Dodnes mě hryže svědomí za podlost, které jsme se s kamarádkou dopustily. Za moji pomstu zaplatil jeden kluk životem.
Moji rodiče mě drželi hrozně dlouho zkrátka. Zatímco si ostatní v sedmnácti letech užívali mejdany, první kluky, sex a takové nezbytně důležité věci, já se jen učila a učila. Moji rodiče si totiž přáli mít doma doktorku.
Celkem bylo jedno, jestli medicíny, nebo práv, ale prostě doktorku. Nikam jsem tudíž ani nesměla chodit. A když už, tak v devět jsem musela být doma. A to diskotéky teprve začínají, takže jsem o tuto část mládí přišla.
První láska
Asi jsem na vysoké byla jediná panna široko daleko a byla jsem velmi naivní, co se kluků týče. Neměla jsem zkrátka žádné zkušenosti. V době studií jsem si dala jen se dvěma kluky malou pusu. Pomalu jsem to už považovala za špatné znamení, že mě nikdo nechce. Zato jsem vystudovala s červeným diplomem!
Bavit jsem se začala chodit až jako čerstvá koncipientka. V jednom tanečním podniku jsem potkala Dana. Bylo mu jedenatřicet a byl to vyhlášený svůdník, nebo spíš děvkař s velkým D. Já jako nezkušená naivka jsem samozřejmě okamžitě propadla jeho kouzlu.
Pro něj jsem byla jen jednohubka pro pobavení a jediné, co ho zajímalo, bylo vyspat se s holkou a pak ji opustit. Každopádně se na mě zaměřil. A měl to velmi snadné. Hned ten večer jsme se líbali a já se do něj zamilovala. On to samozřejmě tak nebral.
Vymyslely jsme lest
Já stále čekala, že se ozve, a asi jsem ho i uháněla. Mezitím jsem se samozřejmě doslechla, kde všude se bavil s jinými ženami. Jednou na diskotéce s Ančou, podruhé s Jarkou a potřetí s nějakou neznámou brunetou. Trápila jsem se k zbláznění.
Jednou jsme s kámoškou Marií dostaly super nápad, jak se mu pomstít za všechny holky.
Za to, jak se s nimi vyspí a nazdar… Marie mu zavolala a vydávala se za nějakou slečnu: „No, ahoj, já jsem ta, jak jsme se spolu vyspali před měsícem o víkendu,“ začala a čekala, zda se Dan chytí.
„Pamatuješ si to vůbec?“ zkusila to lstivě a sázela, že pokud o tom neví a není si jistý, bude mu hloupé sex popřít, aby netratil na své pověsti.
Nevěděl, oč jde
On vůbec nechápal, ale chtěl se sejít. „Počkám na tebe za hodinu tam, kde jsme si užili,“ řekla ještě Marie a zavěsila. Bydlel celkem daleko, takže měl co dělat, aby to stihnul.
My samozřejmě do žádné hospody nešly a čekaly, co se bude dít, až zjistí, že tam nikdo není. Stalo se ale něco, co naprosto změnilo můj a kamarádky život.
Telefon zazvonil. Dan volal, že už je na dálnici, že na místě bude za deset minut. Najednou hrozná rána a TICHO! Bylo jasné, že se stalo něco hrozného. Začaly jsme se klepat. Telefon byl od té chvíle vypnutý a pořád se ozývala jen hlasová schránka.
Můžeme za jeho smrt
Snažily jsme se jedna druhou přesvědčit, že si telefon jen vypnul. Druhý den v poledne mi ale volal kamarád, že měl Dan nehodu. Byl na místě mrtvý! Policie řekla, že měl v ruce telefon, jeden z prvních přenosných, a nezvládl řízení.
Moje kámoška byla půl roku na psychiatrii, neunesla tu vinu. A já? Od té doby jsem přestala chodit mezi lidi, protože si nezasloužím žít, když kvůli mé zhrzenosti přišel mladý chlap o život. Trápí mě to a zůstala jsem sama…
Martina T. (48), Cheb