Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla.

Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor.

Je to milá, hezká a vzdělaná dívka, která ví, co se sluší a patří. Nakonec jsem potlačila svůj první dojem a řekla si, že člověk nemá soudit podle jména. A tak jsem se nakonec dokonce těšila na to, až poznám tu, která získala srdce mého jediného vnuka.

Moje oslava

Příležitost se naskytla brzy. Chystala se oslava mých sedmdesátých narozenin. Moc jsem se těšila, hlavně na to, že se sejde celá moje rodina, přijedou mé dvě děti a také vnoučata − Lukáš a jeho dvě mladší sestřenice, moje vnučky.

Všechny jsem moc milovala. Brala jsem si je kdysi často k sobě na prázdniny a věnovala se jim. To z nás udělalo dobré přátele. Doufala jsem, že tak nějak to funguje i v rodině Lukášovy přítelkyně.

Jenže jak se ukázalo, tam vztah k prarodičům nebyl asi žádný. Usmála se a podala ruku vřele, pak si sedla mezi nás a sledovala, jak se bavíme.

Hrobové ticho

Moc se nezapojovala do hovoru, ale chápala jsem to. Lada byla cizí a nikoho, kromě Lukáše neznala, a tak jsem se snažila já, jako hostitelka a oslavenec, zapojovat Ladu do naší zábavy.

Už po půlhodině ale začala odbíhat od stolu s mobilem v ruce. Ty intervaly se čím dál zkracovaly, nakonec měla mobil v ruce pořád, koukala jen do něj, nás nevnímala.

Něco v něm sledovala a s někým si psala. Bylo to tak nezdvořilé! Úplně mi to zkazilo náladu. Nakonec jsem to nevydržela, a řekla jí, že jestli se s námi nudí, tak se nemusí přemáhat.

Nastalo hrobové ticho. Lada se zvedla, vzala si kabelku a řekla „na shledanou!“ Lukáš vyskočil a běžel za ní. Od té doby jsme je neviděli. Vnuk jen občas zavolá, ale už nikdy nepřišel. Je radši s tou holkou.

Anna (71), Třebíč