Nafoukaná sousedka si velmi zakládala na své psí aristokratce a naší pouliční směskou Alíkem pohrdala. Tak jsem musela vzít spravedlnost do svých rukou.

Poté, co jsme se s Tondou vzali, bydleli jsme v městském bytě. Jak se nám ale narodila dvojčátka, začali jsme shánět domek na vsi. Děti totiž trpěly různými zdravotními neduhy a doktorka nám poradila, že by jim prospěl čerstvý vzduch.

Sehnali jsme krásný domek se zahradou, kam jsme se přesunuli. Jedna paní ve vsi tehdy rozdávala štěňátka. A můj manžel neodolal. Do oka mu padlo to nejmenší štěňátko.

Dali jsme mu jméno Alík, nebyl to žádný pes s rodokmenem. Typický roztomilý kříženec. Tehdy se do vily vedle nás nastěhovala nová rodina. Na první pohled to byli bohatí lidé, kteří nad námi všemi ohrnovali nos.

Měli všechno nóbl. Sousedka Andrea nosila značkové oblečení, jezdila v luxusním autě a všude s sebou tahala svou, samozřejmě čistokrevnou, pudlici, které dala jméno Artemis.

S tou pochopitelně jezdila také po výstavách a všude se pak vychloubala, že její nádherná fenka zkrátka nemá konkurenci!

Není pes jako pes

Jednou mi patřičně hrdě vyprávěla, že jí také brzy pořídí psího šlechtice stejného rodu a bude jejich potomky prodávat. Jak řekla, tak udělala. Vydělávala na tom nehorázné peníze a ráda se vytahovala, že my na tom našem kříženci nikdy nezbohatneme.

Ta ženská mi pila krev. Jednoho dne jsem proto neodolala a musela jsem nás i našeho pejska pomstít. Byl to den jako každý jiný. Až na to, že sousedovic pudlice Artemis hárala a náš Alík pobíhal zamilovaně kolem plotu.

Říkala jsem si – to by byla legrace, kdybych ho k té psí princezně pustila… Přesně v tu chvilku přiběhla Artemis k našemu plotu a přes plot se nadšeně s naším Alíkem očichávali. Její panička před chvilkou někam odjela. A tak jsem se rozhodla: Teď, nebo nikdy!

Vběhla jsem rychlostí blesku do jejich vrat i s našim psem. Za deset minut jsem hrátky těch dvou ukončila, a raději běžela i s Alíkem domů. Právě včas, sousedka se za pár minut vrátila z nákupu a hned se hnala za Artemis.

V očekávání

Když jsem po čase zjistila, že Artemis je v očekávání, v duchu jsem si mnula ruce. S napětím jsem čekala, co se Artemis narodí. No! Jak mívala fenečka maximálně tři štěňata, tentokráte jich bylo deset.

A každé z nich originál! Sousedka zuřila, ale protože mě nenachytala a žádné ze štěňat se našemu Alíkovi věrně nepodobalo, sousedská válka se nekonala. Moje pomsta byla sladká!

Anna (71), Tábor