Domů     Opustila jsem první miminko!
Opustila jsem první miminko!
5 minut čtení

Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček…

Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly.

A pak jsem mezi nimi byla i já a bála jsem se, co ostatní řeknou. Že mi nikdo nepomůže, naopak mi budou házet klacky pod nohy. Myslím na to. Některé vzpomínky se snažím setřást, jiné držím pevně.

Ale to tajemství, které mě tíží jako kámen na hrudi, to tu stále je. Něco, co jsem nikdy nikomu neřekla. Ani svému muži, ani svým dětem. Nikomu.

Bylo mi sedmnáct

Jen rodiče to nakonec věděli. Tehdy bylo léto. Dusné a nekonečné. Měla jsem vlasy do pasu, duši plnou snů a srdce zranitelnější, než jsem si uvědomovala. On byl starší. Okouzlující, s hlasem, který mě dovedl přesvědčit o čemkoliv. Milovala jsem ho.

A věřila jsem, že on miluje mě. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, přišel strach. Ne ten dětský strach ze tmy nebo bouřky. To byl jiný strach. Hluboký, ochromující. Rodiče to nesli těžce. Nezlobím se na ně, doba byla jiná a já byla jejich ostuda.

Přes noc jsem se z bezstarostné dívky proměnila v problém, který museli řešit i moji rodiče. Otec se mnou několik týdnů nemluvil, matka mě jen mlčky pozorovala, jako by přemýšlela, jestli mě vůbec zná. Podpořili mě, ale spíš, abych ustála ztrátu.

Ani nenaznačili, že pokud chci mít to malé, mohu si ho nechat. Je jedno, jestli vám je 17 nebo 27 let. Milující matka tuto podporu potřebuje kdykoli. Vím to. Vzdát se snu o autě, rodinném domě, pokud na to nemáte, lze. Ale dítě je něco jiného.

Utajený porod a pak nic

Porod proběhl v tajnosti. Bylo to malé město a máma zařídila, aby mě převezli do porodnice o tři okresy dál. Nikdo se neměl nic dozvědět. Narodil se chlapec, můj syn. Můj první syn. Držela jsem ho v náručí jen dvacet minut.

Hleděla jsem na jeho drobné prstíčky, zvedal hlavičku a hledal mě očima, které měly stejnou barvu jako ty moje. Pojmenovala jsem ho Adam. A už slzím. Jak to, že mě dnes už nehledá? Kde je moje miminko? Dali mi tehdy podepsat papíry.

Matka mi vysvětlovala, že nemáme peníze, že by mu bylo líp jinde. Já jen kývala, protože jsem už neměla sílu odporovat. Byla jsem mladá a nevěděla jsem, jak mě to bude tížit ve třiceti i dnes. Skoro v sedmdesáti.

Život šel dál…

A tak odešel. Můj Adam. A já šla domů bez něj. Tak prázdná. Za sedm let jsem se vdala. Michal byl dobrý, laskavý a milující muž. Chtěl rodinu a já mu ji dala. Měli jsme tři děti, Lucii, Tomáše a Klárku. Miluju je víc, než bych kdy dokázala vyjádřit.

Byli mým novým začátkem, i když hluboko uvnitř jsem věděla, že ten první začátek mě nikdy neopustí. Nikdy jsem Michalovi neřekla pravdu. Ne proto, že bych mu nevěřila, ale protože jsem měla strach, že bych ho zklamala.

A taky jsem se bála, že by mě děti viděly jinýma očima. Vždyť jak by mohly pochopit, že jsem se svého dítěte vzdala? Mlčela jsem roky, dnes to jsou desetiletí.

Co kdyby mě hledal?

Někdy v noci se probudím a jen tak sedím na posteli. V hlavě mi víří otázky, které si pokládám už desítky let. Co když mě hledá? Co když na mě čeká? Anebo mě nenávidí? Snad by mě našel. Třeba mě nehledá. Jednou jsem se pokusila najít já jeho.

Mé tři děti byly malé. Měla jsem jen jeho datum narození, jméno, které mu možná dávno někdo změnil, a vzpomínku na nemocnici, která už tehdy neexistovala. Nešlo to ale lehce. A já se lekla a řekla jsem si, že to tak asi mělo být.

