Když jsem nastoupila do nové práce, už od prvního dne jsem se necítila dobře. Motala se mi hlava, nemohla jsem se ani pohnout.
Přesně si vybavuji, kdy jsem poprvé pocítila, že se se mnou něco děje. Nastoupila jsem do nové práce, kde byl ryze ženský kolektiv. Někdy se mi stávalo, že jsem měla zničehonic pocit slabosti. Musela jsem se chytnout toho, co bylo zrovna nejblíž.
Svalovala jsem to na celkovou únavu a spoustu dojmů z nové práce. Kolem mě bylo pět ženských. Všechny se zdály být přátelské, až na jednu, která měla velmi pronikavý pohled. Jmenovala se Šárka.
Upřený pohled
Jedno pondělní dopoledne jsme všechny seděly v kanceláři a pracovaly. Cítila jsem upřený pohled někde z rohu. Chtěla jsem se otočit, ale byla jsem jako paralyzovaná. Ztuhla mi záda a krční páteř. Nemohla jsem se otočit.
Když mi svalstvo povolilo, velmi silně mě rozbolela hlava. Točil se se mnou celý svět. Jedna kolegyně si všimla, že mi není dobře. Podepřela mě a odvedla ven. Už když jsem vykročila ze dveří, cítila jsem úlevu. „Co to bylo?“ zeptala se Jitka. „Netuším, udělalo se mi prostě špatně,“ řekla jsem.
Stála nade mnou
Sama sobě jsem to nalhávala, ale přitom jsem cítila, že je v tom něco víc. Další dny to nebylo jiné. Dokud jsem neusedla ke svému pracovnímu stolu, všechno bylo v pořádku. Když jsme se vždy sešly všechny v kanceláři, začalo mi být zase špatně.
Jednou, když nade mnou stála Šárka, se mi udělalo špatně od žaludku. Všechny kolegyně se mi snažily pomoct, až na Šárku. Ta jen vesele odkráčela ke svému stolu.
Špatný spoj
Začínala jsem zvažovat, že si zajdu k lékaři. Jakmile jsem ale vyšla z kanceláře a jela domů, nápad s lékařem jsem zavrhla. Už nebyl důvod. Nechápala jsem svoje stavy v práci. Něco nebo někdo musel být příčinou. Doma či kdekoliv jinde mi nikdy nebylo zle.
Jednoho dne jsem cestou z práce nasedla do špatného autobusu. Toho, že jedu špatným autobusem, jsem si všimla na další stanici. Chtěla jsem vystoupit, ale autobus byl tak plný, že jsem se ke dveřím nedostala včas. V hloučku lidí jsem zahlédla Šárku.
Ochranný amulet
Naše pohledy se střetly. Znovu mi bylo na zvracení a motala se mi hlava. Skácela jsem se k zemi. Spolucestující mě hned zvedali a vedli k oknu, abych se nadechla čerstvého vzduchu.
Že by za tím byla Šárka? Napadlo mě, že se zeptám druhý den Jitky, která už ji znala delší dobu. Šla jsem na to opatrně, ale nebylo to nutné. Jitka mi hned řekla:
„Víš, ty se asi budeš smát, ale my si myslíme, že používá nějakou magii. Každá z nás si prošla tím, co teď zažíváš ty.“ „Jak jste to vyřešily?“ zeptala jsem se. Jitka vytáhla z kapsy malý amulet.
Bylo to modré oko. „K čemu je to dobré?“ „Ono nás chrání před Šárkou. Raději si ho pořiď,“ řekla zcela vážně. Dala jsem na její radu. Modré oko jsem si pořídila a opravdu to funguje. Od té doby mi je v práci dobře.
Dana B. (58), Brno
