Domů     Tajemné přízraky na hřbitově
Tajemné přízraky na hřbitově
5 minut čtení

V den Památky zesnulých jsme prožily na hřbitově nevysvětlitelné věci! Zjistily jsme, že krátce po uložení do hrobu mohou být duše zemřelých velice aktivní.

Hodně lidí chodí na hřbitov pravidelně alespoň na Dušičky. Já jsem navštěvovala hrob svých blízkých pravidelně každý týden už několik let. Přišlo mi to tak správné.

Sestra mi dělala doprovod

Chodila jsem tam hlavně za svým milovaným manželem Jaroslavem, který mě předčasně opustil. Vzala mi ho zákeřná rakovina. Většinou jsem si tam s ním „povídala“ a vzpomínala na naše krásné a společně strávené roky.

Často mě při mých návštěvách doprovázela moje sestra, která rovněž nedávno ovdověla jako já. A jednoho dne se nám při návštěvě hřbitova stala hodně podivná věc, ze které mě ještě dnes při vzpomínce mrazí.

Vyrazily jsme až pozdě odpoledne

Už při jedné z mých minulých návštěv hřbitova, kterou jsem absolvovala sama, jsem si všimla, že nedaleko našeho hrobu, přes uličku, přibyli noví zesnulí.

Tentokrát, 2. listopadu, jsem šla uctít památku rodičů, manžela i bratra opět v doprovodu své mladší sestry Jany.

Původně jsme se domlouvaly na brzké odpoledne, ale Janě do toho něco přišlo, a proto jsme se na hřbitov vydaly zapálit svíčky už skoro za tmy, nedlouho před zavírací hodinou.

Tajemná atmosféra

V tu dobu už na hřbitově skoro nikdo nebyl. Jakmile jsme prošly vstupní brankou, sestra se mi svěřila, že má zvláštní tísnivý pocit. Odbyla jsem ji s tím, ať nestraší, ale sama jsem se také necítila moc dobře.

Na hřbitově panovala v ten podvečer zvláštní atmosféra, zvýrazněná tím, že byla mlha. Člověk si tam najednou připadal jako na onom světě.

Postávaly jsme u hrobu a vzpomínaly

Do mlhavé tmy probleskovaly svíčky, čerstvě zapálené na většině hrobů. Jana se mě chytila za ruku, jako když jsme byly malé děti a ona u staršího sourozence hledala oporu.

Došly jsme k našemu rodinnému hrobu, zapálily jsme svíčky a chvíli tiše postály se vzpomínkami na naše milované rodiče. Sestra se mě stále pevně držela. Najednou mi stiskla ruku ještě silněji a šeptem se mě zeptala, jestli jsem také slyšela nějaké hlasy.

Slyšely jsme tlumené hlasy

Nejprve jsem ji chtěla opět trochu okřiknout, ale vzápětí jsem to zaslechla také. Šlo opravdu o dva hlasy, mužský a ženský. Nebylo možné jim rozumět, ale z tónu, kterým se vyjadřovaly, bylo znát, že se hádají.

Myslela jsem si, že se takhle potichu přou nějací další návštěvníci hřbitova, ale když jsem se rozhlédla kolem, zjistila jsem, že široko daleko nikdo není. To už jsem se začala bát stejně jako Jana. Ta navrhovala, abychom rychle odešly. Nic jsem proti tomuto nápadu nenamítala.

Vznášející se přízraky

Otočily jsme se a sestra tlumeně vykřikla hrůzou. Mně se naopak nedostávalo ani slov. V mlze přímo před námi, u toho nového hrobu, jsme totiž spatřily dva vznášející se přízraky.

Nikdy předtím jsem neviděla ducha mrtvého člověka, ale tak nějak jsem si ho vždy představovala. Nepřipomínalo to lidské postavy, ale spíš takové rozmazané fialové obláčky.

Stály jsme na místě jako přikované

Obě jsme se sestrou stály a fascinovaně se dívaly na ty přízraky. Nedokázaly jsme se pohnout z místa. Zdálo se ale, že duchové jsou neškodní a vůbec si nás nevšímají. Chvílemi to vypadalo, jako by útočili jeden na druhého.

