Podivné rány nás probouzely téměř každou noc. Pomohl až místní spiritista. Vyhnaná duše nás ale dál pronásledovala.

Když jsem byla dítě, žila jsem s rodiči tři roky v Bulharsku, kde otec pracoval jako technik v cukrovaru. Bydleli jsme v hezké vilce s velkou zahradou na kraji vesnice. Vzpomínám si na jeden sen, který se stále opakoval a který mě vždycky vyděsil.

V tom nejzazším pokoji, kam jsme vodili jen návštěvy, stála starodávná skříň, a v tom snu se mi zdávalo, že pod skříní se schovává ošklivý zloděj s černými vousy a já se ho snažím pohrabáčem zpod skříně vyhrábnout. Nedařilo se mi to. Z každého tohoto snu jsem se probouzela zpocená a zničená.

Věštecký sen?

Po roce jsme se přestěhovali do centra vesnice a za krátký čas lidé, co bydleli po nás, byli vykradeni. Chlapa chytili a měl skutečně černé vousy. To bylo první „strašidlo“ v mém životě. Další strašení jsem zažila i s celou svou rodinou v Chropyni.

Tehdy mi bylo devět let. My tři děti jsme spaly v jednom pokoji, v dalším byla ložnice rodičů a v malé jídelničce za kuchyní spávala babička.

Hrozivé rány

Každou noc celou rodinu probouzely strašlivé rány. Vypadalo to, jako když někdo seká dříví těžkou sekerou na půdě. Tatínek tam pokaždé běžel. Rány ale okamžitě přestaly. Sousedé také nic neslyšeli a málem si mysleli, že jsme nenormální rodina.

Jeden z nich, který se údajně zabýval spiritismem, se nabídl, že se přijde podívat, až bude zase strašit. Za pár dní se tak stalo. Rány se ozývaly na půdě a zároveň i v kuchyni, kde začal poskakovat kuchyňský stůl. Soused zvolal: „Zlý duchu, odejdi!“ Rány ale ještě zesílily.

Ducha rozzlobil

My děti s maminkou a babičkou jsme se třásly za dveřmi, brácha se sestrou se dali do pláče. Vtom ale pan soused rezolutně zakřičel: „Andulo, poznal jsem tě. To ty jsi tady před lety zabila své dítě a spálila ho v kamnech.

Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, vyzývám tě, odejdi odtud!“ Dvířka sporáku se sama od sebe otevřela, rozlehla se obrovská rána a v kamnech vzplál oheň.

Život mi visel na vlásku

Od té doby se strašení neopakovalo. Všichni jsme si oddechli, když jsme se zakrátko odstěhovali do jiného bytu. Ale co se nestalo! Do roka jsem těžce onemocněla, dostala jsem ošklivý záškrt, penicilin tehdy nebyl a doktor se obával, že do rána nevydržím.

Maminka proseděla celou noc u mé postele v modlitbách. Ráno bylo po krizi a doktor řekl: „Stal se zázrak, maminko. Naděje byla jedna ku stu.“

Přízrak vypudila

Po čase se mi maminka svěřila, že tu noc měla vizi, jak se nad mou postelí vznáší rozcuchaná žena. Maminka otevřela okno a ve jménu Krista jí poručila, ať odejde. Přízrak zprvu vzdoroval, ale nakonec neochotně zmizel.

Maminka byla přesvědčena, že to byla vražedkyně Andula z bývalého bytu a že se chtěla pomstít. Od té doby u nás v rodině už nestraší.

Věra M. (80), Čáslav