K této příhodě došlo už dávno. Bylo mi třináct let a byly zrovna letní prázdniny. V takovém věku člověk často koketuje se záhrobím.

S partou kamarádů jsme se to odpoledne toulali lesem, až jsme došli ke hřbitovní zdi. Byl to starý, zchátralý hřbitov, který už řadu let nebyl přístupný veřejnosti. U vstupní brány byla malá loučka, a tak kamaráda Kubu napadlo, že bychom tam mohli přenocovat. Prý že to bude náš prázdninový bobřík odvahy.

Rodičům jsme nic neřekly

Mně a kamarádce Lence se to moc nezdálo, ale protože jsme nechtěly, aby nás měli kluci za strašpytle, tak jsme s jejich nápadem nakonec souhlasily. Rodičům jsme o našem plánu samozřejmě nic neřekly.

Vymyslely jsme si, že přespíme doma u kamarádek ve stanu na zahradě. Vzaly jsme si spacáky a běžely za ves k rybníku, kde jsme měli sraz.

Písnička

Kluci postavili stan a pak jsme se posadili na zem do kruhu. Kluci vzali baterku a Lenka několik svíček a sirky. Zapálili jsme je, abychom neseděli v úplné tmě. Chvíli jsme hráli karty a nakonec jsme skončili u vyprávění děsivých příběhů.

Kolem desáté večer jsme zalezli do spacáků a šli jsme spát. Usnula jsem během chvíle. Krátce po půlnoci mě probudil smích a zpěv nějaké podivné písničky, zpívané německy. Myslela jsem si, že se mi něco zdá, ale po chvíli se zpěv ozval znovu. Byl blízko. Vylezla jsem ze spacáku a zapálila svíčku.

Poletující postavičky

Posvítila jsem s ní kolem dokola, ale nikdo poblíž stanu nebyl. Zpěv byl ale slyšet pořád, jako by vycházel ze hřbitova. Šla jsem za zpěvem, a tak jsem dorazila až ke hřbitovní bráně. Podívala jsem se skrze bránu na hřbitov.

Všude poletovaly malé mlžné průsvitné postavičky. Vzpomněla jsem si na slova mé babičky, která říkala, že duše starého člověka putuje rovnou do nebe, zatímco duše dětí zůstávají na zemi. Zírala jsem na ně v němém úžasu.

Žena v černém

Ale kdo jim to zpívá? Byla to žena a slyšela jsem ji tak blízko! Najednou stála u mě. Nevím, kde se vzala. Byla celá v černém, měla smutný výraz a podivné oči. Káravě pokývala hlavou a pak mi ukázala, abych se rychle vrátila zpátky do stanu.

Nečekala jsem. Rozběhla jsem se, svíčka mi cestou zhasla, najednou mě posedl hrozný strach. Vrazila jsem do stanu a rychle ho za sebou zavřela. Probudila jsem všechny. Když jsem jim to vyprávěla, i kluci měli bobky.

Až do svítání jsme neusnuli. S prvním zakokrháním kohouta z naší vesnice jsme vyskočili ze stanu, sbalili si věci a upalovali k domovu.

Zuzana F. (60), Šumava