Do domu, kde jsem žila i se svou dcerou, přišla nová nájemnice. Působila velmi tajemně. Když jednoho dne zemřela, udělaly se mi podivné modřiny.

Dodnes nemám jasné vysvětlení pro to, co se u nás dělo. V panelákovém domě, kde jsem prožila většinu života, zemřela před časem jedna žena. A od té doby se mi přes noc dělaly podivné modřiny na těle. Dcera měla zase noční můry. Vše ustalo, když jsme se z domu odstěhovaly.

V tom domě jsem žila od narození. Nikdy se v našem bytě nedělo nic, co by mě mělo děsit. V dospělosti mi byt zůstal a já jsem neměla důvod stěhovat se pryč. Jednalo se o malý panelákový dům s několika byty. Znala jsem všechny své sousedy. Pak se ale jednoho dne do našeho domu nastěhovala nová nájemnice.

Dveře nikomu neotevřela

Žena působila tajemně. Chodila pořád zahalená a s nikým nemluvila. Ven vycházela jen večer. Přes den ji člověk neměl šanci potkat. Párkrát jsem se snažila o kontakt. Upekla jsem koláč a společně s mojí dcerou Nikolou jsme ji šly pozdravit.

Nikdy nám neotevřela. Jen jsme přes dveře slyšely, že za nimi stojí. Pochopila jsem, že o návštěvu nestojí, a tak jsem snahu o seznámení vzdala.

Zemřela

Měsíce plynuly a my jsme si na podivínskou ženu zvykly. Jednoho dne se k nám dostala zpráva, že ta tajemná žena zemřela. Prozradil to zápach, který se linul z jejího bytu. Bylo to poprvé, kdy jsem byla k něčí smrti tak blízko.

Před její dveře jsme daly květiny. A několik nocí nato se stala podivná věc.

Přes noc se mi udělaly modřiny

K ránu mě vzbudila dcera, že měla ošklivý sen. „Mami, zdálo se mi, že ta žena, co umřela, byla v našem bytě,“ začala Nikola. „To byl jen sen. Ta žena je mrtvá, takže u nás být nemohla,“ řekla jsem jí. Pak jsem vstala a šla do koupelny, abych si vyčistila zuby.

A v zrcadle jsem si všimla, že mám modřiny kolem krku a na pažích. Velmi mě to vyděsilo. Snažila jsem se vzpomenout si, co se v noci dělo. Ale věděla jsem, že jsem spala. Modřiny nebolely a během dne postupně zmizely. Jenže druhý den ráno tam byly znovu.

Kamarádce se stalo to samé

Když si toho všimla kamarádka Pavlína, která mi přišla hlídat dceru, vůbec jsem nevěděla, co jí mám říct. Myslela si, že jí tajím domácí násilí. Ten den u mě měla přespat, protože já jsem šla na noční směnu. Jaký šok jsme obě zažily, když i Pavlína měla ráno modřiny!

„Něco se ve tvém bytě děje,“ komentovala to. Dcera z toho byla hodně vystrašená. Navíc ji stále pronásledoval sen o zesnulé ženě. Opakovalo se to tak dlouho, až mě dcera přemluvila, abychom se odstěhovaly.

Nebylo to sice lehké, ale nakonec toho nelituji. Sotva jsme byt opustily, modřiny se mi přestaly dělat. Dceři se už nezdály ošklivé sny. Kamarádka si myslí, že to byl duch zemřelé nájemnice. I když na nic takového nevěřím, musela jsem jí dát za pravdu. Beztak jiné vysvětlení nemám.

Andrea S. (64), Brno