Svému budoucímu muži jsem padla k nohám – doslova. Byl to trapas a já se bála, že jsem si tím u Richarda navždy zničila všechny šance.

Ten kluk se mi moc líbil! Jmenoval se Richard a jezdil do naší vesnice na prázdniny. Hodně sportoval, hrál fotbal a také hokej. Když mi bylo patnáct, měla jsem dojem, že po mně začal pokukovat. že jsem mu nebyla lhostejná.

Dokonce se přede mnou předváděl na našem koupališti, a pak mě sledoval na taneční zábavě, jak válím na parketu. Ale tancovat pro mě nepřišel.

Jako motýl

Další den jsme s kamarádkami kráčely po návsi, kde pod lípou seděla skupinka kluků, mezi nimi Richard. Řekly jsme si, že schválně projdeme kolem nich, aby viděli, jak nám to sluší. A pak vyrazíme k rybníku.

„Pojď, poběžíme!“ chytla mě a ještě jednu kamarádku za ruku Růžena. Rozběhly jsme se. U autobusové zastávky na návsi byl nízký plůtek, tolikrát jsem přes něj skočila, když jsem dobíhala autobus do školy.

Tentokráte jsem chtěla, aby můj skok byl extra ladný, abych se vznesla do vzduchu jako motýl. Pustila jsem se kamarádek a vyrazila… Nevím, jak se to mohlo stát!

Smáli se

Zakopla jsem o plůtek a natáhla se jak široká tak dlouhá jen pár metrů od nohou svého vytouženého Richarda. Smáli se mi všichni. Moje kamarádky i kluci, co tam seděli, smíchy řvaly i drbny před konzumem. Ležela jsem, a nechtěla jsem vstát.

Až mě někdo vzal za ruku a povídá: „Jsi v pořádku?“ Zvedla jsem hlavu a nade mnou Richard. Bylo mi do breku a taky se stalo to nejhorší. Slzy se mi začaly koulet po tváři. Ten večer jsem si myslela, že je konec všem mým nadějím.

Takovou lemru nešikovnou nemůže takový sportovec, jako je Richard, nikdy chtít. Opak ale byl pravdou. Za týden mě na taneční zábavě vyzval k tanci.

Když odjížděl do města, mávala jsem mu. Chodit jsme spolu začali až další rok – o prázdninách, když jsme slavili výročí mého pádu.

Marta (66), severní Čechy