Domů     Dospělý syn bydlí doma, ale nepřispívá
Dospělý syn bydlí doma, ale nepřispívá
6 minut čtení

Ocitla jsem se bez příjmu, ale synovi si netroufám říct o peníze. Přestože je v práci úspěšným manažerem, celou domácnost financuji sama. Potřebovala bych, aby mi byl oporou.

S manželem jsme se rozvedli před dvanácti lety, našel si mladší. Máme syna, který je dávno dospělý, letos mu bude dvaatřicet. Mám nekonfliktní povahu a bojím se mu cokoli říct. V dětství býval hodný, i když poněkud tvrdohlavý, a to mu zůstalo dodnes.

V práci se mu daří, je manažerem v počítačové firmě. Nikdy neřekl, kolik vydělává, ale myslím, že má slušný příjem. Kupuje si značkové oblečení, potrpí si na kvalitu. Každý den mu připravuji večeři, nakupuji jídlo, aby bylo doma všeho dostatek. Syn mi občas dá nějaký menší obnos, ale většinou zapomene.

Někdy koupí i něco k jídlu, na domácnost však pravidelně nepřispívá. Bydlíme v domku, který vlastníme jen z poloviny, druhou půlku zdědil bratr. Máme každý vlastní vchod, takže si navzájem nepřekážíme.

Přišla jsem o práci

Syn má v podkroví dva pokoje s koupelnou, v jednom bydlí, ve druhém má pracovnu, která vypadá spíš jako skladiště počítačů. Ten druhý pokojík pár let pronajímal nějaké slečně, peníze si ovšem nechával pro sebe. Syn pračku nemá, tak mu peru i prádlo. Mám syna ráda a přeji si, aby byl spokojený.

Před pár měsíci se bohužel vše změnilo. Teď mám strach o budoucnost a nevím, co dál. Dostala jsem v práci znenadání výpověď, což mě úplně odrovnalo. Jsem mírná povaha, přesto, nebo možná právě proto mě kolegyně vyštípaly. Mám rok před důchodem a nemůžu najít nové zaměstnání.

Pracovala jsem celý život ve školství jako vychovatelka v družině. Mám pedagogické vzdělání a myslela jsem si, že už to v poslední práci do důchodu nějak vydržím. Bohužel jsem se přepočítala.

Teď nemohu nic sehnat, všechny školy v okolí mají plno a nikoho nehledají. Ptala jsem se všude, kde se dá.

Naskytlo se mi jen jedno místo, hodinu cesty od domova, ale to ztroskotalo na tom, že neumím s počítačem. Měli tam totiž elektronickou evidenci žáků. Byl to speciální program, kde se zaznamenávaly příchody a odchody a já jsem se bála, že to nebudu umět.

Paradoxem je, že můj syn je počítačový odborník, ale jak pracovat s počítačem mi neukáže.

Kdyby mě naučil alespoň něco, měla bych větší šanci. Samozřejmě základní věci znám, ale běžně používám jen e-mail a nic moc víc jsem dosud nepotřebovala. Pokud mám s počítačem problém, opraví to, ale nic mi nikdy nevysvětlí. Raději se ho už ani neptám.

Jak to všechno zaplatím

Elektřinu, vodu a hlavně vytápění v našem domě, které je z těchto výdajů nejdražší, platím ze svého. Dokud jsem měla stálý příjem ze zaměstnání, i když ne nijak velký, tak jsem všechno utáhla. Žiji skromně, ale skoro nic jsem neušetřila, takže nemám už žádné rezervy.

Synovi si o peníze říct netroufám a stále doufám, že to nebude nutné. Napadlo mě pronajmout ten druhý pokoj v podkroví, kde má syn uskladněné počítače, musel by ho vyklidit, ale to by se mu asi nelíbilo. Tím bych alespoň mohla získat nějaké peníze na pokrytí provozu domu.

