Před lety mi zemřela maminka. Vzala si život. Roky jsem se z toho dostávala, až jednoho dne jsem došla ke smíření.
Důvod jejího náhlého odchodu neznám. Nemám zdání, co ji trápilo natolik, že si vzala život. Jak se ale zdá, chce mi to říct teď, když už nežije. Našemu spojení se vyhýbám, mám totiž strach z toho, co by mi řekla.
Zbyl jen vztek a otázky
Zůstaly po ní jen vzpomínky. Nezanechala ani žádný dopis s vysvětlením nebo rozloučením. Prostě najednou nebyla. Každý z nás nesl odchod milované osoby po svém. Táta truchlil a já se zlobila.
Několik let byl ve mně šílený vztek. K tomu stovky otázek, na které mi nikdo nedokázal odpovědět. Tak moc jsem si přála vědět, proč si vzala život. Proč něco neřekla? Mohla jsem jí pomoci, ať už šlo o cokoliv. Její čin jsem roky považovala za zbabělý a sobecký.
Slyšela jsem její hlas
Po dalších letech se vztek přeměnil ve smutek a stesk. Přišly životní situace, kdy mi maminka velmi chyběla. Třeba když jsem se vdávala. Nebo když se mi narodila dcera. Myslela jsem si, že všechny tyto věci bude mamka prožívat se mnou.
Po nějaké době jsem pocítila, že jsem s tím smířena. Chyběl už jen kousek k odpuštění.
A právě v té době jsem měla pocit, že se se mnou snaží spojit. Častokrát jsem svém bytě slyšela její hlas. Nechtěla jsem na něj reagovat, vždy jsem před ním utekla. Mamka mi ale začala chodit i do snů. Jako kdyby mi chtěla říct, proč to udělala.
Jenže já už o to po tolika letech nestojím. Konečně jsem začala zase žít a za tou tragickou etapou jsem udělala tlustou čáru.
Něco mi chce říct
Moje dobrá kamarádka Vanda se věnuje numerologii a umí věštit. Vyhledala jsem ji a popsala celou situaci. Když mi řekla, že se se mnou maminka skutečně snaží spojit, nepřekvapilo mě to. „A co po mně chce? Teď? Po tolika letech?“ ptala jsem se.
„Máš možnost se s ní spojit,“ nabídla mi. „A když nechci?“ zajímalo mě. „Tak se může stát, že ti nedá pokoj. Může tě pronásledovat celý život,“ zmínila se kamarádka.
„Možná už chce navždy odejít, ale potřebuje k tomu tebe, aby ti sdělila, co ji zde drží,“ vysvětlovala mi. Málem se mi z toho rozskočila hlava.
Musím se tomu postavit
Nakonec jsem se rozhodla, že to celé budu ignorovat. Jenže k hlasům a snům se přidala čísla. Všude najednou vídám čísla 22 a 33. Podle kamarádky je to další signál, že se chce mamka se mnou spojit. „Naléhá hodně. Musíš se tomu postavit,“ vyzvala mě kamarádka.
„Já ale nechci. Odmítám znovu trpět a být nešťastná. Je to za mnou,“ odmítla jsem to dále řešit.
Čím víc se ale snažím mamku ignorovat, tím více ji všude vidím a slyším. Nakonec mi nezbude nic jiného než se s ní spojit. Já se ale strašně bojím. Nevím, co uslyším, co mi řekne a co to se mnou udělá.
Myslela jsem si, že už je to pryč, ale jak se zdá, musím minulost znovu otevřít.
Andrea O. (46), Praha