Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník.

Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok.

Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.“ A když jsem jim Romana konečně přivedla ukázat, babička se pokřižovala, máma vyjekla a táta si otevřel myslivce.

Usadili Romana za stůl, něco mu nalili, máma mě mezitím nenápadně vystrkala z pokoje a syčela: „To nemyslíš vážně, holčičko.“ Roman měl v té době kapelu, hrál na bicí a podle toho také vypadal.

Nosil delší vlasy a džínovou bundičku na holé tělo, zavírací špendlík v uchu a roztrhané džíny, neuměle ustřižené pod koleny. Ale láska se neptá, co si kdo oblékl.

Jediná vnučka

Byla jsem zamilovaná, leč doma slýchala jen samé výtky. Babička skoro plakala: „Moje jediná vnučka, a zamiluje se do bláznivého muzikanta. Takoví by se vůbec neměli ženit.

Na každém koncertě je obléhají muzikantské Lidušky,“ tak se za starých časů říkávalo fanynkám. Naši a babička neutušili, jaký je Roman doopravdy. Že se dobře učí, i když na to nevypadá, že hodně čte.

Asi nebudu umět vylíčit, co se doma strhlo, když jsem oznámila, že čekám s Romanem dítě. Babička plakala, táta někam rychle odešel a máma se roztřásla a vyrazila ze sebe:

„Gratuluju. Zničila sis život.“ Tak vypadala podpora mojí rodiny v době, kdy jsem ji nejvíc potřebovala.

Někdo jiný

Možná jsem neměla, ale byla jsem tak znechucená, že jsem to všechno Romanovi vyprávěla. Roman mě objal a slíbil, že všechno bude zase v pořádku, že mě miluje a vždycky bude, ať si rodiče říkají cokoli.

Když u nás potom zazvonil s kytkou, abychom oslavili zásnuby, bylo další pozdvižení. Naši ho nepoznali. Babička na mě volala: „Drahoušku, máš tady nápadníka, ale to není tamten, je to někdo jiný.“ Do obýváku právě vstupoval Roman.

Byl nakrátko ostříhaný, v obleku a nablýskané černé obuvi. Všichni na něj zírali. A zírali i později, protože se naučil naši malou správně přebalit a rychle uspat snad dřív než já.

Vyklubal se z něj vzorný tatínek, a to prosím pořád ještě bubnoval v kapele. Není zkrátka muzikant jako muzikant. Já jsem si tehdy vybrala dobře, o tom nemůže být pochyb.

Simona (60), Pardubice