Po rozchodu s přítelem jsem se těšila, jak se přestěhuji do nového bytu, kde budu mít čas
dát se dohromady. Místo klidu však prožívám děs.
Tajemná skvrna na zdi se objevila znenadání a s každým dnem rostla, až nabyla podoby ženské postavy. Od té chvíle, kdy jsem ji objevila, jsem se doma necítila v bezpečí. Zdálo se mi dokonce, že se v noci skvrna hýbe…
Ráno tam byla zase!
Našla jsem ji v obývacím pokoji na zdi týden poté, co jsem se nastěhovala do nového bytu. Byla veliká zhruba jako polovina mé dlaně. Nakoupila jsem brusný papír a barvu se štětcem. Povrch jsem oškrabala a na místo skvrny jsem nanesla novou barvu.
Vše trvalo sotva pár minut. Myslela jsem si, že je tím problém vyřešen. Ráno druhého dne mě však čekalo nemilé překvapení.
Nabývala na velikosti
Skvrna byla na svém místě a připadala mi ještě větší. Zkoumala jsem ji a nechápala, jak je možné, že se tam zase objevila. S hlubokým povzdechem a vnitřním nepokojem jsem udělala to samé, co předchozího dne.
Další den však byla skvrna opět na svém místě a byla zase o kousek větší. Připomínala svou velikostí lidskou hlavu. Přinesla jsem z předsíně obraz, který jsem zavěsila na místo, kde byla skvrna.
Děsivá záhada
„Teď si může dělat, co chce, už ji nebudu mít na očích,“ pomyslela jsem si. Jenomže hned příštího dne jsem zjistila, že se skvrna vertikálně protáhla a tečou z ní dva pruhy, které překonaly rám obrazu. Byla to zkrátka záhada.
Měnila svůj tvar
Skvrna rostla. Den ode dne byla větší a její tvar se měnil. Jednou vypadala jako schoulená postava, jindy jako stojící postava připravená vykročit ze zdi. Následující noci jsem se vzbudila kolem půlnoci.
Nějakou dobu jsem se převalovala z boku na bok a bylo mi jasné, že spánek je v nedohlednu.
Pokaždé, když jsem nemohla spát z jakéhokoliv důvodu, šla jsem do kuchyně, otevřela ledničku a jedla. Váhu z koupelny jsem proto raději odklidila do sklepa, abych se na ni nemusela dívat.
Popadla jsem v lednici limonádu a ukrojila si kousek dortu, který zbyl z minulého dne. Žvýkala jsem ho v ústech a chodila po pokoji z jednoho konce ke druhému.
Zaplavil mě strach
Po chvilce jsem se zastavila před skvrnou. Okraje slabounce světélkovaly a skvrna na zdi budila dojem, že se hýbe. Chvíli jsem kontury skvrny pozorovala a nebylo mi dobře po těle. Po zádech mi přeběhl mráz. Už ani nevím, jak jsem se dostala do postele.
Probdělá noc
Když jsem si zase lehla, přehodila jsem si přes hlavu peřinu, pokrčila jsem nohy v kolenou a přitáhla si je až k bradě. V této poloze jsem zůstala nehybně ležet. Spánek nepřicházel a já si musela přiznat, že se ve vlastním bytě začínám bát.
„Ještě zbývá, aby se tu začaly ozývat nějaké hrůzostrašné zvuky,“ napadlo mě. Do rána jsem té noci už oka nezamhouřila.
Nešlo mi to na rozum
Následující dny se skvrna rozpíjela do stále většího prostoru a tvarem připomínala ženskou vysokou hubenou postavu. Děsilo mě to, ale nevěděla jsem, co si s ní počít. Ale nepolevovala jsem.
Můj boj se skvrnou pokračoval. Rozhodla jsem se celý prostor přetapetovat. Když jsem své dílo konečně dokončila, spokojeně jsem si oddychla. Moje úleva však trvala jen krátce. Když bylo hotovo, na tapetě se objevila mokrá skvrna a já byla zase tam, kde dříve.
Ze zdi vystoupilo vodnaté monstrum
Dva dny poté jsem se vrátila z práce a měla jsem špatnou náladu. Napustila jsem si vanu, nasypala do ní množství nejrůznějších přísad a ponořila se celá pod vodu s bohatou pěnou. Ve stejném okamžiku ze skvrny ve vedlejším pokoji vystoupila postava.
Celé to tekoucí vodnaté monstrum se přibližovalo dlouhými kroky k vaně. Vynořila jsem se právě v okamžiku, kdy se ta postava sklonila nade mnou. Vyplašeně jsem vykřikla. Její prsty se dotkly mého krku a prudce ho sevřely. Vodnatá nestvůra mě tlačila dolů pod hladinu.
Zažila jsem šok
Kopala jsem, celé mé tělo se bránilo. Boj trval jen několik vteřin, pak se vodnatá postava vrátila do obývacího pokoje. Byla jsem v šoku. Kdybych měla někoho, ke komu bych mohla jít, okamžitě bych si sbalila věci a z bytu odešla. Jenže rodiče bydlí na druhé straně republiky a žádnou blízkou kamarádku nemám.
Dávná tragédie
Hned další den jsem udělala razantní opatření. Stěna se skvrnou nebyla nosná, takže jsem ji jednoduše nechala zbourat. Místo ní můj byt ozdobily okrasné květiny na policích.
Zedník, který měl v malém městečku o všech domech slušný přehled, mi vyprávěl, že se v tomhle bytě kdysi utopila ve vaně dívka. Okolnosti případu prý nebyly nikdy uspokojivě vyřešeny.
Jak dlouho to ještě vydržím?
Na druhý den jsem se zpíváním zalévala květiny. Vodu jsem nabírala v koupelně, když vtom jsem zůstala stát jako přimrazená. Nad vanou se objevila skvrna velikosti poloviny lidské dlaně.
Už tu je několik týdnů, a i když se to nezdá, pomalu, ale jistě se zvětšuje. Asi mi nezbude nic jiného než změnit bydlení.
Hana S. (45), západní Čechy