Také přátelé si někdy dokážou velice ublížit. Otázka je, co pak dál… Definitivně se rozejít, nebo hledat cestu k odpuštění? Musí o to ovšem stát obě strany.
Telefon chvíli vyzvání, pak v něm cvakne a ticho. Sylva mi hovor opět „vytípla“. Zdravý rozum mi napovídá, že to nemá smysl zkoušet dál. Kamarádka je prostě zaťatá, i když by to mělo být naopak. Ta poškozená jsem já!
Dvě důvěrnice
Se Sylvou jsme se potkaly na jednom odborném semináři před více než třiceti lety. Byly jsme stejně staré, měly podobně velké děti a mnoho dalších společných věcí. Padly jsme si zkrátka do oka a vídaly se často a pravidelně.
Život nám přinášel různá úskalí a my si vzájemně dělaly vrbu. Bylo skvělé se někomu „vyzpovídat“ ze všech svých radostí a smutků. Staly se z nás důvěrnice, které se dokázaly navzájem trpělivě vyslechnout.
Ze dna až na vrchol
Před časem jsem prodělala dost těžké období. Zemřeli mi rodiče i partner. Navíc děti dospěly a odešly žít svůj život. A aby toho nebylo málo, přišla jsem ve finále i o práci. Byla jsem na dně, ze kterého mě doslova katapultovala nová láska.
S Pavlem jsme se, od prvního okamžiku, co jsme se potkali, magicky přitahovali. Zamilovala jsem se jako puberťačka a byla šťastná.
Nemáš šanci
Od začátku se mi zdálo, že Sylva moje výbuchy štěstí snáší dost špatně, a pořád mi říkala, že ten vztah nemá šanci. Věděla jsem, že je sama, že má starosti, a snažila jsem se své „výlevy štěstí“ před ní krotit. Jenže moje zamilovanost byla nepřehlédnutelná.
Pěkný podraz
Samozřejmě že žádné štěstí není stoprocentní. Také náš krásný vztah s Pavlem měl trhlinu, byl ženatý. Oba jsme věděli, že jednou musí přijít zásadní rozhodnutí. Zatím jsme ale svůj vztah tajili. Věděla o něm jen Sylva. A ta nás „napráskala“ jeho manželce. Byla z toho velká aféra, která zatřásla vším kromě našeho vztahu.
Nevím proč
Když se přehnala největší bouře, chtěla jsem si v klidu se Sylvou promluvit. Nechápala jsem, proč to udělala. Místo toho, aby se mi omluvila, že zradila naše kamarádství, a vysvětlila mi to, přešla do útoku.
Prý nedovede žít ve lži a moje „avantýra“ jí připadala nemorální. Ohromilo mě, že něco takového tvrdí žena, která byla známá vždy svým volnomyšlenkářstvím. Hádat jsem se ale nechtěla. Vypadalo to, že moji „mírovou“ nabídku přijímá.
Už to řešit nebudu
Sylvu jsme pak potkali na autobusové zastávce. Když nás spolu viděla, úplně nadskočila. Pavel dostal nápad, pozvat ji na mé narozeniny. Mělo to být gesto, aby pochopila, že se na ni nezlobíme a odpustili jsme jí. Vůbec na to ale nereagovala. Moc mě to mrzí.
V životě ale vždy bývá něco za něco. Ztratila jsem kamarádku, ale získala krásnou lásku.
Marta V. (52), Kroměříž