Syn toho moc nenamluví, do života se mu nepletu. Teď bych ale potřebovala nějakou oporu, potřebuji překlenout jen jeden rok, než budu mít nárok na důchod. Občas něčím přispěje, nedávno koupil sekačku na trávu, ale trávu na zahradě sekám sama.

Před několika měsíci jsem objednala nová plastová okna, protože máme na domě ještě stará dřevěná, ale to jsem ještě netušila, že přijdu o příjem. Teď na ně nemám peníze.

Před důchodem

Syn přijde z práce, dám mu večeři a pak se odebere nahoru do pokoje. Mluvíme málo, ptám se ho, co mu mám uvařit, nebo jestli nepotřebuje vyžehlit košili. O jeho práci toho moc nevím, občas se zmíní, že byl na pivu s kolegy, nebo že mají školení. Je spíš introvert, počítače jsou mu jak prací, tak i koníčkem.

Občas hraje počítačové hry. Moc se mi nesvěřuje a já nechci vyzvídat. Je mi trapné mu říct, aby mi posílal nějaké peníze na účet pravidelně, každý měsíc. Nemůžu doufat, že ho to samotného napadne. Vždy jsem to byla já, kdo se o všechno postaral.

Spíš jsem se mu vždycky přizpůsobovala a snažila se, aby byl spokojený. Ale teď to na mě všechno padá a potřebuji někoho, kdo se postará, když já nebudu moct. Až mi přiznají důchod, bude to zase jako dřív, ale tento rok potřebuji nějak přežít.

Jak mu to říct?

Vůbec se mi do toho nechce, ale budu to muset probrat se synem a najít nějaké řešení. Bojím se, aby se nerozzlobil, přece jen, je po svém otci, a když se mu něco nelíbí, nemám šanci ho o tom přesvědčit.

Ale je to přece i jeho domov, je třeba, aby si uvědomil, že tady nemusím být navěky a nebudu se o něj pořád starat jako o malého. Dům potřebuje i opravy, ale vždy ho musím hodně přemlouvat, aby se k něčemu odhodlal. Když sedí u počítače, nevidí a neslyší. Jako by ho vůbec nezajímal okolní svět.

Chápu, že se snaží dělat kariéru a vše obětuje své práci, ale když už je úspěšný, měl by se zajímat více o dům a taky o mě, připadá mi, že mě bere jako samozřejmost, že tu vždy budu pro něj a pro jeho pohodlí.

Nechci ho rozčílit, nerada se hádám, ale takhle už to dál nejde.

Snad se mi podaří se synem o tom promluvit a vyřešit to. Sbírám k tomu odvahu, protože už přestávám věřit, že nějakou práci najdu. Všude už dnes chtějí, abych uměla pracovat s počítačem a já si na to netroufám. Vždyť si netroufnu říct ani synovi, aby mě něco naučil.

