozhodnutí. Manžel byl překvapen žádostí o rozvod, ale nakonec mi nebránil.

Prožívám lásku

Udělala jsem tedy druhé zásadní rozhodnutí ve svém životě. V práci mi naštěstí nadřízení vyšli vstříc a domluvili jsme se na těch několik měsíců, že budu pracovat na dálku. Ještě ten samý týden jsem si sbalila kufry a za pár dní odletěla za Luďkem.

Od té doby jsme spolu a já prožívám všechno to, co mi předtím chybělo. A kdo ví, třeba se ještě i jednou vdám, protože Luděk v tom směru stále něco naznačuje. A tentokrát by to byla svatba ze skutečné velké lásky.

Daniela P. (64), Svitavy

Související články
3 minuty čtení
Všechno zlé je k něčemu dobré, říkávala moje babička. Na vlastní kůži jsem se v dospělosti přesvědčila, že je to pravda a že se babička, moudrá žena, vážně nemýlila. Už je to dávno, skoro třicet let. S manželem jsem se seznámila kvůli šikaně. Já vím, zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Ředitel se tehdy v naší firmě bavil šikanou zaměstnanců, lidi deptal, pokutoval, vyhazoval a měl z toho leg
3 minuty čtení
Už jsem ani nedoufala, že mě něco tak krásného potká. Teprve v pětapadesáti jsem zažila lásku na první pohled. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Oba jsme byli mladí a byl to takříkajíc sňatek z rozumu. Rodiče nás dali dohromady. Toník byl dobře zaopatřený mladý muž. Manželství nám oběma moc nesvědčilo, brzy jsme zjistili, že máme oba úplně odlišné zájmy. Starost o rodinu Můj dr
3 minuty čtení
Hledání toho pravého bývá velká a komplikovaná šichta. Pátráte-li po někom dokonalém, nenajdete ho nikdy a skončí to osamělostí. Toho pravého jsem hledala nekonečně dlouho. Kamarádky už byly dávno provdané, vozily kočárky, a já pořád nic. „Protože neustále hledáš někoho, kdo bude dokonalý,“ vysvětlovala mi zoufalá máma. „Takového ale, holčičko, nenajdeš. To bys zůstala sama, a to ti opravdu
5 minut čtení
Rozvedla jsem se s Karlem už před dvanácti lety. Rozvod to nebyl zrovna klidný, Karel si totiž našel milenku, samozřejmě o dost mladší. Tenkrát mě to hodně ranilo. Moje dcera to také nenesla zrovna lehce, bylo jí v té době sice už čtrnáct let, ale to je pro dítě v pubertě dost těžké období samo o sobě, natož když se musí vyrovnávat s rozvodem rodičů. Navíc tu byla ta „cizí paní“, která jí tatín
3 minuty čtení
Byla jsem zvyklá na učitelky, ale na gymplu jsme měli profesora. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to fešák. Nenapadlo mě, že bychom na gymnáziu dostali třídního profesora, chlápka. Byla jsem zvyklá na paní učitelky. Tohle ale žádná paní učitelka nebyla, spíš znepokojivě hezký mladý kluk, který nedávno promoval. Nejen já jsem z něj byla celá pryč. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to si
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Esence,  která zkrotí  hrubou pleť
nejsemsama.cz
Esence, která zkrotí hrubou pleť
Jak jednoduché! Trápí vás hrubá, suchá pleť? Tohoto problému vás snadno zbaví chytrý fígl Korejek – pleťová esence. Má mocné vlastnosti O co vlastně jde? Pleťová esence se prodává zpravidla ve skleněných lahvičkách a je to vysoký koncentrát účinných rostlinných složek získaných speciálním výrobním procesem. Není to ani tonikum, ani sérum. Esence na rozdíl od nich má minimální molekulovou hmotnost,
Americký silniční trol: Monstrum z masa a kostí, nebo přízrak z legend?
epochalnisvet.cz
Americký silniční trol: Monstrum z masa a kostí, nebo přízrak z legend?
Na amerických silnicích se lze setkat s mnohými podivnými jevy, od přízraků automobilů po šílené duchy. Podivná postava, o níž přicházejí zprávy už celá desetiletí, ale nepatří ani do jedné této kategorie. Road Troll, tedy v překladu něco jako „silniční troll“, má být vysoký zarostlý muž s dřevěnou nohou, který se náhle objevuje ve světle reflektorů
