Rozvedla jsem se s Karlem už před dvanácti lety. Rozvod to nebyl zrovna klidný, Karel si totiž našel milenku, samozřejmě o dost mladší.

Tenkrát mě to hodně ranilo. Moje dcera to také nenesla zrovna lehce, bylo jí v té době sice už čtrnáct let, ale to je pro dítě v pubertě dost těžké období samo o sobě, natož když se musí vyrovnávat s rozvodem rodičů.

Navíc tu byla ta „cizí paní“, která jí tatínka odvedla. Tedy spíš slečna, samozřejmě o generaci mladší než můj muž, podle mě typická zlatokopka, které imponovalo Karlovo postavení v prosperující firmě – byl totiž její nadřízený.

Ošklivý rozvod

Dlouhou dobu jsem nic netušila, ale Karel se mi začal pomalu měnit před očima. Začal se chovat i mluvit jinak. To už jsem tušila, že se něco děje, a když jsem na něj uhodila, bez rozpaků se přiznal. Žádost o rozvod podal sám.

Během rozvodu pak řekl mně i mé rodině spoustu ošklivých věcí a také jich několik udělal – například prodal naši garáž, kterou jsme dostali od mého otce, a naše společné úspory také dost značně snížil, tedy podle něj je jen „odklonil“ na jiný účet – jen jsem k němu neměla přístup.

Když odešel ke své milence, zůstal mi sice byt, který jsem si ale musela doslova vybojovat, a zbytek úspor.

Setkání po mnoha letech

Dodnes nechápu, jak jsem to všechno zvládla, aniž bych se zhroutila. Nebylo to jednoduché, ale já se zařekla, že nedopustím, abychom Karlovým poblázněním já, a hlavně naše dcera trpěly.

Moje rodina mě naštěstí podpořila, jak jen to šlo, rodiče však Karlovi dodnes nemohou přijít na jméno. Časem jsem si zvykla, a dokonce jsem si začala užívat života rozvedené ženy. Dcera vyrostla, našla si známost, moc milého chlapce, a loni se vzali.

Na svatbu se dostavil i můj exmanžel. Nikdo ho sice nepozval, ale nějak se to dozvěděl a trval na tom, že dceru povede k oltáři. Alena nechtěla na svatbě žádné scény, a tak se s tím nakonec smířila, a musím říct, že Karel se choval naprosto vzorně.

Už to najednou nebyl ten poblázněný chlápek, který má pocit, že mu život proteče mezi prsty, když si nenajde mladou milenku.

Snad zapůsobila i ta svatební atmosféra a ta trocha alkoholu, ale když si ke mně přisedl a začal si sypat popel na hlavu a omlouvat se za to, co nám způsobil, nezarazila jsem ho a neodkázala do patřičných mezí.

Nakonec jsme prakticky celý večer strávili společným povídáním, vzpomínáním na to hezké, probrali jsme dokonce i náš rozvod a naše další milostné vztahy.

Taky mi řekl, že je už pár let podruhé rozvedený, sice své druhé bývalé postavil dům, ale jí to nestačilo a nakonec si našla jednoho dobře situovaného sportovce. Dnes v tom domě žije sám a spoustu věcí si uvědomil.

Ještě několikrát se mi omluvil a řekl mi, že celých těch dvanáct let na mě vlastně stále myslí a lituje, že odešel. Nechala jsem to bez komentáře. Byl to ale hezký večer a nebylo to tak špatné.

Zahlédla jsem sice pohoršené pohledy mých rodičů, ale nikdo nechtěl na svatbě vyvolávat zbytečné hádky, a tak vše proběhlo v pohodě a nakonec se Karel rozloučil a spořádaně odjel.

Vyznal mi lásku

Od té doby mi občas zavolal a povídali jsme si. Pak se naše komunikace postupně začala stáčet směrem, který mi byl sice příjemný, ale nebyla jsem si jistá, zda mi to nakonec nepřinese víc bolesti a zklamání než radosti.

Bývalý muž mi naznačoval, že ke mně cítí víc než jen pouhé přátelství. Pak mi poslal do práce kytici růží s přáním hezkého dne a vloni mě pozval na večeři do skvělé restaurace.

Večeře byla skvělá, ale na závěr mi Karel znovu vyznal lásku a řekl mi, že by se chtěl vrátit. Prý by si přál, abychom spolu zestárli a splnili si sny a plány, které jsme kdysi pro toto období života měli.

Ani mě to moc nezaskočilo, pochopitelně mi to lichotilo, ale odpověď jsem mu nedala. Nejsem si jistá, jestli mu ještě můžu věřit. Scházeli jsme se ale občas dál.

Karel sice žije sám a já také, po rozvodu jsem už žádný vážný vztah nehledala, měla jsem pocit, že mi bude lépe samotné. Bylo sice pár známostí, které jsem si užila, ale vždycky jsem je raději skončila dřív, než se z nich mohlo stát něco vážnějšího. Vyhovovalo mi to tak.

Stále váhám

Poslední asi půlrok mně ale moje samota nějak začíná vadit. Možná je to věkem a drobnými zdravotními problémy, které k tomu patří. Navíc Karel s mým klidným a vcelku spokojeným životem nečekaně přece jen zatřásl.

Jenže si opravdu nejsem jistá, jestli by to k něčemu bylo, kdybychom se k sobě vrátili. Karel na mě nijak netlačí, ale před lety mě hodně zranil, a navíc moje rodina, která je pro mě hodně důležitá, by ho už nikdy nepřijala.

Rodičům jsem zatím nic neřekla, je mi jasné, co by následovalo. Neznám vlastně nikoho, komu by to takhle napodruhé vyšlo.

Znám sice pár případů, kdy se třeba dlouho spolu žijící páry vzaly těsně před důchodem, ale to byly jiné případy a důvody byly ryze praktické. Zatím váhám, zda Karlovi tu druhou šanci dát…

Anna Š. (66), jižní Morava