Když si můj bývalý manžel našel po našem rozvodu mladší partnerku, cítila jsem se ponížená a chtěla mu to vrátit.
V manželství s Karlem jsem se už nějaký čas necítila dobře. Ta jeho láska a oddanost mě hrozně dusily a připadala jsem si jako pták lapený v kleci. Když jsem mu řekla, že se chci rozejít, hrozně ho to ranilo a nechápal proč.
Na jeho neustálé otázky a dotírání jsem byla už alergická a chtěla jsem mít rozchod brzy za sebou. Chovala jsem se k němu vážně odporně, nezasloužil si to, ale to vidím až dnes.
Nemohla jsem uvěřit svým uším
Tehdy jsem se nemohla dočkat, až budu volná a budu se moci svobodně nadechnout. Rozvod proběhl rychle a bezbolestně – tedy pro mě rozhodně, Karel se zhroutil a dlouho se nemohl s mým odchodem vyrovnat.
Zhruba po roce od rozvodu mi kamarádka řekla, že Karla potkala s naší společnou známou.
„Oni spolu chodí!“ líčila mi s vytřeštěnýma očima. „No jistě, co by, prosím tě, Hanka dělala s takovým páprdou…“ vymlouvala jsem drby své kamarádce. Později se ale ukázalo, že je to pravda.
Můj bývalý muž se vážně scházel s naší o deset let mladší známou Hankou. Rozpálilo mě to doběla!
Žárlivost se mnou cvičila
Nevím, co jsem si myslela. Nikdy by mě nenapadlo, že po mně přestane Karel tak brzy truchlit a najde si, navíc ještě mladší ženu. Cítila jsem se neskutečně ponížená a přiznám se, že jsem nejednou zkusila ten jejich dokonalý románek narušit. Zdálo se ale, že jsou skvěle sehraní, a hlavně si bezmezně důvěřují.
Haně jsem dokonce poslala e-mail z vymyšlené adresy s tím, že Karel stále miluje svou ženu a ji má jenom na chvíli, než ho žena vezme zpátky. Vůbec na to nereagovala. Dokonce ani Karel, čekala jsem, že mi třeba zavolá a pohrozí, abych toho nechala.
Měla jsem plán!
Chtěla jsem nějakou, jakoukoli reakci, ale oni veškeré mé pokusy ignorovali. Řekla jsem si proto, že musím vymyslet něco většího a zásadnějšího. Co jiného by mohlo srazit mého bývalého muže na kolena víc, než kdybych se znovu vdala?! Jenže kde vzít chlapa, který by si mě po krátké době vzal?
Byl jako moje loutka
V práci jsme měli takového moulu, který byl do mě už nějaký ten pátek blázen. Nebyl to ošklivý chlap, ale mně nic neříkal. Nebyla tam ta jiskra, pro účely msty bývalému se ale hodil skvěle. S Davidem, jak se můj kolega jmenoval, se dalo jednoduše manipulovat. Párkrát jsem se na něj usmála, letmo se ho dotkla a už mi zobal z ruky.
Zašli jsme na večeři, do divadla, občas byla nějaká ta procházka. Nebylo to špatné, ale na mě to byl až moc hodný chlap. Každopádně jsem se tu a tam nenápadně zmínila o svatbě a o tom, jak moc bych si přála zase se vdát a být něčí ženou.
Správné rozhodnutí
Netrvalo dlouho a David přede mnou skutečně poklekl. Souhlasila jsem, pochopitelně. Poslala jsem manželovi svatební oznámení a doufala, že se připlazí a bude prosit, abych to nedělala. Místo toho mi napsal, že mi moc přeje, abych byla šťastná.
Byla jsem vzteky bez sebe. Vdala jsem se za Davida, a i když to bylo zpočátku peklo, zvykla jsem si na něj. Dnes ho mám velmi ráda. Pravdu mu ale nikdy nepovím.
Veronika N. (54), Zábřeh