Dostala jsem se do složité situace. Pak se mi začal zdát zvláštní sen. Přiměl mě k nebezpečnému kroku.

Když jsem odmaturovala, najednou jsem měla dojem, že mi celý svět otevřel svou náruč. Chtěla jsem si udělat život přesně podle svých představ a od nikoho si do toho nenechat mluvit. S rodiči jsem si najednou nerozuměla a také jsem měla problémy s penězi.

Toužila jsem odejít z domova, ale to mi strach přece jen nedovolil. Celé noci jsem probděla a pak jsem se cítila unavená. To se začalo samozřejmě projevovat na mé práci. Dokonce mě začali podezírat, že beru nějaké drogy.

Ta pomluva se donesla až k rodičům a otec mě tehdy potrestal. To ještě zesílilo mou touhu po útěku. A přesně tu noc, kterou jsem téměř celou probrečela, přišel ten sen… Ocitla jsem se v něm na tropickém ostrově, houpala se v síti a poslouchala zpěv ptáků.

Cítila jsem nádhernou vůni květů! Když jsem oči otevřela, proletěli se nad mou hlavou barevní papoušci. Až po chvíli jsem si uvědomila, že mě někdo houpe. Zvědavě jsem se vyklonila ze sítě − a uviděla statného černocha. Radostně se na mě zazubil a řekl: „Džambo!“

Jdi přes most!

Ukázal mi směrem k barevným domkům, které stály v dáli mezi stromy. Mezi nimi se klikatily kanály a na nich se pohupovaly loďky. „Ty jít tam!“ řekl mi ten muž, „a pak ty být dobrá!“ Nechtělo se mi vstát z příjemné houpačky, a tak jsem zase zavřela oči.

Jenže v tu chvíli − šup! Černoch mě vyklopil, smotal síť a utíkal pryč. Byla jsem sama, na kraji džungle, a začala se bát divokých zvířat a samoty. Rozběhla jsem se k domkům a marně hledala most přes kanály. Mávala jsem na loďky, aby mě některá z nich převezla.

Marně. Vzbudila jsem se. Až do rána jsem musela o tom divném snu přemýšlet. Do práce jsem přišla pozdě a byla tam jako spící panna. Nemohla jsem se dočkat konce pracovní doby. Když jsem ale večer usnula, byl tu ten sen opět.

Vědma

Když se mi zdál asi pošesté, začala jsem hledat někoho, kdo by mi sen vysvětlil. Naštěstí jsem měla kamarádku Janu, jejíž babička vykládala karty a uměla vysvětlit i sny. Vnutila jsem se k ní. Za babičkou Jany jsme vyjely do Kašperských Hor.

Protrpěla jsem si posvátnou hrůzu prvního setkání s vědmou, protože to bylo ještě v dobách, kdy se tyto věci praktikovaly jen tajně. Ta milá paní mi řekla, že ostrov je symbolem strachu a pocitu osamělosti. Sen ale hlásí, že jsou moje vnitřní síly připraveny ke změně a novým začátkům.

Risk je zisk

Bojuji prý s vědomím, že narazím na nepříjemnosti a překážky – což symbolizují ty kanály. Musím se vrhnout do něčeho odvážného po hlavě, a je třeba najít parťáka, který nebude z této země. To symbolizuje prý ten černoch.

Byla jsem tak nadšená tímto vysvětlením, že jsem se hned poté, abych si své rozhodnutí nerozmyslela, odstěhovala ke kamarádce Janě. Už jak jsem tuhle změnu udělala, jako bych prolomila nějakou bariéru.

Vzápětí jsem našla práci v cestovní kanceláři a zúročila tam své slušné znalosti angličtiny. Moje první služební cesta vedla do bývalé Jugoslávie, kde jsem potkala dívku z Tanzanie. Krátce nato přišla revoluce a s ní nové, úžasné možnosti v cestovním ruchu.

Radka (63), Plzeňsko