Naše dcera Lucka je výjimečná bytost. Vždy se zajímala o nadpřirozeno a jednoho dne začala mít dokonce prorocké sny.

Říká se, že každý sen je pro nás určitým poselstvím, jen my si ho nedokážeme vždy správně vyložit. Můžeme se ale podívat do snáře, který nám o našem snu ledacos napoví. Pak je jen na nás, zda tomu uvěříme, nebo ne.

A také jsem zjistila, že někteří věřící lidé mohou mít vidění, která varují před nebezpečím. Třeba jako moje dcera Lucka, která byla od mládí duchovně založená. Věřím, že navázala spojení s vyššími světy a díky tomu zachránila životy svých blízkých.

Dcera se nadchla pro magii

Zatímco já i můj muž Hynek jsme vždy byli spíše prakticky založení, naše dcera Lucka se v době kolem svých osmnácti let začala vážně zajímat o náboženství a mystiku.

Úplně se pro to nadchla, ale naštěstí jsme se s ní v tomto směru nedostávali do sporu, protože jsme byli toho názoru, že každý má právo zajímat se o to, co je mu blízké.

A nakonec jsem vlastně svým způsobem byla i ráda, protože se díky tomuto zaměření dcera vyhnula obvyklým excesům a výstřelkům, jaké mládí často doprovázejí.

Našla si hodného muže

Lucka věřila nejen v Boha, ale také v talismany a strážné anděly, kteří nás chrání, a v další dobré vyšší síly. Byla rovněž přesvědčena, že naší smrtí nic nekončí.

Jak šel čas, dcera se šťastně provdala za hodného muže a já se během nadcházejících čtyř let stala babičkou dvou roztomilých vnoučat.

Prorocké sny

Založení rodiny nic nezměnilo na dceřině pohledu na svět, naopak ho ještě prohloubilo. Postupně mi pak několik příhod ukázalo, že na nadpřirozených věcech skutečně něco bude. Lucce se totiž začaly zdát prorocké sny a ty dokázaly ovlivnit běh událostí. Působily totiž jako jakási varování a dá se říct, že zachraňovaly životy.

Zastavila ji v poslední vteřině

Hned ten první sen pomohl ušetřit život jedné její známé, která byla rovněž věřící. Lucka měla vidění, že ona známá jde v zimě do kostela, když se náhle uvolnil na střeše velký kus zledovatělého sněhu. Ten zasáhl onu známou a ona na místě zemřela.

Sen se zdál Lucce v prosinci. V lednu pak přišla opravdová zima se sněhovou nadílkou. Dcera si na sen vzpomněla, když šla se svou známou do kostela a zapovídala se s jinou ženou.

Známá šla napřed. Lucka se za ní rozběhla a včas ji zastavila. Za pár vteřin se skutečně ze střechy zřítil zledovatělý sníh – a mohlo dojít ke smrtelné tragédii!

Na nějaký čas nastal klid

Pak byl nějaký čas klid, ale uplynuly dva roky a došlo k další podobné příhodě, tentokrát se týkala přímo rodiny mojí dcery. Tentokrát se Lucce zdálo o tom, jak se s manželem nemohli dohodnout, kam pojedou na výlet.

Měla strach o svou rodinu

Zvítězil nakonec její návrh, ale po cestě autem došlo k velké havárii, a odnesl to právě manžel a jedno z dětí. Lucka se mi s tím snem svěřila a byla z něho nešťastná. K takové situaci, o jaké se jí zdálo, ale dlouho nedocházelo a dcera se jí snažila vyhýbat.

Pak se ale přece jen stala, ne však přesně v oné podobě. Šlo jen o volbu, zda nejprve zajet na návštěvu, nebo do kostela. Lucka chtěla do kostela a zeť se nechal přemluvit.

Vážná autonehoda

Ujeli pár kilometrů, když si dcera náhle vzpomněla na svůj sen. Zastavila u krajnice. Předjelo je jiné auto. Za několik vteřin se ozvala hrozná rána. Do auta, které je minulo, narazil z protisměru jiný předjíždějící vůz.

Lucka se zetěm ihned zasahovali, volali záchranku i policii a dcera si přitom uvědomila, jak málo stačilo a na místě těch obětí nehody mohla být ona, manžel a děti.

Holčičku zavedla do bezpečí

Do třetice varoval prorocký sen dceru před třemi roky. Lucce se tehdy zdálo, jak pětiletou holčičku od sousedů napadl pes, který se utrhl ze řetězu. Dva dny nato skutečně spatřila, jak dotyčná holčička vyběhla otevřenými vrátky ven na ulici. Dcera se za ní ihned rozeběhla a zavedla ji zpátky na zahradu.

Stalo se neštěstí

Za malou chvíli se ozval z ulice křik. Volně pobíhající pes tam napadl chodkyni a způsobil jí tržná zranění. Nebýt toho snu, tak by dceru možná hned nenapadlo zavést holčičku odvedle do bezpečí. Opět se tak projevilo její spojení s vyššími silami.

Její víra se ještě posílila

Od té doby uběhlo asi pět let a zatím se nic podobného už neopakovalo. Dceru ale tyto zásadní příběhy posílily v její víře.

Začala se o toto téma ještě více zajímat, přečetla si o tom mnoho knih, a dokonce se také seznámila s několika dalšími lidmi, kteří podobné sny mívají.

Za dceřiny sny jsem vděčná

A pokud jde o mě a manžela, my dceřiným prorockým snům věříme a jsme za ně moc vděční. Kdo ví, třeba tak jednoho dne zachrání i naše životy.

Adéla O. (61), Most