Mám své dvě děti a jednoho nevlastního syna. Dělala jsem mu macechu pouze sedm let, on mi teď říká maminko a jeho děti babičko!
Někdo má vnoučat poskrovnu, nebo si stěžuje na jejich nezájem. Tohle já říct nemohu. Dětí mám kolem sebe jako smetí!
Když jsem se vdávala, bylo mi dvaadvacet let, manžel byl o třináct let starší, byl rozvedený a měl tehdy, když jsme se brali, čtrnáctiletého syna Matěje.
Ten kluk byl jako jedináček docela rozmazlený, všechno se točilo kolem něho, ale jinak byl docela hodný. Měla jsem ho ráda a celkem rychle jsme si k sobě našli cestu.
Trávil s námi každý druhý víkend, jezdili jsme na výlety, rozuměl si i s mými dětmi, když se nám narodila nejprve Adélka a dva roky po ní Kubík. Uměl si s nimi moc hezky hrát a někdy je i na chvíli pohlídal.
Děti chtěly babičku
I když byl o tolik starší, měl ke svým sourozencům hezký vztah a já jsem za to byla ráda.
Když jsem po sedmi letech manžela opustila, jelikož jsme si vůbec nerozuměli a nejspíš se projevil i poměrně značný věkový rozdíl, tak jsem i nadále udržovala s Matějem skoro mateřský kontakt.
Často jsme se sice nevídali, zato jsme si psali – k svátku, narozeninám, k Vánocům. Věděla jsem tudíž, že se oženil a narodily se mu dvě děti. K zásadnímu zlomu došlo před dvanácti lety.
Matějova matka zemřela, a tak se Matěj najednou objevil u mých dveří. Že by mi prý chtěl ukázat své dvě malé děti, svou ženu a že jim o mně hodně vyprávěl, protože jsem pro něho byla vždycky ta nejlepší macecha na světě a skvělá druhá máma.
Vlastní jsou vlastní!
S dětmi i jeho manželkou jsme si porozuměli a já neviděla problém v tom, že si občas vezmu jejich děti na víkend a užiju si je na zahradě své chalupy.
Vybudovali jsme si tak postupně hezký vztah a ony mi začaly říkat „babičko Haničko!“ Tak tomu bylo několik let, pak se ale narodilo dítě Adélce – a po ní i Kubíkovi.
Najednou jsem byla zavalená dětmi a nevěděla, o které z nich se mám dříve starat. Všechny jsem je měla ráda, i když Adéla a Kuba byly moje vlastní, Matěj nevlastní, přesto přes všechno jsem to dál koulela, jak se dalo.
Jsem na roztrhání
Jenže člověk nemládne. Už nemám síly jako tomu bylo dříve. Ráda bych si odpočinula nebo si četla knihu. Místo toho se Adéle narodilo druhé dítě a já jen trnu, kdy do toho praští znovu Kuba.
Ovšem polil mě studený pot, když mi Matěj se svou ženou nadšeně vyprávěli, že by si rádi dopřáli ještě třetího drobečka. Už jsem si říkala několikrát, že budu muset Matějovu rodinu nějak omezit, abych měla čas na své vlastní vnuky, ale copak to jde?
Když v pátek večer zastaví Matějovo auto před mou chalupou a z nich vyběhnou Kačenka s Matýskem, vrhnou se mi kolem krku a volají nadšeně: „Babičko, naše milovaná, my se na tebe tolik těšili!“ A tak je ze mě babička na plný úvazek. A bude nejspíš do té doby, dokud nepadnu únavou a vyčerpáním!
Hana (69), Prostějov