Když se moji rodiče rozvedli, zůstala jsem sama s mámou, která po novém vztahu neprahla. A mně to vyhovovalo. Pak mě ale máma ošklivě zradila.
Přestože se kolem mámy chlapi točili, ona se o ně nezajímala. „Žádného nepotřebuji, mám tebe,“ tvrdila mi často. V první řadě to byla vždy úžasná máma, která se mi odmalička maximálně věnovala a pomáhala mi.
Když mi v maturitním ročníku nešla matematika, že jsem málem propadla, našla hned řešení. Najala mi doučování. Jmenoval se Petr, byl to student třetího ročníku Matematicko-fyzikální fakulty.
Hned mě okouzlil
Přihlásil se na inzerát a musím říct, že jsem si ho rychle oblíbila. Byl fajn a uměl mi látku perfektně vysvětlit. Chodil za mnou dvakrát týdně. Pokaždé prohodil pár slov s mámou a pak se mi plně věnoval.
Matematika mi šla čím dál lépe, nejen proto, že ji uměl skvěle vysvětlit, ale nejspíš i proto, že jsem se zamilovala. Jenže postupně se Petrovy diskuse s máti protahovaly.
Bavili se spolu v kuchyni, sem tam si dali i něco dobrého na zub, když třeba upekla bábovku nebo koláč. Bylo na ní vidět, že se jí Petr líbí, byť mezi nimi byl velký věkový rozdíl. Sympatie k ní ale neskrýval ani Petr, což mě znepokojovalo.
Začala jsem na mámu žárlit
Byla jsem zvyklá mít mámu jen pro sebe, navíc jsem se už viděla před oltářem s Petrem. Vždyť pro mě by byl jak dělaný. Mezi ní a Petrem to ale jiskřilo čím dál víc. Jakmile zazvonil u dveří, letěla mu otevřít.
Vítala ho, načež si vzájemně vyměňovali zářivé úsměvy. On jí většinou polichotil a očividně s ní flirtoval. Chvílemi jsem se cítila, že tam překážím a místo doučování bych se měla sebrat a zmizet. Pak přišlo osudné úterý.
Zdržela jsem se v obchodě, máma totiž chtěla, abych nakoupila něco k večeři. Jenže bylo odpoledne, v obchodě nakupovalo plno lidí a já zůstala trčet ve frontě. Když jsem konečně dorazila domů, podle bot mi bylo jasné, že Petr už u nás je. Rozrazila jsem dveře a zůstala v šoku.
Přistihla jsem je při činu
Máma se u stolu vášnivě líbala s Petrem, který ji svlékal. Oba už byli polonazí. Když mě zpozorovali, nastalo trapné ticho. Já ale nevydržela mlčet dlouho, chytila jsem amok a začala na Petra řvát: „Jdi od mojí mámy. Seber se a vypadni!“
Byla jsem rozpálená doběla. Petr se lekl, bleskově se oblékl a klopýtavě se vypotácel ze dveří, které za sebou zaklapl. Máma se mě snažila obejmout a vysvětlit mi, co se stalo, jenže já neviděla, neslyšela. To zklamání, žárlivost a bolest se nedá popsat. Nechala mě na pokoji a přišla za mnou až večer.
Jsou spolu dodnes
Přiznala se, že se jí Petr moc líbí, je na ni prý hodný, je milý a pozorný, což u mého táty nikdy neznala. Řekla, že by to s ním ráda zkusila. Prosila mě, abych se na něj nezlobila. Slíbila jsem jí, že to zkusím, jenže jsem to nikdy nedokázala.
Hned po maturitě jsem se odstěhovala a přestala se s ní stýkat. Máma to nesla těžce, snažila se mě kontaktovat, ale u mě skončila.
Dívat se na ty dva, jak spolu trylkují a milují se, jsem prostě nedokázala a nespravila to ani skutečnost, že jsem se zamilovala, vdala a přivedla na svět děti. Tu křivdu si vleču celým životem.
Nedávno jsem se od známé dozvěděla, že na tom máma není dobře. Prý se o ni stará ten její, prozradila mi. Ale co já s tím? S Petrem zůstala, dokonce se vzali, tak ať se teď stará. Alespoň nějaké zadostiučinění, když mi ukradl mámu!
Dana T. (58), Ostrava
