S manželem jsme byli před lety na služební cestě v Německu a druhý den jsme měli dál pokračovat vlakem. Naše plány nakonec změnil děsivý sen.

Pokud nám hrozí vážné nebezpečí, dobré síly nám mohou poslat poselství, které plně oceníme až se zpětnou platností. Sama jsem něco takového zažila, takže vím, o čem mluvím.

Varování před katastrofou

Během spánku můžeme obdržet zprávy, které bychom neměli podceňovat. Ve snu jsem dostala varování před hroznou katastrofou, které jsem naštěstí unikla já i můj milovaný manžel. Probudila jsem se uprostřed noci a po chvíli mi byla jasná příčina.

Nepodceňujte sdělení snů

Četla jsem v minulosti hodně článků na téma, jak nás naše sny umí varovat před různými hrozbami nebo nám naznačují, co by se v naší budoucnosti mohlo stát. Ne vždy si je pamatujeme nebo správně vykládáme.

Pokud se jedná o skutečně vážné nebezpečí, umí být sdělení ve snu obzvlášť intenzivní. Poznala jsem to před časem sama na sobě.

Malá rodinná firma

Před rokem 1989 jsem pracovala v zahraničním obchodě a po změně režimu jsem tuto zkušenost zúročila v podnikání. Založila jsem si malou obchodní firmu, ve které byli mými spolupodílníky manžel a bratr. Měla jsem spoustu kontaktů hlavně v Německu a v Holandsku.

Dařilo se nám a vydělávali jsme celkem dost peněz. Do ciziny jsme většinou jezdili autem, občas jsme ale udělali změnu a cestovali jsme vlakem nebo autobusem. Nebylo to z úsporných důvodů, prostě jsme si jen zpestřovali život. Připadalo mi to v jistém směru i pohodlnější a bezpečnější než jízda autem.

Obchodní jednání v zahraničí

Dva roky před začátkem nového tisíciletí jsme měli naplánovanou cestu na začátek června. Její součástí bylo několik obchodních jednání jak v Německu, tak i v Holandsku. Zamluvili jsme si mimo jiné jízdenky na expres do Hamburku. Nastoupit na vlak jsme měli v Mnichově, kde naše obchodní jednání začínala.

Viděla jsem desítky mrtvých

Spali jsme v jednom mnichovském hotelu, když jsem se uprostřed noci najednou probudila. Byla jsem úplně zpocená z toho, jaká hrůza se mi zdála. Náš vlak měl vyjíždět hodně brzy ráno, takže jsme šli spát brzy.

Přičítala jsem to probuzení právě posunutému režimu, jenže pak jsem si uvědomila, že se mi zdálo něco strašného.

V tom snu jsme stáli s manželem pod mostem, který se na nás náhle začal řítit. Nedalo se nijak uniknout, věděli jsme, že zemřeme, a do poslední chvíle jsme se drželi za ruce.

Odjezd jsme o den odložili

Jakmile jsem si ten sen plně uvědomila, začala jsem nekontrolovaně brečet. Manžel se rovněž vzbudil a ptal se mě, co se děje.

Nikdy jsme před sebou neměli žádné tajnosti, takže jsem mu všechno řekla, bez obav, že by mě považoval za přecitlivělou nebo bláznivou. Chvíli jsme si o tom povídali a potom manžel řekl, že to možná mělo být nějaké varování.

Navrhl, abychom svá jednání o den odložili a ještě si v Mnichově odpočinuli. Už den předtím stejně reptal, že jsme nemuseli tak brzy ráno vstávat.

Nejšťastnější rozhodnutí

Domluvili jsme se tedy, že uděláme v našich plánech opravdu časový posun a tím ranním vlakem nepojedeme. Bylo to nejšťastnější rozhodnutí v našem životě. To jsme ale v tu chvíli ještě netušili.

Čas probuzení jsme na budíku zrušili a v klidu spali až do osmi hodin. Pak jsme si šli dát snídani do hotelové restaurace. Vyšli jsme si na procházku po městě. Ještě před polednem se stalo něco, z čeho mi dodnes běhá mráz po zádech.

Byl to náš vlak!

Viděli jsme v obchodě s elektronikou, jak se u puštěného televizního zpravodajství shromažďují lidé. Tvářili se vzrušeně a vyděšeně. Šli jsme se s manželem podívat, co se děje. Záběry na obrazovce byly příšerné.

Ukazovaly tragédii vlaku, který vykolejil a narazil do mostu. Oběti se počítaly na desítky. Uvědomila jsem si, že to byl právě ten vlak, kterým jsme ráno měli cestovat.

Můj sen se zříceným mostem tak dostal nový, konkrétní a děsivý význam. V té prodejně jsem se málem zhroutila, i manžel byl celý bledý a bylo mu nevolno.

Sledovali jsme zprávy

Vrátili jsme se do hotelu, kde jsme si předtím prodloužili pobyt o jeden den. Ani já, ani manžel jsme neměli slov. Byli jsme oba v šoku.

Po zbytek toho dne jsme jen sledovali zprávy v televizi a s hrůzou jsme si představovali, jak mohl náš život rovněž skončit na místě oné velké tragédie.

Vyšším silám jsem dodnes vděčná

O to víc si s manželem od té doby vážíme každého dne v životě. Dodnes nevím, který anděl strážný mi ten sen seslal, ale jsem za to vyšším silám vděčná. A pokud by se mi podobný varovný sen zdál v nějaké podobě znovu, nikdy ho nebudu podceňovat. Vždyť jsem mohla být už více než dvacet let mrtvá!

Martina D. (69), Klatovy