Chtěla bych ho vidět

Lucie je učitelka, Tomáš má dvě děti, staví dům a Klárka je v zahraničí, voláme si skoro každý den. Jsou úžasní a já je miluju. Ale pořád si říkám, kde je Adam. Proč mě nehledá?

Proč necítí, že někde ve světě žije žena, která na něj myslí každý den? Možná se má dobře, má svou rodinu. Možná má pocit, že jeho matka ho nikdy nechtěla. A to je to, co mě bolí nejvíc.

Chci jim to všechno říct

Sedím teď v obýváku a čekám, až přijdou na návštěvu. Pozvala jsem všechny děti na oběd. Michal už nežije, odešel před třemi lety. Stále ho miluji, stále mi chybí a bolí mě, že neznal mé tajemství. Proto si říkám, že nechci mít tajemství i před dětmi.

Mám nutkání jim vše říct. Představuju si, jak se jim podívám do očí a řeknu: „Měla jsem syna. Jeho jméno bylo Adam. A nikdy jsem na něj nepřestala myslet.“ No, a pak si to rozmyslím.

Bojím se. Možná budou zklamané, snad mi odpustí. I když se konejším, stejně vezmu zpátečku. Sama jsem zvědavá, jestli to někdy zvládnu. Zda prolomím strach.

Uvidím ho ještě?

A stejně tak koketuju s myšlenkou, že si najdu jeho. Mého syna. Sním, že mi pomohou děti. Jsou mladší, tak budou mít více nápadů. A pak se sourozenci seznámí a obejmou se.

Naivní? Možná. Sním a doufám, že mu někdy řeknu alespoň: „Odpusť mi. Milovala jsem tě a nikdy jsem na tebe nezapomněla. Věř mi, prosím.“

