Nikdy bych nevěřila, že se stane takový zázrak. To, co se v našem mládí ztratilo, se zničehonic objevilo rok po manželově smrti.

Prožila jsem krásné a šťastné manželství. V Radkovi jsem našla hodného partnera a milujícího tatínka našich dvou dětí, na které jsem právem hrdá. Jediné, čím mě Radek zarmoutil, byla jeho předčasná a naprosto nečekaná smrt. Bylo mu pouhých padesát tři let, když mě opustil.

Srdce ho zradilo

Manžel byl hodně zaneprázdněný, kromě své firmy měl ještě další boční výdělky ve firmách svých známých. Všichni jsme mu říkali, že to s prací přehání. Ale on na nás nedal. Infarkt byl natolik silný, že manžel neměl šanci.

Vyznání lásky

Když jsem se vzpamatovala z bolesti a šoku, nalézala jsem útěchu ve vzpomínkách. Prožili jsme toho opravdu hodně, takže těch okamžiků a situací, které jsem si připomínala, bylo velké množství.

Vybavila se mi mimo jiné také jedna příhoda z doby, kdy jsme spolu začali chodit. Tehdy mi Radek napsal dlouhý dopis s krásným vyznáním – tedy alespoň to tvrdil.

Já ten dopis totiž nikdy nedostala. Nejprve mě podezříval, že ho jen tak zkouším, ale pak pochopil, že se to psaní opravdu zatoulalo.

Prostě zmizelo

Pátrání na poštách – jak na té, odkud dopis posílal, tak na té v mojí ulici – bylo marné. Často mi to pak připomínal se slovy, že tak krásná slova už asi nikdy nedá dohromady.

Mluvila z něho láska a mládí. Mrzelo mě to, ale společně naplno strávená léta byla lepší než tisíce napsaných vět.

Bylo to jeho písmo!

Stalo se to přesně na den prvního výročí Radkovy smrti. Byla jsem už dva týdny předtím smutná, jako by se najednou zase vrátila bolest, kterou jsem zažila před rokem. Toho dne jsem v poštovní schránce vedle obvyklých letáků našla také zažloutlý dopis. Poznala jsem okamžitě Radkovo písmo a rozrušením jsem málem omdlela.

Přečetla jsem ho snad stokrát

Ano, byl to ten ztracený dopis, který mi poslal manžel ještě za svobodna, s razítkem z tehdejší doby, kde bydlel. Obsahoval sedm hustě popsaných listů, za které by se nemusel stydět žádný romantický básník.

Celý ten den jsem pak proplakala, částečně lítostí, částečně radostí. Dopis jsem si přečetla snad stokrát, až jsem ho znala nazpaměť.

Znovu se sejdeme

Dodnes věřím tomu, že Radek odněkud z nebe zařídil, aby mi po své smrti dal najevo, jak moc mě miloval. Beru to jako krásný a tajemný zázrak. Kde ale ten dopis našel? To se určitě jednou dozvím – až nastane můj čas a odejdu za svým milovaným mužem.

Anna M. (70), Prostějov