Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila.
V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla.
Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jako stín. Přesto se naše oči na zlomek vteřiny střetly. Cítila jsem zvláštní chvění.
Bylo to elektrizující napětí, jež mi sevřelo hrdlo, i když jsem věděla, že ten nádherný muž patří jiné ženě. Celý večer jsem se snažila dívat jinam, točit se v kole s tím a zase s tím, ale pokaždé, když hudba utichla, jeho pohled si mě našel jako magnet.
Jenomže nebyl sám, byl zadaný. Srdce se mi svíralo žárlivostí. Ale ano, samozřejmě že vím, že to není pěkná vlastnost. Avšak znáte to. Srdci neporučíš.
Mocný osud
Týdny plynuly jako voda v řece a naše cesty se začaly proplétat náhodně, až se z nich staly osudové zastávky. Potkávala jsem ho často, vždy jsme na sebe upřeně koukali. Zamilovala jsem se do něj, přitom jsem neznala ani jeho jméno.
Jednoho deštivého odpoledne jsem přišla do kavárny nedaleko svého bydliště. Seděl tam. Další ze série náhod. Zírali jsme na sebe a usmívali se. „Posaď se,“ řekl tiše a jeho hlas se třásl víc než ten můj.
„Celou tu dobu jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že mám vše, co potřebuji,“ přiznal a jeho pohled byl konečně upřímný, zbavený masky povinnosti. „Ale teprve teď vím, co je skutečně dýchat.“ To sám mocný osud zařídil, abychom se setkali.
Anebo to byl můj andělíček strážníček? Přiznávám, cítila jsem se provinile, protože jsme rozbili Miroslavův bývalý vztah. Ale tak to zkrátka někdy v životě chodí. Oba jsme pochopili, že nás zasáhl Amorův šíp, že musíme být spolu.
Král Miroslav
Dnes, když se za námi zavírají dveře našeho společného domova, vím, že správné věci někdy přicházejí oklikou. Nebylo to snadné a cena za naše štěstí byla vysoká, ale když mě objímá a šeptá mi do vlasů, že na mě čekal celý život, cítím jen hluboký klid.
Pochopil pozdě, ale přece – ta pravá není ta, se kterou nás pojí zvyk, ale ta, kvůli které jsme ochotni zbořit svůj svět a začít znovu.
Už nikdy nebudeme muset tančit s cizími lidmi, protože teď už známe svůj společný rytmus, který nás vede domů, do náruče, kam od té první tancovačky oba patříme. Dnes vím na tisíc procent, že Miroslav byl ten pravý.
Opravdu se trošku podobá králi Miroslavovi z pohádky Pyšná princezna, a to nejen tím, že je fešák, ale i vlídností, laskavostí a snahou pomoci tam, kde je to potřeba. Žije se mi s ním báječně. Jsme spolu tak dlouho, že jsme se už dočkali i vnoučátek.
Michaela (63), Jihočeský kraj