Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí.

Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud nedopřál. Mít sourozence.

Ve škole i v okolí jsem sice měla spoustu kamarádů, ale doma bylo smutné ticho. A tak, když jsme se s manželem brali, plánovali jsme alespoň tři děti. Abychom si to vynahradili. Jenže člověk míní a osud mění.

Dlouho jsme čekali na miminko a nakonec jsem měla tak těžké těhotenství a porod, že mi lékaři nedoporučili mít další dítě. Museli jsme se spokojit s dcerou Vendulkou. Bylo nám jasné, jaký osud ji čeká. Být sama!

Kluk z vesnice

Moc jsme ji milovali a snažili se jí vynahradit, že nemá sourozence. To bude určitě nějaké naše prokletí! Říkali jsme si. Už jsme se smířili s tím, že nikdy nebude náš dům plný dětí, jak jsme si přáli.

Když si naše Vendulka po letech přivedla ženicha, nebyli jsme z něj moc nadšení. Byl to kluk z vesnice, trochu buran. Moc knih za život nepřečetl, ani kultura mu nic neříkala, maturitu ale měl, byť jsme nechápali, jak ji takový kluk mohl udělat.

A měl ještě něco, co nás fascinovalo – šest sourozenců. Jakmile jsme se to dozvěděli, všechny jeho špatné vlastnosti jako by nás přestaly zajímat. Vendula s ním otěhotněla rychle, ani jsme okem nemrkli, a byla svatba.

Žádné výrazné potíže během těhotenství se u dcery nekonaly. Naštěstí. Když se narodila na první dobrou dvojčata, nemohli jsme s mužem uvěřit. Vzala jsem si dovolenou a starala se o dceru i obě vnoučata.

Plný dům

Kristýnka a Kája báječně prosperovali. Ještě jim nebyly ani dva roky, když dcera oznámila, že čeká další dítě. Sečteno, podtrženo, nakonec nám nadělila čtyři vnoučata. Manžel úplně ožil. Jako by omládl.

Neustále pro děti vymýšlí zábavu, na zahradě jim vyrobil domek z velkého sudu na pivo. Náš dům teď zní smíchem a radostným výskáním našich vnoučat. Dočkali jsme se.

Tereza (74), Humpolec