Pokud někdo opravdu miluje, nemůže ho zastavit ani smrt. Moje velká láska nade mnou stále drží ochrannou ruku, i když už tu dávno není.

V době dospívání jsem si příliš nevěřila. Patřila jsem k těm neprůbojným, uzavřeným typům. Ve třídě jsem byla spíš za šedou myšku, co sedává sama v koutě.

Taková obyčejná holka

Nebyla jsem ten typ holky, za kterou by se kluci na ulici otáčeli. Měla jsem dlouhé vlasy nevýrazné hnědé barvy, které jsem nosila zapletené do dvou copů.

Postavu jsem měla tak akorát, vysoká jsem byla průměrně. Byla jsem prostě normální obyčejná holka, co tajně toužila po nějaké romantické lásce.

Našel si ke mně cestu

Jenže jsem byla hodně nesmělá. Už jsem byla téměř smířená s tím, že mě žádná středoškolská láska nepotká, když se v posledním ročníku před maturitou najednou našel kluk, který moji plachost překonal.

Jmenoval se Tomáš a nejprve mi psal tajně básničky. Pokaždé mi je vložil do kapsy u bundy v šatně. Neměla jsem nejmenší tušení, od koho by mohly být. Dělaly mi však velkou radost a zvedly mi sebevědomí.

Kdo je tajemný ctitel?

Byla jsem rozhodnutá přijít záhadě o neznámém ctiteli na kloub, a tak jsem v následujících týdnech pozorovala kluky z naší třídy. Nakonec jsem si všimla právě Tomáše.

Co chvíli se na mě nesměle usmál. Bylo to jasné – tím autorem byl on. A tak jsem se v maturitním ročníku změnila, jak se říká, ze zakřiknuté šedé myšky v krásnou sebevědomou labuť.

Dali jsme si slib

O svatém týdnu jsme se společně učili k maturitě. Zkoušku dospělosti jsme oba zvládli bez problémů. Udělali jsme i testy na vysokou školu, ale zatímco mě přijali, Tomáš se tam bohužel nedostal a musel jít na vojnu.

Samozřejmě jsem mu slíbila, že na něho počkám. Napsali jsme si spoustu dopisů. Dokonce jsem za ním i několikrát jela, abychom se viděli a mohli si užít několik společně strávených hodin.

Slíbili jsme si, že spolu budeme napořád, dokud nás smrt nerozdělí. Tomáš tehdy v žertu dodal, že když zemře dřív, bude nade mnou bdít jako strážný anděl.

Už jsem ho neviděla

Po návratu z vojny si Tomáš našel práci, ale brzy dostal výhodnou nabídku odejít legálně do ciziny. S těžkým srdcem jsem souhlasila, aby odjel. Domluvili jsme se na tom, že mezitím dokončím vysokou školu a že pak se vezmeme a začneme spolu žít.

Na den, kdy jsem Tomáše doprovázela na nádraží, si pamatuji, jako by to bylo včera. Nechtěla jsem plakat před ním, takže jsem se statečně držela, ale cestou zpátky jsem pro slzy téměř neviděla.

Kdybych bývala věděla, že jsem v ten den spatřila Tomáše naposledy, asi bych brečela ještě víc. Z ciziny se totiž už Tomáš neozval a už jsem ho nikdy neviděla.

Zbyly vzpomínky

Čas plynul. Po pár letech jsem se seznámila s Rudolfem. Byl milý, hodný a nakonec jsem se za něj provdala. Doopravdy šťastná jsem však v manželství s ním nikdy nebyla. Když mi bylo jednapadesát, manžel mě opustil kvůli mladší ženě.

Dva synové, které jsme spolu měli, už byli dávno dospělí a žili si své vlastní životy. Našla jsem si malý byt a často jsem s lítostí vzpomínala na Tomáše. Přemýšlela jsem, jak asi skončil.

Zastřený hlas

Jednou v noci mě probudily podivné zvuky. Posadila jsem se na posteli a jasně slyšela jakýsi zastřený hlas. Byl mi povědomý. Ke své hrůze jsem pochopila, že je to hlas Tomáše. Neustále opakoval název jednoho místa ve středních Čechách.

Prosil mě, abych tam zajela. Když jsem se ráno probudila, myslela jsem si, že to byl jen nějaký sen, ale následující noc se opakovalo to samé. Byla jsem z toho zážitku vystrašená a zmatená. Nakonec jsem se rozhodla, že se do onoho města vydám.

Setkání na hřbitově

Když jsem tam přijela, čekal mě další, ještě větší šok. Dozvěděla jsem se, že Tomáš, moje velká středoškolská láska, před nedávnem zemřel. Zašla jsem na místní hřbitov a vyhledala jeho hrob. Stála u něj nějaká žena. Byla to vdova po Tomášovi. Představila jsem se jí a dlouho jsme si pak povídaly.

Dozvěděla jsem se pravdu

Konečně, po tolika letech, jsem se dozvěděla, co se s ním tenkrát stalo. Zapletl se do nějakých podvodů a měl skončit ve vězení, ale nabídli mu, že může narukovat do cizinecké legie.

Styděl se sám za sebe a už mi nechtěl psát. Myslel si, že bych jím opovrhovala. Do Česka se vrátil až po mnoha letech. Našel si tu ženu, ale děti spolu neměli.

Je stále se mnou

Když jsem se vrátila domů a šla jsem si večer lehnout, honila se mi v hlavě spousta myšlenek. V noci se mi pak zdál sen. Zjevil se mi v něm Tomáš. Díval se na mě, ale nic neřekl.

Jeho pohled jsem vnímala jako jeho uspokojení nad tím, že už znám pravdu. Dodnes se mi ve snu občas zjeví. A také jsem přesvědčená o tom, že mě i nadále tam shora chrání, přesně tak, jak mi to kdysi sliboval.

Radka H. (61), Humpolec