Mirka D. (67), Hradec Králové

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy nejsou určené k tomu, aby obstály v každé zkoušce. Začalo to nenáp
3 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že by bylo lepší, abych se přestěhovala do domova důchodců, byl to šok. Dcera tvrdila, že chce, abych měla péči a společnost. Mně to ale znělo jako zdvořilé balení rozhodnutí, které už padlo bez mého souhlasu. Můj byt byl plný vzpomínek, drobných předmětů, které jsem sbírala celý život. Každý měl svůj příběh a já je měla opustit, jako by to byly věci bez významu. Když js
3 minuty čtení
Když jsem se rozvedla, myslela jsem, že vše zlé je za mnou a čeká mě zbrusu nový a krásný život. To bych ale nesměla spát s mužem své kamarádky. Ztratila jsem skoro dvacet let s mužem, který za to nestál. Mé manželství bylo naprosto marné. Gustav byl děvkař, lhář a k tomu ještě budižkničemu. Jeho neschopnost i chování jsem tolerovala jen kvůli dětem. Dnes vím, že to byla velká hloupost. Nakonec
3 minuty čtení
Nikdy to nepochopím. Měli jsme k sobě důvěru a on mi 25 let neřekl zásadní věc. Zatajil mi potomka, kterého vídal. Potkala jsem ho, když mi bylo padesát. Nikdy jsem nevěřila, že v tomto věku může přijít někdo, kdo mi úplně obrátí život naruby. On byl klidný, moudrý a zároveň plný energie. Byla to láska, která nepřišla přes noc, ale postupně se vkrádala do každého dne. Strávili jsme spolu 25 let
6 minut čtení
Už nemám pro co, a hlavně pro koho dál žít. Je tak těžké přijmout, že vám navždy odešel smysl vašeho života. Mé současné dny jsou plné vzpomínek, maličkostí a rutinních setkání. Bydlím v domově důchodců, kde žije spousta dalších seniorů. S některými chodím na kávu, s jinými na delší procházky, povídáme si o všedních věcech, o zdraví, o počasí nebo o zážitcích z minulosti. Na první pohled může v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vztah Batulkové s přítelem je už minulostí?
nasehvezdy.cz
Vztah Batulkové s přítelem je už minulostí?
Herečka z nekonečného seriálu Ulice Dana Batulková (67) nejspíš neprožívá nejšťastnější časy. Proslýchá se totiž, že se jí nedaří ve vztazích, a to jak s dětmi, tak s partnerem. Údajně to má skřípat
Kraj ticha, bílých stop a poctivých chutí
epochanacestach.cz
Kraj ticha, bílých stop a poctivých chutí
Český les v zimě patří k málokterým místům, kde se i v hlavní sezoně dá zažít opravdové ticho. Kraj na západě Čech se v prosinci mění v útočiště všech, kdo chtějí na chvíli vyměnit ruch města za zimní krajinu, čistý vzduch a pohyb, který zahřeje. Hlavním lákadlem jsou bezpochyby běžky. Místní síť tras vede hlubokými
Kdo byl praotec Čech? Co říká moderní věda o staré legendě?
epochaplus.cz
Kdo byl praotec Čech? Co říká moderní věda o staré legendě?
Praotec Čech patří k nejznámějším postavám našich pověstí, ale kdo skutečně stál u počátků českého národa? Současná věda se snaží oddělit legendu od reality a přináší mnohem střízlivější obraz, než jaký známe z tradice. Co tedy o praotci Čechovi víme – a co zůstává jen působivým mýtem? Kdo to byl, muž, jehož jméno dodnes nese
Lidé zřejmě poprvé rozdělali oheň o 350 000 let dříve, než se myslelo
21stoleti.cz
Lidé zřejmě poprvé rozdělali oheň o 350 000 let dříve, než se myslelo
Je známo, že lidé využívali přírodní oheň, vzniklý například v lese po úderu blesku do stromu, před více než milionem let, ale až dosud nejstarší důkaz úmyslného zakládání ohně lidmi pocházel z doby p
Nansenovým pasem nepohrdl ani král
historyplus.cz
Nansenovým pasem nepohrdl ani král
V ledové pustině jsou měsíce jen sami dva. Právě se pustili do opravy kajaku proraženého mrožími kly, když zaslechli štěkot psů a lidské hlasy. Blíží se k nim nějaký muž. „Vy jste Nansen, že?“ oslovil příchozí jednoho z nich. Málem se dostali až k severnímu pólu. Bylo to však nad síly a možnosti norského polárníka Fridtjofa Nansena (1861–1930)
Peugeot vstupuje do světa kinematografie
iluxus.cz
Peugeot vstupuje do světa kinematografie
Peugeot potvrzuje svůj vstup do světa francouzské kinematografie. Tímto krokem navazuje na svou tradici a renomé spočívající v inovacích, eleganci a výjimečném dědictví. Francouzská kinematografie
Invest Gate Funds, Hovory W a Josef Fousek
epochalnisvet.cz
Invest Gate Funds, Hovory W a Josef Fousek
Křest poslední knihy Josefa Fouska postavil na pódium řadu známých tváří. Kniha vyšla ve spolupráci s rozhlasovým vydavatelstvím Radioservis, a samozřejmě i v rámci projektu Podzim s láskou a humorem, jehož partnerem je i Český rozhlas a pod jehož záštitou už několik let probíhají i oblíbené Hovory W. Generálním partnerem projektu je už od jeho
Nejlepší Vánoce podle hvězd
nejsemsama.cz
Nejlepší Vánoce podle hvězd
Naplánovat Vánoce tak, aby si je užili všichni, není snadné. Každý má totiž trochu odlišné představy. Jak si znamení zvěrokruhu představují svou adventní idylku? A čemu se raději vyhněte, aby byly vaše svátky ty nejkrásnější? Beran (21. 3. – 20. 4.) Nenuťte ho vysedávat s cukrovím u pohádek. Jeho ideální Vánoce zahrnují sporty a dobrodružství, nebo aspoň adrenalinové nákupy na poslední
Fotografie z Rizalovy střední školy vyvolává otázky. Co zachytil objektiv?
enigmaplus.cz
Fotografie z Rizalovy střední školy vyvolává otázky. Co zachytil objektiv?
V roce 2015 se na Rizalově střední škole v Metro Manile na Filipínách objevil případ, který spojil místní folklór s digitálním věkem. Incident spustila fotografie pořízená na školních toaletách, na kt
Salát do zásoby
tisicereceptu.cz
Salát do zásoby
Když je sezona, neuškodí připravit zásoby také na zimu. Můžete přidat i jinou zeleninu. Potřebujete 3 kg rajčat 1 kg okurek 3 červené papriky 3 zelené papriky 4 cibule 1 palici česneku hrs
Po letech mne podrazila!
skutecnepribehy.cz
Po letech mne podrazila!
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy