Hrozně jsem ho milovala, toužila jsem s ním založit rodinu a žít šťastně až do konce života. Už jsem nedokázala čekat a chtěla si ho pojistit.

Bylo mi téměř čtyřicet. Po neúspěšném manželství, které mi zasadilo citovou ránu, jsem zůstala sama s dcerou Alenkou. Žila jsem dlouhé roky bez partnera a měla co dělat, abych zvládla rodinu uživit.

Když se v práci objevil nový kolega Jiří, nepřikládala jsem tomu žádnou důležitost. Byl malý, tichý a uzavřený. Jednoho dne jsme zůstali v kanceláři sami.

Dcerku hlídala babička a já jsem proto nemusela pospíchat domů. „Nezajdeme po práci na večeři?“ zeptal se mě Jirka. Naše první mimopracovní setkání dopadlo dobře.

Zjistili jsme, že máme hodně podobných zájmů. Tiše jsem naslouchala, když mluvil o své zálibě ve fotografování, o zajímavých místech, která viděl a i o těch, která by ještě vidět chtěl.

Ani nevím jak, ale za chvíli mne chytil za ruku. Zamilovala jsem se do něj. Byl tak jiný než můj bývalý muž! Spolehlivý a hodný. A ihned si zamiloval i mou dcerku.

Najednou láska

Pár měsíců jsme se kamarádili, jezdili na výlety a navštěvovali se. Všechno vypadalo růžově, až na jednu malou skutečnost. Nikdy mi neřekl, že mne miluje! Neumí to říct, necítí to tak? Začala jsem se trápit.

V mysli se mi začaly rodit různé scénáře a nakonec jsem dospěla tam, kam jsem se dostat nechtěla. Věděla jsem, jak moc touží po dětech. „Jiří, jsem těhotná,“ zalhala jsem mu. Zůstal stát jako zkoprnělý.

Nebyla to radost, kterou jsem očekávala a kvůli které jsem to všechno dělala. Zůstal chladný. Odešel ven a vrátil se s velkou kyticí lilií. „Snad to zvládneme,“ řekl tiše, ale žádné nadšení v jeho hlase se nekonalo. Byla jsem zklamaná.

Pečoval o mě, nosil mi dobré jídlo a nenechal tahat nic těžkého. Na „dítě“ se těšit začal, jeho city ke mně však zůstávaly i nadále chladné.

Chtěla jsem, aby mne zahrnoval láskou, těhotenství jsem předstírala dál a jednoho dne, když už jsem se do podvodů a lží pořádně zamotala, se mi opravdu udělalo špatně.

Trval na tom, že půjde za každou cenu k lékaři se mnou a ačkoli jsem se bránila jako o život, nakonec jsme spolu seděli v čekárně gynekologické ambulance. Než jsem stihla něco vymyslet, vyšel můj lékař.

Hloupý nápad

Jaké bylo zděšení, mého přítele když mu lékař sdělil, že těhotná nejsem! Během pár hodin si Jiří sbalil věci a odešel. Několik měsíců se vůbec neozýval, nereagoval ani na mé dopisy, ve kterých jsem mu vše pravdivě líčila. Asi po roce přišel konečně dopis.

Prý jsem mu ublížila jako nikdy nikdo. Přesto na mě musí pořád myslet a v koutku duše si přeje, abych s ním opravdu otěhotněla. Za pár dní jsme se potkali. Bylo to krásné. Dnes už vím, že mne má moc rád, i když to neumí říct. Mě, mou dceru i našeho dnes už patnáctiletého syna.

Madla (64), Děčín