Traumata ze svého dětství si s sebou neseme celý život. Já jsem se s nimi dokázala poprat a nakonec všechny křivdy své mámě odpustit.

Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se nedokázala za nás postavit, nedokázala ani od táty odejít ani problém řešit.

Byla jsem to já, kdo od útlého dětství chránil své mladší sourozence před opilým tátou. Z domova jsem odešla docela brzy. V tu dobu jsem totiž potkala Frantu a on mi nabídl, že můžeme bydlet spolu.

Chtěla jsem zapomenout

Začala jsem nový život a byla šťastná. Na peklo, které jsem do té doby prožívala, jsem se snažila zapomenout. Za rodiči jsem nejezdila, ani jsem je nepozvala na svou svatbu s Frantou.

Narodili se nám dva synové a časem jsme se odstěhovali na venkov, kde Franta získal v restituci statek po rodičích. O tom, že můj otec zemřel, jsem se dozvěděla z dopisu, který mi máma poslala.

Ani jsem nepřijela na jeho pohřeb, máma zůstala v domku na severu Čech sama. Ani já ani mí sourozenci jsme za ní nejezdili. Neuměli jsme jí odpustit to strašné dětství. Jediný, kdo se mámy zastával, byl můj manžel. A byl to on, kdo mě přesvědčil, abychom si mámu vzali k sobě.

Nikdy?

Bydlela u nás už čtyři měsíce, a já s ní nepromluvila víc, než bylo nutné. A pak se stala ta hrozná věc. Můj starší syn měl těžkou autonehodu. Snacha zkolabovala a mně nezbylo, než si vzít na čas k sobě jejich tříletou dceru Janičku.

Manžel se po nočních potřeboval vyspat, a tak jsem na náš statek, zvířata, domácnost i vnučku byla prakticky sama. Jen matně jsem registrovala mámu, jak kmitá spolu se mnou. Najednou jsme si podávaly věci, já vyndala prádlo z pračky, ona vzala koš a věšela ho.

A pak se to najednou v tom zmatku stalo – ledy se prolomily. Když jsme večer padly na židle únavou, já se zvedla a vyndala z lednice lahev vína a dvě skleničky. A tak jsme si spolu přiťukly: Na usmíření!

Anna(63), Kolínsko