Miloše jsem milovala, ale nebyla jsem slepá. Dobře jsem věděla, že si ho musím hlídat. Otáčel se za každou sukní.
Když si mě bral, sliboval lásku, věrnost a štěstí na věky věků. Ta horlivost v ujištění mě samozřejmě varovala. Zvláště, když jsem viděla, jak pokukuje mlsně po družičkách. „Hochu, s tímhle je teď konec,“ varovala jsem Miloše.
„Máš jednou ženu, a to ti musí stačit. Jinak udělám ostrý řez!“
Nepřestal
Smál se, prý něco takového už bylo zfilmováno, hned věděl. Já to tak nemyslela, na skalpel ani nůž mi nepřišla mysl. On mi ten film připomněl. Nechala jsem ho při tom, usoudila jsem, že to může působit jako preventivní opaření.
Jenže Miloš na to už po měsíci od svatby zapomněl a rozhlížel se, jako by byl svobodný a na lovu. Vypadala jsem jako žárlivka. Ale mě dopalovalo, že chlap, který vám dá slovo, ho nemíní vážně.
Přitvrdila jsem
„Udělám ti takovou ostudu, že budeš do konce života chodit kanálama!“ přitvrdila jsem. Opravdu jsem ho milovala, ale dost špatně odhadla. Pořád se kolem točily nějaké kamarádky, které prohlašoval za kolegyně, jimž jenom radí a pomáhá.
To, že se před nimi natřásá jako kohout, si nejspíše neuvědomoval, stejně jako to, že to vidím já.
Varování se smál
„Nedělej to!“ několikrát jsem ho varovala, když už to bylo až moc okaté. „Nic se přece neděje,“ uklidňoval mě. „O to přece nejde, mně to vadí, mě to zraňuje!“ oponovala jsem mu. Vrtěl hlavou, jako že tomu nerozumí.
Nesnížila jsem se k tomu, abych mu šacovala kapsy nebo hledala nějaké důkazy v jeho telefonu. Marta, moje kamarádka, mi taové věci radila. „Chlap je neřízená střela, toho si musíš umět ohlídat,“ hučela do mě. „A ty takové věci děláš?“ divila jsem se.
Souhlasně kývla. „Hned víš, na čem jsi!“
Nechci ho předělat
Nejsem blázen, abych Miloše předělávala. Ono by to pak nefunovalo a chlapa stejně nepředěláte. Jen jsem chtěla, aby už přestal myslet na jiné ženské, když mě má doma. On je jinak pozorný, kytky mi nosí i ve dnech, kdy zrovna něco nevyvedl.
Sousedka nad tím kroutí hlavou. „Mně ten můj jakživo kytku nepřinesl,“ postěžovala si. To, jaké s ním mám na druhou stranu trápení, jsem jí raději neřekla. Je to příjemná ženská, ale strašně ukecaná. Poví i to, co neví.
To se stát nemělo
Jenže pak se stalo, že Miloš odešel na firemní večírek. Nevzal mě s sebou, protože jsem byla nachlazená a nechtěla jsem riskovat. Jenže pustit ho samotného byl ještě větší risk, jen jsem to neodhadla. Jen jsem si říkala, že snad z toho nic nebude.
A s takovou myšlenkou jsem i usínala. A zdál se mi krásný sen, jak se procházím po nějaké rozkvetlé louce, kolem jsou přenádherní motýli. Odlétli, když mě probudil šramot v předsíni. Miloš měl evidentně problém s pohybem nebo orientací.
Slib nedodržel
Vrátil se až pozdě k ránu. Dal si sprchu a šel si lehnout. Když se naše oči potkaly, tak uhnul pohledem. Nevěstilo to nic dobrého. Takhle se ještě nikdy nechoval. Ale já jsem mlčela, nechtěla jsem, aby mi něco říkal, nechtěla jsem nic vědět. Jen jsem tušila, že se něco stalo.
Něco, co se vůbec nemělo stát. Možná to tak cítil i Miloš, když byl tak zaražený. Určitě se brzy dozvím, k čemu došlo. V jeho podniku jsou dobré duše chtivé senzace, určitě mi někdo zavolá. Ze soucitu. Ze soucitu? Ať s tím jdou k šípku!
Bude toho jednou litovat
Hlas té slečny jsem neznala, ale hned jsem ani nepochopila, proč mi pokládá otázku: „Proč bráníte Milošovi v rozvodu?“ „Cože?“ zařvala jsem bolestí. „My se chceme vzít,“ oznámila mi ta slečna.
Miloš napřed zapíral, pak přiznal, že to byl úlet, ale rozvádět se nechce. „Ale já chci!“ křičela jsem. A tak místo slibované ostudy jsem podala žádost o rozvod.
Simona K. (53), Třinec