Mezi mnou a tchyní vládla od první chvíle nenávist. Ze zoufalství jsem se šla poradit k věštkyni. Jak se ukázalo, její rada byla nad zlato.
Když jsem si Jirku brala, tchyně mi řekla: „Jirku si nezasloužíš. Budu tě sledovat. Jestli mu ublížíš, pocítíš můj hněv!“ Neměla jsem v plánu se hádat nebo intrikovat. Vždy jsem se ke tchyni chovala s úctou a pokorou.
Ona ale měla jasnou představu o tom, koho si její syn vzal. S přibývajícím časem se to ještě zhoršovalo.
Tak mě napadlo navštívit věštkyni. Našla jsem si ženu, která ve mně vzbudila důvěru. Vyložila mi karty, které jen potvrdily, jak velkou nenávist ke mně manželova matka cítí.
„To bude něco z minulého života,“ došla k názoru vědma a dodala, že by potřebovala fotku a pramínek vlasů mé tchyně.
Stará intrika
Za týden jsem byla se svým úlovkem u věštkyně zpět. Ta zapálila svíci, naaranžovala před ní křišťálovou kouli, foto tchyně a vlasy. „Ano, vy dvě se znáte už z dávných dob. Máte mezi sebou nevyjasněnou křivdu. Vidím tam vašeho manžela, kvůli vám ho zabili. Byla to zlá intrika, za kterou jste nemohla.
Jenže vaše tchyně se to nikdy nedozvěděla.“ Byla jsem bezradná a ptala se, co s tím můžu udělat? „Musíme vyčistit karmickou linii,“ řekla ta žena. „Nedělejte nic. Mějte jen otevřené srdce,“ radila dál, a já z toho nebyla vůbec moudrá. Mám čekat? Co když to bude trvat roky nebo do smrti?
Karma je čistá
Věštkyně znovu rozložila karty, aby nahlédla do budoucnosti. „Brzy přijde den, kdy bude váš manžel potřebovat vaši pomoc. To bude ta chvíle, kdy se karma změní!“ Odcházela jsem se zmatkem v hlavě. Mám se prostě nechat dál urážet a čekat? Celé léto jsem prožívala peklo.
Dcera byla malá, potřebovala jsem hlídání a tchyně mi to dávala „sežrat“. A pak měl manžel nehodu. Vypadalo to, že nepřežije. Spolu s jeho matkou jsme u něho stály ve dne i v noci.
Byla jsem vyčerpaná, ale připravená se o svého muže postarat i v případě, že zůstane na vozíčku.
Což se naštěstí nestalo. Jednoho dne jsem ale pocítila, že se ledy mezi mnou a tchyní prolomily. Najednou mi řekla: „Už toho máš dost, běž, a odpočiň si, já se o Jirku postarám!“ Uplynulo dvacet let a s tchyní vycházím od té chvíle báječně.
Karla (57), Břeclav