Domů     Zvuk harmoniky zní každé výročí
Zvuk harmoniky zní každé výročí
3 minuty čtení

Když můj milovaný dědeček před dvaceti lety zemřel, rozezněl se v mé hlavě jednou za rok zvuk. Pokaždé na výročí dědova úmrtí.

Na dědu mám jen krásné vzpomínky. Hrával na harmoniku, já jako malá před ním stála, a zatímco tahal vzduch do nástroje, já mačkala klávesy a tlačítka. Když jsem trochu vyrostla, daroval mi děda maličkou harmoniku. A začali jsme trénovat.

Bohužel jsem nezdědila hudební sluch. Když jsem hrála falešně, neslyšela jsem to. Ale děda byl trpělivý. Jelikož jsme s ním bydleli v rodinném domě, stačilo, abych seběhla o patro níž a mohla jsem denně trénovat.

Cvičení přineslo první ovoce, a tak jsem asi za rok mohla s dědou při domácím grilování rodině zahrát první písničku. To mi bylo šest let.

Společná záliba

S dědou mě pojila tato záliba až do jeho smrti. Děda i krásně zpíval, a tak jsme i několikrát vystupovali na různých oslavách pořádaných naší vesnicí. Nikdo jiný z rodiny o hru na harmoniku neměl zájem.

Jak děda žil krásný život, jeho odcházení bylo bolavé a smutné. Měl rakovinu a trvalo skoro rok, než zemřel. Všichni jsme se o něj starali a snažili se mu zpříjemnit čas, který mu zbýval. Děda trpěl nesnesitelnými bolestmi, které ani léky nedokázaly utlumit.

Klidný byl jen při poslechu harmoniky. Snažila jsem se, abych si každý den našla alespoň chvilku a zahrála mu jeho oblíbené písničky. Když děda zemřel, bohužel jsem u něj nebyla.

Smutná zpráva mě zastihla ve škole. Rodiče mě vyzvedli a odvezli domů. Brečela jsem celé odpoledne. V noci jsem celá zoufalá vzala harmoniku a sedla si na zahradu. Po tváři mi tekly slzy a já hrála.

Známý zvuk

Na první výročí dědova úmrtí jsme mu byli položit kytičku na hrob. Odpoledne jsme se všichni sešli a na dědu zavzpomínali. Večer jsem se začala cítit divně, bolela mě hlava, ale přikládala jsem to emočnímu vypětí. V noci mě pak vzbudil zvuk harmoniky.

Když jsem procitla, rozpoznala jsem známé tóny. V hlavě mi zněly písničky, které jsme s dědou hráli. Noční zážitek mě vyděsil, ale ráno bylo všechno v pořádku, a tak jsem svůj noční stav přičítala stresu.

Každý rok

Dodnes na dědu často vzpomínám a na výročí nezapomenu nikdy. Ani se nemusím dívat do kalendáře. Vím totiž, že v noci uslyším zvuky harmoniky. Ano, pravidelně každý rok mě v noci vzbudí zvuk, který mi zní v hlavě. Je to ta nejkrásnější hudba.

Dozvuky starých krásných časů. Vím, že za mnou přichází děda a koncertuje jen pro mě. Nemám z tohoto nadpřirozena strach. Užívám si to. Je to něco tajemného mezi mnou a dědou.

Petra N. (59), Opava

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.