Ludmila (60), Domažlice

Související články
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nejkrásnější den v mém životě
skutecnepribehy.cz
Nejkrásnější den v mém životě
Způsob, jakým jsem se kdysi seznámila s manželem, byl velmi originální. Přijala jsem pozvání na oběd od neznámého muže. Pamatuji si, že když jsem se toho rána před třiceti lety probudila a otevřela okno, zjistila jsem, že prší a mě čeká uplakaný pracovní den. Došla jsem do práce, pustila se do rozpracovaných úkolů a v poledne jsem se chystala jít na oběd. Než nadešla obvyklá
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
historyplus.cz
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
Zástup mužů, žen i dětí se ubírá ke kostelíku na hradišti Libice. Od násilné smrti knížete Václava právě uplynulo 60 let, chtějí uctít jeho památku. Netuší, že je již brzy čeká podobný osud jako přemyslovského světce a mučedníka… Rodu Slavníkovců se ve 2. polovině 10. století daří. Ovládá většinu území dnešních východních a severovýchodních Čech,
S novou kolekcí Baťa Barefoot objevíte, co je to skutečná chůze
iluxus.cz
S novou kolekcí Baťa Barefoot objevíte, co je to skutečná chůze
Baťa barefoot je synonymem odvahy zpomalit, vnést do života jednoduchost, více hodnot a méně zbytečností – a především dopřát si větší svobodu při chůzi. S novou kolekcí nás zve Baťa opět do Památn
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
epochalnisvet.cz
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
K zemi se snáší hustý déšť. Před vlhkem není úniku, znavení a hladoví Angličané se choulí chladem. Mluví šeptem, nebo mlčí. Král ostatně nařídil ticho.   Vstal za rozednění, nechal se obléct do zbroje a zúčastnil se mše. Anglický král Jindřich V. (1387–1422) je během ní pohroužen do sebe. Nemá před sebou pěkné vyhlídky. Francouzské
Rychlý čočkový salát s tuňákem
tisicereceptu.cz
Rychlý čočkový salát s tuňákem
Lehký luštěninový salát je chutný teplý i studený. Potěší jako rychlá večeře. Potřebujeme 1 hrnek čočky tuňák ve vlastní šťávě rajče 1 plechovka kukuřice čerstvá bazalka sůl čerstvě mletý
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Rituální dýka athame: Co dokáže mocný nástroj moderních čarodějů?
enigmaplus.cz
Rituální dýka athame: Co dokáže mocný nástroj moderních čarodějů?
Rituální dýka athame je v současnosti hojně využívaný nástroj moderní obřadní magie. Za jejich rozšířením stojí zejména prominentní britský wiccan Gerald B. Gardner, který se při svém působení v Malaj
Bílé zuby po domácku: Jako nejšetrnější se ukazuje kokosový olej, zázraky ale nečekejte
epochaplus.cz
Bílé zuby po domácku: Jako nejšetrnější se ukazuje kokosový olej, zázraky ale nečekejte
Málokdo má to štěstí, že se narodí s chrupem hollywoodské hvězdy. Zubní kartáček a pasta jsou samozřejmě základ, ale většinou to nestačí. Jak si tedy vybílit zuby doma, aniž byste skončili u zubního lékaře s poškozenou sklovinou? Kdysi se lidé při koupi koně dívali na zuby, a to mnohdy rozhodlo, zda do něj investují nebo
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
epochanacestach.cz
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
Každá významná událost, ať už narozeniny či rozlučka se svobodou, představuje rovnici s několika proměnnými. Cílem je vždy stejný výsledek: vytvořit zážitek s takovou hustotou, aby se nesmazatelně zapsal do paměti. Mnoho pokusů však končí jen jako běžný večer s vyšším rozpočtem. Rozdíl mezi pouhou konzumací a skutečným prožitkem přitom spočívá v precizním řízení všech
Gen, chránící mozek před olovem, zřejmě stál za rozkvětem lidské inteligence
21stoleti.cz
Gen, chránící mozek před olovem, zřejmě stál za rozkvětem lidské inteligence
Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu zkoumali míru vystavení toxickému olovu, které poškozuje lidský mozek, u zástupců raných lidí, lidoopů a neandertálců. Zjistili, že drobná genetická změna ch
Burešová: Láska zmizela, přišel boj o majetek
nasehvezdy.cz
Burešová: Láska zmizela, přišel boj o majetek
Ještě nedávno působili herečka Eva Burešová (32) ze seriálu ZOO a kuchař Přemek Forejt (38) jako sehraný pár. Jenže stačila chvíle a je všechno jinak. V současnosti se spekuluje, že jejich vztah p
Co dělat, když už ani kafe nezabírá
nejsemsama.cz
Co dělat, když už ani kafe nezabírá
Syndrom vyhoření může potkat každého. Je znamením, že chvíle volna by měly mít čestné místo v diáři. Ze začátku to přikládáte přemíře úkolů a starostí. Ale změna nepřichází, ani když si odpočinete. Může jít právě o syndrom vyhoření. Kde se vzal, tu se vzal… Pojem „syndrom vyhoření“ naše babičky neznaly. Ani nemohly, protože teprve nedávno, v roce 2019,