Hvězdný kmet před výbuchem neputuje vesmírem sám
21stoleti.cz
Hvězdný kmet před výbuchem neputuje vesmírem sám
Astronomové možná konečně rozluštili jednu z nejdéle trvajících záhad noční oblohy. Červený superobr Betelgeuse v souhvězdí Orionu má podle nových pozorování hvězdný doprovod, který se až dosud ztráce
Kouzelný plamínek vyvedl babičku z vánice
skutecnepribehy.cz
Kouzelný plamínek vyvedl babičku z vánice
Ta cesta, kterou dobře znala, se najednou proměnila ve sněhový labyrint. Petrolejová lampa jen zázrakem nezhasla, a vedla ji dál. Ta stará petrolejová lampa stojí dodnes na polici v chodbě našeho bytu. Už dávno není funkční, kdysi mi ji darovala babička. A vyprávěla mi k ní i zajímavý příběh. Odehrál se, když byla ještě malá a chodila v naší vesnici do
Hidden Gem: Das Ronacher v městečku Bad Kleinkirchheim
iluxus.cz
Hidden Gem: Das Ronacher v městečku Bad Kleinkirchheim
Bad Kleinkirchheim, známý především jako město termálních lázní, ukazuje svou druhou tvář hned, jakmile se vydáte vzhůru na svahy. Lyžařský areál tu objímá údolí ze dvou stran a vytváří přirozený půlk
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vyrobte si domácí sushi
tisicereceptu.cz
Vyrobte si domácí sushi
Rolujte sushi jako mistři asijské kuchyně! Suroviny hrnek sushi rýže (200–250 g) 60 g rýžového octa (na 250 g rýže) 40 g krupicového cukru 10 g soli řasy Nori filet z lososa salátová okurk
Scény Amal Clooney kvůli hospodyni!
nasehvezdy.cz
Scény Amal Clooney kvůli hospodyni!
Manželství jako z reklamy na štěstí? I tady jsou zřejmě mráčky. Hollywoodská hvězda George Clooney (64) se se svou manželkou, právničkou Amal Clooney (47), a dvojčaty Elou a Alexandrem (8) usídlil ve
Bad Kleinkirchheim: alpské lázně, hory a tradice Korutan
epochanacestach.cz
Bad Kleinkirchheim: alpské lázně, hory a tradice Korutan
Bad Kleinkirchheim je malebné horské městečko ležící v rakouských Korutanech, v nadmořské výšce okolo 1 100 metrů, mezi pohořím Nockberge a jezerem Millstätter See. Spojuje v sobě tři silné identity: vyhlášené termální lázně, atraktivní horské středisko a místo s dlouhou alpskou tradicí. Právě tato kombinace z něj činí jednu z nejzajímavějších celoročních destinací v jižním
Denně po něm jezdíme. Jak se vlastně zrodil asfalt?
epochaplus.cz
Denně po něm jezdíme. Jak se vlastně zrodil asfalt?
Asfalt bereme jako samozřejmost. Brázdí ho kola aut, koloběžek i kočárků a spojuje města, vesnice i kontinenty. Jenom málokdo se ale zamýšlí nad tím, odkud se vlastně vzal a jaká je jeho cesta od přírodního jevu až po dokonale namíchaný materiál moderních silnic. Příběh asfaltu je překvapivě starý, dobrodružný a plný technických objevů. Historie asfaltu
John Titor: Je to vtipálek, prorok nebo vážně žil v budoucnosti?
enigmaplus.cz
John Titor: Je to vtipálek, prorok nebo vážně žil v budoucnosti?
John Titor na internetových fórech píše, že pochází z budoucnosti, díky čemuž může lidem sdělovat věci budoucí. [gallery ids="164241,164240,164239"] John Titor se nejvíce proslaví předpověďmi b
Obležený Leningrad zachránily i tisíce koček
historyplus.cz
Obležený Leningrad zachránily i tisíce koček
„Držte se zpátky!“ varuje na kost vyhublý milicionář a rukou se snaží odehnat skupinu žen, srocujících se na ulici kolem vyděšené kočky. Těch už ve městě moc není. V pohublých tvářích kolemjdoucích je vidět, že nebýt ozbrojence, na zvíře se okamžitě vrhnou a snědí ho. Co na tom, že jsou kočky jedinými lovci krys, které