Znovu se ozývaly ty hlasy, které jsme slyšely předtím. Teď už bylo jasné, že patří k přízrakům, na které se díváme.

Najednou byly pryč

Hlavou mi blesklo, že to jsou možná duše těch nedávno zesnulých, jejichž čerstvě vytesaných jmen jsem si předtím všimla na náhrobní desce. Ta hrůzná podívaná trvala možná pět minut. Potom se přízraky najednou ztratily.

Byla to zesnulá dvojice?

Po hlavní cestě někdo přicházel a Jana znovu málem vykřikla. Tentokrát to byl ale živý člověk, hrobník, kterého jsme obě od vidění znaly. Přišel nás upozornit na to, že bude zamykat vchod. Se sestrou jsme mu poděkovaly a rychle se vydaly ke vstupní bráně.

Obě jsme si přály být co nejrychleji pryč. Ještě předtím jsem se ho ale zeptala na ta dvě nová jména, aniž bych mu ale cokoli řekla o tom našem podivném zážitku. Hrobník odpověděl, že to jsou manželé, kteří zahynuli při autonehodě.

Sama na hřbitov už nechodím

Od toho zážitku se bojím na hřbitov chodit sama. Doprovází mě vždy sestra, která by tam také beze mě nešla. Nic podobného se nám od té doby už naštěstí nestalo a také tam už nechodíme za tmy.

Někde jsem pak četla, že po smrti nějakou dobu trvá, než se čerstvě pohřbené duše dostanou do jiného světa. To mi připadá jako nejlogičtější zdůvodnění těch tajemných a nevysvětlitelných věcí, které jsme s Janou onoho večera na hřbitově zažily. Doufám ale, že už ničeho takového nikdy znovu svědkem nebudu.

Ivana J. (67), Česká Lípa

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy se stane, že maminka odejde dřív, než bychom čekali. Ta moje zemřela v šedesáti letech. Pak se mi o ní začal zdát sen. Jednoho dne přišla smutná zpráva, že moje maminka a babička mých dvou synů už není mezi námi. Velice těžko jsem se s tím vyrovnávala – a tu najednou zasáhla vyšší moc. Nebo co to vlastně bylo? Silné pouto S maminkou jsme měly skvělý vztah, možná i proto, že mě měla
5 minut čtení
S manželem jsme byli před lety na služební cestě v Německu a druhý den jsme měli dál pokračovat vlakem. Naše plány nakonec změnil děsivý sen. Pokud nám hrozí vážné nebezpečí, dobré síly nám mohou poslat poselství, které plně oceníme až se zpětnou platností. Sama jsem něco takového zažila, takže vím, o čem mluvím. Varování před katastrofou Během spánku můžeme obdržet zprávy, které bychom n
3 minuty čtení
Když můj milovaný dědeček před dvaceti lety zemřel, rozezněl se v mé hlavě jednou za rok zvuk. Pokaždé na výročí dědova úmrtí. Na dědu mám jen krásné vzpomínky. Hrával na harmoniku, já jako malá před ním stála, a zatímco tahal vzduch do nástroje, já mačkala klávesy a tlačítka. Když jsem trochu vyrostla, daroval mi děda maličkou harmoniku. A začali jsme trénovat. Bohužel jsem nezdědila hudební s
3 minuty čtení
Pouliční lampa se rozblikala a já uslyšela kroky. Krásná dívka mě sledovala až ke mně domů. V knize o pražských strašidlech jsem se dočetla, co mohla být zač... Pamatuji si na první dny, kdy jsem se do pražského Podskalí přistěhovala. Hned jsem si tu magickou část Prahy prošla a zajímala se o historii tohoto místa. Je to nejstarší část našeho hlavního města. Podle starých legend a pražských pov
3 minuty čtení
Problémy se na mě navalily ze všech stran. Jediné, co mi dělalo dobře, byl les a zpěv ptáků. Pak jsem ale našla oázu zdraví v koutě cizí zahrady. V rodině jsme neměli žádné vážné zdravotní problémy, proto jsem ani nečekala, že by mě něco začalo předčasně trápit. Jenže jak se říká, každého si problémy jednou najdou. Tehdy přišly těžké časy. V práci se nám změnilo vedení a začalo peklo. Neustále
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.